Zatímco na rakouském soustředění jste oba zápasy vyhráli, v generálce v Praze se to nepovedlo. Zamává to hodně s vaším sebevědomím?
Chceme hrát nějakým způsobem, to se nám proti Maltě a Rusku dařilo. Proti Koreji jsme hráli pomalu. Přispěl k tomu běhavý soupeř, dali nám málo prostoru.
Ale tenhle běhavý soupeř dostal od Španělska šest branek...
V tomhle zápase se Korejci popravili vlastním přičiněním. Dali si čtyři góly úplně sami. Moc dobře jsme věděli, že nás nečeká lehký soupeř a že musíme potrestat jejich případné chyby. Chyb moc neudělali a když už nějakou udělali, tak jsme nenašli recept.
Zvlášť v první půli působil český tým matně, že?
Ano, v prvním poločase jsme nehráli to, co jsme chtěli. Hráli jsme pomalu, bez nějakých šancí. Udělali jsme dvě chyby na protiútok, kde soupeř využil přímý kop, pak využili i další šanci.
Dalo se těm gólům z vašeho pohledu nějak zabránit?
Při prvním, kdy se trefili z volného přímého kopu, člověk musí počítat s tím, že se to hráči může takhle podařit.
A ten druhý?
Hráč neměl moc místa, zavřel oči, napálil mi to nad hlavou pod břevno. Sám takhle nemířil, já, jak rychle vyběhl, jsem mu to usnadnil.
Mluvil jste o gólech z protiútoků. Neopakují se takhle inkasované branky až moc často?
Samozřejmě. Chtěli jsme sérii gólů, co vznikly po protiútocích, eliminovat. To se nám teď nepodařilo, ale máme týden na to, abychom si odpočinuli, přesunuli se do dějiště konání šampionátu a na těchto věcech zapracovali.
V druhém poločase jste alespoň snížili, po vyloučení Gebre Selassieho jste si vyzkoušeli i hru v deseti. Dají se tady najít nějaké důvody k optimismu?
Druhou půli jsme začali aktivněji, pomohl k tomu trochu šťastný gól. Bylo na nich vidět, že jsou po něm opaření. Tenhle zápas nám ukázal, že člověk musí hrát na hranici možností každé utkání, aby ho vyhrál.
Těšíte se do Francie hodně?
Ano. Já si prostě myslím, že čas mezi turnajem a koncem sezony je zbytečně dlouhý. Ať už jsme ve Francii a ať turnaj začne, teď to prostě není ono.
