Tenkrát na Euru 1996 v Anglii český tým v zahajovacím utkání mistrovství rovněž prohrál, z vítězství 2:0 se radovali Němci. Jenže potom se Češi pod koučem Dušanem Uhrinem starším vzchopili a došli až do finále. V něm s Němci prohráli opět, tentokrát 1:2 takzvaným zlatým gólem v prodloužení.
Co jste si tedy po výprasku od Rusů říkal?
Rozebírali jsme to přímo na místě. V Českém domě ve Vratislavi jsme o tom debatovali s Pavlem Kukou a Lubošem Kubíkem. Bylo k nepochopení, že jsme tak propadli herně i takticky. Byly na to různé názory, je fakt, že to byla tak trochu i souhra náhod, protože Rusům vyšlo všechno. Dobře jsme ale věděli, že máme na víc, a že tak špatně a naivně už hrát nebudeme.
O propadáku s Ruskem jste jistě mluvil i se synem Michalem, který se na postu levého obránce také kdovíjak nevyznamenal. Nejspíš jste ho pěkně seřval.
Přece nebudu seřvávat sedmadvacetiletého chlapa. Ale samozřejmě jsme to spolu druhý den probírali. Příjemný to pro něj rozhodně nebylo, protože moc dobře věděl, že mu to nevyšlo. Navíc on i jeho spoluhráči byli v šoku z toho, jak na tu porážku až hystericky reagovala média a lidi kolem. Pokud jde o Michala, tak já říkám, že stejně jako ostatní to nezvládl hlavně takticky. On toho levého beka hrál vytažený až někde na půlce, přesně tak, jak je na to zvyklý z Leverkusenu. A neuvědomil si, že právě tohle je tentokrát špatně.
Ale když se v dalších utkáních přesunul na stopera, jeho výkon šel rapidně nahoru.
Nemyslím, že jeho výkon se zvedl jen změnou postu. Rozhodující je, že se dostal do pohody. Když fotbalista najde jistotu, zvládne to na kterémkoli místě.
Syna jste pochválil za pohotovou hlavičku v posledních vteřinách rozhodujícího vítězného zápasu s Polskem, kdy odvrátil míč směřující obloučkem na naši branku. Byť by tento pokus nejspíš šel mimo.
Míč by pravděpodobně vedle skončil, ale takhle zadák kalkulovat nemůže. Navíc my to mohli posoudit až z opakovaných záběrů. Obránce na to jít musí a Michal v tom okamžiku, kdy Petr Čech byl venku, zareagoval parádně.
Před šestnácti lety jste na mistrovství Evropy coby český kapitán dovedl tým přes Portugalce do semifinále. Jak na to vzpomínáte?
Tehdy jsme šli do zápasu s tím, že cíl už máme stokrát splněný. Vždyť jsme postoupili ze skupiny smrti, ve které jsme vedle Němců měli Itálii a Rusy. Tak jsme proti Portugalcům šli docela v klidu a hlavně s tím, že jim to čtvrtfinále musíme co nejvíc znepříjemnit. A že když mužstvo v čele s hvězdou Figem potrápíme aspoň hodinu, bude to super. A vidíte, trápili jsme je přes padesát minut, když se Karel Poborský blýskl tím svým obloučkem. Pak jsme to ubránili a byli jsme v semifinále.
Můžete srovnat české národní mužstvo z roku 1996 s tím dnešním?
Podle mého názoru to srovnat nejde, tohle mají v oblibě hlavně novináři. Stejně tak se nedá srovnat naše tehdejší mužstvo s tím zlatým z mistrovství Evropy v šestasedmdesátém. Takže, bohužel...
Co od čtvrtfinále s favorizovaným Portugalskem očekáváte? Doporučil byste hlavně tu důslednou defenzivu z šestadevadesátého?
Podívejte, měřit se s Portugalci fotbalově a v individuální technice, to nešlo před šestnácti lety a nejde to ani teď. Vzpomínám, že tenkrát na Euru v Anglii si to v první půli dávali na naší šestnáctce jak v házené, my nestíhali, většinou jsme se jen dívali, ale panice jsme nepodlehli. Takže to chce dokonalou taktiku, jejich očekávanou ofenzívu rozbíjet, oni můžou znervóznět a otevřít to. A potom by mohly přijít naše chvíle. Zkrátka, měli bychom hrát něco podobného jako nedávno v Lize mistrů Chelsea na Barcelonu a pak i na Bayern.
Jak vidíte souboj Gebre Selassieho s Ronaldem? Právě tihle dva by se na hřišti měli potkávat nejčastěji.
Pravda je, že Ronaldo v současné době patří k nejlepším fotbalistům světa. Na druhou stranu jestli má někdo zrovna teď světovou formu, tak je to právě Gebre. Ronaldo opakuje dvě tři stejné finty, tak se přečíst dá. Je strašně rychlý, ale to je Gebre taky. Podle mě bude taky záležet na tom, jak dovolíme Ronaldovi přebírat míče, a jestli bude mít svůj den. Určitě to ale s Ronaldem nestojí tak, že by se ubránit nedal.
Bude hrát podstatnou roli, zda nastoupí nebo nenastoupí Rosický?
Zápas s Polskem ukázal, že podstatnou roli neúčast Rosického nesehrála. Je to zkrátka o tom, jak se na tu kterou variantu mužstvo připraví. Fotbal je přece kolektivní hra a nahraditelný je každý. Podle mě kluci před Polskem dobře věděli, že Tomáš na hřišti nebude. A připraveni na to byli. Zrovna tak jistě vědí i dneska, že šance na start Rosického je tak jednoprocentní.
Troufl byste si tipnout, jak čtvrteční duel s Portugalskem dopadne?
Jsem přesvědčený, že při správně zvolené taktice máme na výsledek 1:1 po prodloužení. A na penalty bychom postoupit měli.
Takže by se mohla opakovat historie z roku 1996? Ve čtvrtfinále Češi přešli přes Portugalsko, v semifinále přes Francii a ve finále prohráli s Německem.
Taky už mě to napadlo. Těžko říct, jestli Francouzi postoupí přes Španělsko, ale Němce považuju za největšího favorita šampionátu.
Což znamená, že v nejlepším případě Češi uhrají stříbro.
To jsem přece neřekl. Vůbec bych se nezlobil, kdybychom jim tu finálovou porážku z Anglie oplatili. Ale to už opravdu moc předbíháme. Samozřejmě, že s jídlem roste chuť, ale když zůstaneme při zemi, tak všichni musíme být spokojeni, že už teď jsme ve společnosti takových gigantů, jakými jsou vedle Němců mužstva Španělska, Francie, Anglie a Itálie. Nesedí mi tady jen ti Řekové, ale to vlastně jsou mistři Evropy z před osmi let.
