Italský elegán Pirlo předvedl přesně to, čím Panenka proslul při evropském finále 1976. Od třiatřicetiletého záložníka to byla čistá a chladnokrevná práce. "Bylo mu vidět na očích, jak si věří, jak má pevné nervy," tvrdí Panenka.
Během závěrečného rozstřelu Pirlo ani trochu nenaznačil, co má za lubem. Do posledního kroku to vypadalo, že míč napálí k tyči. Místo toho ho pouze pohladil a pak sledoval, jak se drzý dloubáček snáší za padnuvšího gólmana Harta. Italové díky tomu v penaltách získali sebevědomí a postoupili do semifinále Eura.
"Nebylo to tak složité, jak si myslíte. Joe Hart se na čáře podivně hýbal, takže mi došlo, že na jednu stranu skočí," líčil Pirlo. Co kdyby Hart neskočil? Pak by byl Pirlo za hlupáka. Stejně jako v srpnu 2010, kdy mu stejný penaltový manévr nevyšel v přípravném utkání s Barcelonou. Tehdy mu brankář Pinto přečetl myšlenku, naznačil pohyb do strany, zůstal stát a Pirlův lehounký oblouček pohodlně chytil do náruče.
VRŠOVICKÝ DLOUBÁK PO ITALSKU. Jak Andrea Pirlo vychytrale překonal anglického brankáře Joea Harta.
Kdyby na nohou vydržel také Angličan Hart, nejspíš by Italové byli na cestě ze šampionátu domů. To by si však Pirlo nezasloužil, protože odehrál báječný zápas. Vlastně ho celý kontroloval, drtivé většině akcí velel právě on. Tmavovlasý generál rozdal 131 přihrávek (114 přesných). Považte, že Ashley Cole, nejaktivnější z Angličanů, jich zvládl jen 44 (přesných 34).
Pokud přemýšlíte, komu by zatím slušela cena pro nejlepšího hráče Eura, patří fotbalový romantik Pirlo ke žhavým kandidátům. Dal krásný gól z přímého kopu, na dva přihrál a proměnil nesmírně důležitou penaltu.
On vůbec prožívá sezonu vzkříšení. Po deseti letech mu přestali věřit v AC Milán a nechali ho odejít do Juventusu Turín. Pomsta byla sladká. Pirlo zapomněl na skepsi, stal se hvězdou sezony a dovedl Juventus k titulu. Ještě krásnější úspěch může zažít na Euru. Zbývají dva kroky.
