Už u sebe měli nablýskanou trofej s vyrytým jménem své země, předávali si ji a mazlili se s ní.
Však už slavit umějí - vyzkoušeli si to po finále Eura ve Vídni v roce 2008 a o dva roky později v Johannesburgu si zopakovali, jestli něco nezapomněli. Jen co dopózovali ve středovém kruhu, už vyrazili k neúnavným fanouškům, kteří také tenhle večer proměnili ve velkou červenou party.
Že budou slavit, věděli už dlouho dopředu, už dlouho během zápasu. Španělé vedli nad Itálií od 14. minuty, v poločase už 2:0. Nakonec vyhráli 4:0.
"Byl tu úžasný večer a pro nás mimořádný zápas. Co jsme dokázali, že jsme vyhráli třetí turnaj za sebou, to je něco neskutečného," rozplýval se španělský trenér Vicente Del Bosque.
Jen co utkání skončilo, vystřelili všichni náhradníci z lavičky na hřiště a s ostatními hráči se chytili kolem ramen. To však ještě nebyl kompletní tým. Z druhé strany hřiště pomalu kráčel brankář Casillas. Po cestě si stáhl pravou rukavici, plácl si s italským protějškem Buffonem a přátelsky ho objal. Pak už se připojil do hloučku.
Jenže rázem tu někdo přebýval. K hráčům pronikl i jeden z fanoušků a pár vteřin slavil s týmem, než ho pořadatelé odtrhli.
Avšak najednou bylo na hřišti Španělů daleko víc. A dokonce měli dresy. To za slavícími hráči vyrazily i jejich děti. Především útočník Torres si s dcerkou Norou a synem Leem užíval. Byl to roztomilý pohled, když caparti v dresech cupitali kolem branky.
Zatímco Španělé slavili, opodál bylo smutno. Hodně smutno. Italové prožili hořký večer. Když dostali třetí gól, útočník Balotelli seděl v podřepu u půlící čáry a v očích se mu leskly slzy. Nebylo to naposledy a nebyl sám. A nebyl to ani konec italského trápení - přišel další úder a porážka mohla být ještě vyšší.
ZVYKÁ SI NA POZORNOST. Syn Fernanda Torrese Leo při oslavách španělského titulu pózuje fotografům jako zkušený profesionál.
ZKLAMANÝ REBEL. Útočník Mario Balotelli jen těžko skousával vysokou porážku a hned po závěrečném hvizdu utekl do kabiny.
Plakali Chiellini, Montolivo i Pirlo. Ten se mohl stát nejlepším hráčem turnaje, jenže prohrané finále mu šanci vzalo. Cenu převzal španělský záložník Iniesta. Když jeho jméno hlasatel po zápase oznámil, stadion opět mohutně zaburácel.
"Až poletíme domů a uvidím stadion, zabolí to. Ale celkově jsme odehráli výborný turnaj," říkal kouč poražených Cesare Prandelli.
Když mluvil k novinářům, už bylo dlouho po zápase, ale osvětlený stadion dál zářil do tmy. V ochozech se uklízelo a po schodech ho opouštěli poslední fanoušci. Ti italští skleslí, ti španělští nadšení.
A pro ně večer ještě zdaleka nekončil.
