Deset let je dlouhá doba, aby si člověk pamatoval drobné detaily, ale pohled na výrazné oči Slavena Biliče z mysli jen tak nevymizí. Po světovém semifinále v červenci 1998 jimi propichoval francouzské novináře a odrážel dotazy plné výčitek. "Co ode mne chcete ještě slyšet? Ptejte se spíš tady vedle," kroutil se.
Včera létaly z jeho uhrančivých očí jiskry zase, ale už v nich nebyla zlost. Slaven Bilič udělal další velký krok své báječné trenérské kariéry.
Nikdy nevedl žádný klub, trénoval chorvatský tým do 21 let, a pak rovnou přešel k seniorské reprezentaci. V kvalifikaci šokoval vyřazením Anglie, a teď posunul hranici snů ještě o kousek výše. Po výhře nad silným Německem jsou Chorvaté jistými vítězi skupiny B a mohou se chystat na čtvrtfinále, kde možná narazí na českého protivníka.
Černého koně turnaje na Euru provází rocková hymna s názvem "Vatreno Ludilo" (Ohnivé šílenství). Hit nahrála kapela Rawbau, kde na kytaru hraje 39letý trenér národního mužstva.
Byli jsme spolu v osmadevadesátém,
celý svět o nás věděl,
bronzové medaile dodnes září,
jak jsme porazili Japonce, Holanďany, Rumuny a Němce.
Teď jsme o deset let dál,
zase máme stejné naděje, stejný sen,
balím si věci, ruksak, gatě
na hrudi mám znak se šachovnicí
šachovnicí, šachovnicí
Tak nějak vypadá hodně volný překlad úvodu fotbalového chorálu. Klip, který Bilič s kapelou natočil na střeše jednoho z domů ve Splitu, si můžete přehrát ve videoukázce. Na server YouTube ho chorvatští fanoušci pověsili v desítkách verzí.
Klip s písní Vatreno Ludilo
Analogii let 1998 a 2008 si chorvatští fandové rádi připomínají a desítky tisíc jich vyrážejí do Rakouska na zápasy Eura.
Trenér Slaven Bilič je ve své vlasti zosobněním vzpomínky na bronzové mistrovství světa. Chorvaté tehdy ve Francii senzačně prošli až do semifinále, v němž podlehli hostitelské zemi; příštím šampionům.
Pro svět však byl tehdy právě Bilič opovrhovaným záporným hrdinou, jemuž se na MS 1998 mohl rovnat snad jen David Beckham svým zbytečným vyloučením v osmifinále s Argentinou.
V závěru už prakticky rozhodnutého semifinále Francie - Chorvatsko totiž Bilič nafilmoval pád a zařídil tak červenou kartu pro domácího stopera Laurenta Blanka. Francouzský džentlmen, který předtím nebyl nikdy v životě vyloučen, tak přišel o šanci hrát ve finále mistrovství světa. A diváci o rituál, který předcházel každému zápasu, kdy Blanc líbal brankáře Bartheze na vysoké čelo.
A to se jen tak neodpouští.
Bilič se stal černou ovcí. Noviny nejen ve Francii vytáhly na světlo všechny jeho předchozí hříchy a vylíčily jej jako zlosyna, jemuž nic není svaté. V utkání o bronz si na něm pak smlsli diváci, kteří zle pískali při každém kontaktu s míčem.
Chorvaté však nad Nizozemskem vyhráli 2:1 a s Biličem v první řadě oslavili bronzové medaile, největší úspěch fotbalu v mladé zemi.
Souboj Bilič - Blanc na MS 1998
Slaven Bilič půl roku po bronzovém šampionátu oslavil třicáté narozeniny, ale v kariéře pokračoval ještě další tři roky. Měl za sebou angažmá v německém Karlsruhe z poloviny devadesátých let a teď působil v Anglii, kde se s West Hamem a Evertonem pohyboval střídavě v první a druhé lize. Na svoji poslední sezonu se vrátil do mateřského Hajduku Split.
Trénovat začal chorvatskou jedenadvacítku, kterou dovedl až do baráže o ME 2006. Pak povýšil k prvnímu týmu a začal se rodit úspěšný příběh, který teď graduje na rakouských trávnících. Chorvatsko v pondělí porazilo domácí výběr 1:0, včera přidalo výhru nad Německem 2:1 a stalo se po Portugalsku druhým jistým postupujícím.
"Zase máme stejné naděje, stejný sen," mohou si zpívat fandové v červenobílých šachovnicových úborech a dál snít o zopakování úspěchu z roku 1998.
