"Jsem extrémně šťastný. Jen to neumím ukázat," řekl 70letý španělský kouč a uhladil si bílou patku nad čelem.
Čím to, že Španělsko dokázalo vyhrát titul až nyní?
Dali jsme dohromady skupinu hráčů, kteří milují, když si přihrávají a drží míč. Pracují dohromady, nezávidí si, když nehrají. A když ovládají míč, těžko se zastavují. Ti chlapci odehráli brilantní turnaj.
Ale vy vypadáte, jako by se vás to netýkalo. Copak nejste šťastný?
Jsem ohromně šťastný, vážně, věřte mi. Jsem šťastný uvnitř, ne navenek.
Španělsko vyhrálo nejkrásnějším stylem, jaký se na turnaji hrál. Je to budoucnost fotbalu?
Cítím, že ano. Pro hodně lidí může být náš styl příkladem, kam by se měl fotbal ubírat. Takový fotbal lidi milují. Technický, útočný, kombinační. Plno přihrávek, šancí, gólů. Jenže taky záleží, jaké máte k dispozici hráče. Já měl štěstí. Měl jsem pod sebou pravé šampiony. Věřil jsem, že pokud hráči pochopí, co od nich chci, můžou být mistry. A oni to pochopili. Jdou na hřiště s jedinou myšlenku: že vyhrají.
Titul máte, ale vy odcházíte. Koho byste doporučil za svého nástupce?
Teď není čas na unáhlená rozhodnutí. Byl bych rád, aby přišel člověk, který na naši společnou práci naváže. Že můj pohled na fotbal přijme. Hráči jsou připraveni na další vítězství, jsou silní, sebevědomí, mladí. Až po mně přijde jakýkoli trenér, doufám, že bude pokračovat na stejné vlně. Protože budoucnost může patřit Španělsku.
