Takže nejste překvapený, že Turci na Euru třikrát přežili vlastní klinickou smrt a jsou v semifinále?
Ne, to nejsem. Když porazili Švýcary, chytili se euforie a už na té vlně jedou. To jsou přesně Turci. Pamatuju si, jak jsme s Genclerbirligi rozstříleli 3:0 favorizované Fenerbahce a jejich trenér Hiddink dostal padáka. To je klasika. Motivovat Turky jde velice snadno.
Jak se to dělá?
Musíte si hráče získat, dát jim šanci, podržet je. Fatih Terim to umí dokonale. Je to výborný trenér s progresivním myšlením a taky velmi dobrý psycholog. Znám ho, vím, co umí. Není náhoda, že s Galatasaray vyhrál Pohár UEFA. A teď? Už jen tím, že má na Euru jen sedm krajánků, dokázal, jak si považuje turecké ligy. Hráčům dal sebevědomí a oni by teď za něj položili život. Umí z nich vytáhnout všechno. I víc.
Ale Turci přece dřív bývali nedisciplinovaní. Stačilo je trochu vyprovokovat a zkazili celý zápas.
Oni mají horkou krev, ale už ctí řád. Zvlášť na úrovni národního týmu neselžou, tam vládne disciplína. Když Turky podceníte, vymstí se vám to. Navíc oni teď cítí obrovskou podporu.
To je motivuje?
Neuvěřitelně. Doma je 70 milionů Turků v extázi a další miliony po celé Evropě. Pro Turky není fotbal sportem číslo jedna, ale životem.Oni ho dýchají.
Myslíte, že Turci můžou šampionát vyhrát?
To ne, už teď v semifinále narazí. Mají spoustu ztrát, čtyři vykartované, další zraněné. A kdyby nemohl hrát ani kapitán Nihat, který na konci čtvrtfinále odkulhal, ještě by se to znásobilo. Kdyby byli pohromadě, věřil bych, že můžou Němce vyřadit. Ale takhle bych řekl, že jim ani euforie nepomůže.