Můžeme si dovolit vyzkoušet vaši paměť?
Nemůžu zaručit úspěšný výsledek, ale rozhodně to zkuste.
Vzpomínáte na svůj první zápas za národní tým Francie?
Aha, už vím, kam míříte. Tohle je ale pro mne snadná hádanka: poprvé jsem za reprezentaci nastoupil proti Československu – kdo by to řekl, že už je to dvaatřicet let! Přitom mé vzpomínky na ten zápas jsou pořád hodně ostré.
Však to také musí být hezké vzpomínky.
Jistě, hned při debutu jsem skóroval.
Jistě víte i to, komu jste svůj první gól dal.
Vím i to, jak jsem ho dal: v bráně byl Ivo Viktor a já ho překonal z přímého kopu. Ve zdi stál tehdy Dobiaš, Ondruš a další. Pak jsem se trefil z přímého kopu i ve druhém zápase za Francii, potom i ve třetím. Možná kolem mě byli hráči, kteří by zvládli přímé kopy ještě líp, ale já jim už zkrátka nedal možnost, aby si je zkusili.
. Rozhovor vyšel v příloze Euro,jež je součástí dnešního vydání MF DNES |
Tímto děkujete tehdejšímu Československu za skvělý start kariéry?
Odpovím také s nadsázkou. Možná by mělo Československo spíš poděkovat mně a celému týmu Francie, který proti němu v březnu 1976 hrál.
Jak to myslíte?
V tom zápase jste prohrávali 2:0 a až v závěru vyrovnali. Díky tomu jste se hodně naučili a za zhruba tři měsíce vyhráli mistrovství Evropy v Bělehradě. A víte, že váš tehdejší kapitán Anton Ondruš je nyní téměř mým sousedem? Sedíme teď spolu v Nyonu u Ženevského jezera a Anton bydlí na druhém břehu.
Češi mají skvělé hráče. Může podle vás český tým zopakovat Bělehrad a letošní Euro vyhrát?
To ode mne neuslyšíte.
Znamená to, že Česku nevěříte?
Znamená to jediné, a to, že jako šéf evropského fotbalu musím zůstat nestranný. Proto ode mne komentář k jednotlivým mužstvům nečekejte, snad jsem vás tím příliš nezklamal.
. Vizitka
|
Vlastně ano.
Dobrá: dál zůstanu diplomatem, ale řeknu to jinak. České mužstvo má velké zkušenosti, bylo bronzové na posledním Euru, hrálo i na předloňském mistrovství světa. Má zkušeného trenéra a vyzrálé hráče. Spousta lidí si myslí, že může šampionát vyhrát. Vím, že analytici jedné švýcarské banky dokonce na základě nějakých statistik spočítali, že Češi opravdu zvítězí. Máte zkrátka dobrý tým, který se těžko poráží, proč byste tedy nemohli triumfovat? Ale totéž musím říct například o Španělsku nebo Portugalsku.
Byl byste tak vzorným diplomatem, že byste to řekl třeba i o Rakousku, které určitě nepatří mezi favority?
O Rakousku bych řekl, že od něj nejspíš nikdo moc nečeká, ale že by mohlo překvapit. Hraje doma, to je obrovská motivace. A Čechy přece na minulém Euru vyřadili pozdější vítězové z Řecka.
To není pro české fanoušky dvakrát příjemná poznámka.
Ale přesně dokazuje, jak je fotbal iracionální. Před čtyřmi lety bylo Řecko téměř neznámé mužstvo, které nebylo ani v nejmenším favoritem. Přesto vyřadilo Francii, přesto vyřadilo Česko, přesto vyhrálo celý turnaj. I letos se může stát cokoliv. Nevidím tým, který by výrazně dominoval nad ostatními. Češi mají samozřejmě skvělé hráče, namátkou Petra Čecha, brankáře Chelsea. Je pro vás určitě škoda, že nejede zraněný Tomáš Rosický, ale víc neřeknu. Prezident UEFA by se neměl pouštět do hodnocení hráčů. Spíš se má zajímat o politiku, o problémy fotbalu.
Je těžší řídit evropský fotbal než řídit tým coby hráč na trávníku?
Řekl bych, že obojí je stejně těžké. Jako hráč máte tři možnosti: zvítězíte, remizujete, prohrajete. Jako prezident prohrávat nesmíte, v zájmu fotbalu musíte pořád vítězit.
Jako hráč jste zvítězil v roce 1984 – na Euru jste nastřílel devět gólů a pomohl Francii ke zlatu...
Zato teď nanejvýš předám pohár vítězi, nad hlavu ho zdvihat nebudu. Ale jak už jsem řekl – musím vyhrát jinak.
Co konkrétně bude vaším vítězstvím?
Není možné, aby všechno vyšlo perfektně. Šampionát nepořádají roboti, ale chybující lidé. Ale co je pro mě absolutně nejdůležitější, to je bezpečnost. Modlíme se, aby se všichni fanoušci chovali, jak mají. Aby všechno proběhlo v pořádku. Když bude z tohoto pohledu Euro bezproblémové, pak vyhrál nejen Platini. Vyhrálo ho i Švýcarsko s Rakouskem, vyhráli jsme ho všichni.
Máte o bezpečnost obavy?
Nemám žádné takové negativní zprávy ani náznaky. Věřím, že fanoušci, kteří přijedou, se budou podílet na tom, aby byl šampionát opravdovým svátkem. Pokud by přesto byly nějaké potíže, budeme postupovat s nulovou tolerancí.
Neohrožují bezpečnost poměrně malé stadiony? Velké množství fanoušků se do hlediště nedostane, což je může naštvat.
Když máte dvanáct nebo patnáct milionů žádostí o lístek, je pak vlastně jedno, jestli máte stadiony pro třicet, padesát nebo osmdesát tisíc lidí. Vždy zůstane spousta nespokojených fanoušků bez vstupenky. Současné stadiony jsou hezké a vyhovující. Navíc, co by Rakušané a Švýcaři dělali se stadiony pro osmdesát tisíc diváků, až mistrovství skončí? Byly by jim na nic.
S přípravou šampionátu jste tedy spokojen?
Dostanete další krásnou diplomatickou odpověď: Vše probíhá dobře. Já jsem ve funkci rok a hlavní rozhodnutí o tomto Euru, jako je rozpočet nebo výběr měst, byla přijata dlouho přede mnou. Na mě zbyly jen detaily. Jsem si jist, že to bude výjimečný turnaj s výjimečnou atmosférou. I když někdo právě atmosféru zpochybňuje.
Také my jsme zaslechli, že konkrétně Švýcarsko, kde bude hrát mimo jiné i český tým, přistupuje k Euru poměrně chladně.
Pravá atmosféra nebyla nikdy a nikde, dokud nepřijeli sami hráči. Přece nemůžete chtít, aby lidé už teď skákali, jásali a tančili v ulicích, že za nějaký čas začne Euro. To není možné. Víte, já bych od vás chtěl dostat ještě jednu otázku.
A to?
Schválně se mě zeptejte, co čekám od mistrovství Evropy.
Co čekáte od mistrovství Evropy?
Emoce. Emoce hráčů na trávníku, emoce fanoušků na tribunách. Emoce lidí ve městech, kde se bude hrát. Ano, emoce, to je to, co od Eura nejvíc čekám. A pozor, to vůbec není málo.
. Kdepak úředník. Bohém!Přijde k rozhovoru, rozepne si sako. A uvelebí se do křesla. "Vaše otázky, prosím." Michel Platini ukončí rozhovor pro náš magazín, ale jeho mediální den ještě nekončí, na řadě je anglický novinář. Ten se začne s Platinim hádat o reformu Ligy mistrů, kterou šéf evropského fotbalu rozpoutal. Žurnalistovi z ostrovů se Platiniho revoluce logicky nelíbí, anglické kluby na ní budou tratit. Brzy je jasné, že se odvíjí marná debata – ti dva se nikdy nemůžou shodnout. Přesto, když Platini podá oponentovi ruku na rozloučenou a odejde, říká Angličan zaraženě: "Zvláštní věc. S tím člověkem absolutně v ničem nesouhlasím, a stejně je mi hrozně sympatický."
|
