V únoru 2002 začínala na Kypru nová éra českého fotbalu. Týmu se ujal trenér Karel Brückner a mezi nováčky jste byl i vy. Jak na tu dobu vzpomínáte?
Myslel jsem na to už cestou, když jsem letěl s Ondrou Kúdelou, který se chystal na svou první reprezentační akci. Připadal mi stejný, jako jsem byl já, když jsem začínal. Na tréninku se mi pak všechno vybavilo ještě víc, protože jsme trénovali na stejném stadionu, kde jsem pak měl premiéru. Hřiště je o hodně lepší, než bylo před šesti lety. Vzpomínky jsou to příjemné, a jestli se zopakuje výsledek, bude to ještě lepší.
Do branky jste od té doby už nikoho pořádně nepustil. Věřil jste v takovou budoucnost už tenkrát?
Potěšilo mě, že jsem jako dvacetiletý vůbec dostal šanci. Tenkrát se tady také hrály dva zápasy a já tušil, že hráči, které kouč chtěl hlavně vidět, nastoupí v tom prvním. Když pak postavil do branky mě, měl jsem velkou radost. Vyhráli jsme nad Maďarskem 2:0 a všechno se dobře rozjelo. V dalších zápasech jsem si říkal, že když nebudu dostávat góly, tak budu v brance pořád. Snažil jsem se chytat co nejlíp a nakonec jsem v bráně vydržel.
Kdy jste se v reprezentační brance cítil nejlíp?
To se nedá říct, vždycky jsou chvíle, kdy si člověk řekne, že to mohlo být lepší, ale na druhou stranu mě nikdy nepotkalo nějaké vyloženě zlé období. Užíval jsem si start své první kvalifikace, kdy jsem začal jako jednička. Celý stroj jel bez zádrhelu až do semifinále Eura v Portugalsku, to jsme si vychutnali všichni. Ale nedá se říct, že bych si neužil ani kvalifikaci na mistrovství světa, to byl taky úspěch. Těžko vybírat, protože se nám momentálně daří a poslední tři kvalifikace jsme všechny prošli úspěšně a s postupem...
A dokázal byste určit svůj nejlepší zápas?
Nevím, to si netroufám.
Co utkání s Ghanou na mistrovství světa..?
Je pravda, že mně se ten zápas povedl, ale vnímání vždycky nakonec hodně ovlivní výsledek. A ten byl špatný. Takže bych jeden konkrétní zápas asi vybrat nedokázal.
Co říká Petr Čech
...o Barošově návratu do Anglie |
To nevím, ale je jen dobře, že tu jsou noví hráči. Když se podíváme, jak se mužstvo během šesti let tvořilo, tak to jsou týmy do 21 let, které získaly stříbrné medaile na Slovensku a zlato ve Švýcarsku. Teď tu štafetu přebírá úspěšná dvacítka z Kanady. Je dobře, že máme kde brát. Kluci si můžou říct o místo a navíc nasbírají zkušenosti. Lidově řečeno obouchají se a pak budou připraveni do týmu naskočit. Nikdo nemůže zastavit čas ani zabránit zraněním a čím víc hráčů bude na výběr, tím líp.
Zmínil jste jedenadvacítky z let 2000 a 2002. Napadá vás nějaký hráč, který se do reprezentace proti očekávání nedostal?
To je těžké říct. Všichni třeba počítali s tím, že se do áčka jednou prosadí Lukáš Zelenka, ale výběr je tak velký, že se na všechny dostat nemůže.
Mladých hráčů je teď na Kypru hodně, ale mezi gólmany jste pořád nejmladší...
Na jednu stranu je to dobře, znamená to, že mám ještě nějaká léta před sebou. Ale i moje pozice se mění a při bagu už nemusím doprostřed jako nejmladší. Je vidět, že jsem zestárl. Naštěstí i mezi brankáři je z čeho brát. Uvidíme, jak si Michal Daněk povede na hostování v Anglii, a nemůžeme zapomenout ani na další. Tonda Kinský byl zase vyhlášen nejlepším brankářem ruské ligy, Martin Vaniak se tady objevil, protože měl vynikající podzim, teď začal chytat Radek Černý. Takže kdo ví, jak se ta situace vyvine.
Dokladem toho, že už nejste žádný nováček, je i fakt, že jste na Kypr dorazil soukromým letadlem. Jak se taková akce seběhla?
Trenér Brückner mi dal na neděli volno, abych mohl být doma s manželkou a dcerou. Byli jsme domluveni, že za týmem dorazím v pondělí, ale zaskočilo mě, že jediný přímý spoj letí v noci, takže bych nestihl trénink. Tak jsem to vyřešil jednoduše a vzal si letadlo. Nakonec se to hodilo, protože jsem mohl vzít i Ondru Kúdelu.
Říkáte "vzal si letadlo", jako byste mluvil o taxíku. Jak to bylo složité?
Až tak složité to není, horší je, že se to pak musí zaplatit.
Kolik to bude stát?
To si raději nechám pro sebe.
Přidá vám fotbalový svaz, když jste na palubu vzal Kúdelu?
O tom jsem se s nikým nebavil, ale letěl bych tak jako tak. Spíš mě potěšilo, že jsem mu mohl pomoci, aby nezmeškal tak velkou příležitost.
Plánujete zdržení u rodiny i cestou zpátky?
Do Prahy letím s mužstvem a ve čtvrtek se můžu zdržet. Čtrnáctidenní Adélka trochu přibrala a taky vyrostla, takže byla trošku jiná, hezčí. Tak se těším na další setkání. Zatím ty návštěvy sbírám po dnech, po hodinách, což není ideální. Čekáme na rodný list, aby mohla Adélka dostat cestovní pas. Jakmile to bude vyřízené, tak by nemělo nic bránit tomu, aby se s manželkou přesunuly za mnou domů do Anglie.