| N Á Z O R |
Úspěch není jediná meta. Úspěch je dosažení mety v souvislostech a okolnostech boje. Absolutním úspěchem je pouze vítězství. Kdo ho dosáhne, o něm se nepochybuje. Vše ostatní se pitvá. Dobýt vrchol znamená proměnit šanci. Český tým měl míč před skoro prázdnou brankou. A netrefil ji.
Ale dostal se k ní po dech beroucí akci. Dříve většinou využíval zákopové války a útočil do nečekaně odkrytých prostor. Teď to má nepochybně těžší. Ale úspěch mohl být větší. Totální.
Výsledkem i hrou. Finálová ztráta by možná vyvolala prudší proud slz, ale i po něm by jistě vyrostl hezčí pomník.
Trenér Brückner od počátku obezřetně mírnil nadšená očekávání. Nechtěl hráče dostat pod tlak vynuceného triumfu. Jenže skvělými výkony na turnaji se tam stejně nacpali. A neunesli ho. Nebo možná my okolo. Finále bylo přece tak blízko. A ve fotbale platí: vyhrávat musíš pořád.
Tým je na vrcholu. Udrží se na něm ještě nejmíň dva roky do mistrovství světa, aby stvrdil sílu? Na to je ošidné odpovídat. Zvlášť teď, v doznívající euforii.
Zároveň zklamání z nedotažení nadějné jízdy se nemůže rovnat s „ledovým dechem“ domácího hokejového šampionátu. Hokejisté nezvládli hned první zkoušku, čtvrtfinále. Tam pro ně ležela hranice jako u fotbalistů postup ze skupiny. Protože šíře špičky v obou sportech je nesrovnatelná.
 Český smutek a řecká radost. Milan Baroš schovává obličej v dlaních, Řekové se oddávají postupové radost. |
