Stopera Rozehnala štvalo, že byl malý

Olomouc - Jedním ze zástupců olomouckého regionu, kteří dnes reprezentují Česko na fotbalovém mistrovství Evropy, je i David Rozehnal, rodák z Kožušan. Při vzpomínce na fotbalový vývoj svého syna rodiče několikrát vzpomenuli jméno trenéra Miroslava Recmana, který vedl Rozehnala od páté do osmé třídy.

"Dokázal kluky nabudit, vyhecovat, vštípil jim preciznost, měli i slušné známky ve škole. A taky jim říkal, že jeden ze sta bude hrát ligu a jeden z tisíce možná i za reprezentaci."

David Rozehnal si jeho slova vzal k srdci. "Když jsme jezdili na dovolenou a mu už bylo šestnáct, tak mělo ráno už odtrénováno a pak si ještě přidával," vzpomíná maminka Jarmila.

Kdyby nebyl fotbalistou, byl by Rozehnal nejspíš návrhářem automobilů. "To ho vždycky bavilo. Pořád si kreslil různá auta a také loga. Bavily ho i počítače."
Už na základní škole však byl rozhodnutý, co se stane jeho povoláním.

"Když se učitelka ptala, řekl, že bude profesionálním fotbalistou. Tehdy jsme to samozřejmě nebrali vážně," usmívají se rodiče.

Po úspěšném absolvování gymnázia se dostal na vysokou školu do Jihlavy na obor finance a řízení a měl by šanci studovat i ekonomiku v Ostravě. Jenže jeho kariéra se vydala na fotbalovou cestu.

V mládí hrál i házenou, stejně jako jeho starší bratr Marek. Ten hrál i za juniorku Sigmy, ale kvůli těžké operaci ledvin se fotbalu načas vzdal.

Poté ho v Holici zkoušel Mrázek, ale starší z bratrů Rozehnalových kvůli zaměstnání s fotbalem nadobro skončil. A co je podle rodičů výhodou třiadvacetiletého reprezentačního stopera Davida?

"Umí předvídat, protože je vysoký, ale mohl by být větší raubíř. Je hodně férovej. Radši skloní hlavu a jde pryč," bere si slovo otec Oldřich.

"Chybí mu ale větší výbušnost bratra Marka," připojuje se maminka. Oba se shodují, že jejich mladší syn dokáže být sebekritický. "Vždycky dokázal přiznat, že hrál špatně, že se mu zápas nepovedl a na nic se nevymlouval," řekl Rozehnal starší.

"Milionový kluk," mluví o něm olomoucký šéf Jiří Kubíček a myslí víc na charakter. Žádná hvězda. Když loni odešel do Belgie, tak si sám sháněl pracovní povolení i bydlení. A tvrdě bojoval o sestavu. "Jezdí se tam každý trénink celé dvě hodiny naplno, všichni se perou o místo."

Mladší z bratrské dvojice se tak vydal z Kožušan, které mají sedm set obyvatel, do Evropy. "Měli jsme samozřejmě obavy, ale manžel byl rád, že je v malém klidném městě. Hodně mu tehdy pomohla přítelkyně Petra, která umí perfektně anglicky," říká paní Rozehnalová.

Právě jméno Petra v čínštině nosí hráč, který nastoupil k šesti zápasům za reprezentační áčko, na přívěsku na ruce. Za svým synem na Euro letí rodiče již zítra, kdy hraje česká reprezentace s Nizozemskem a v Portugalsku zůstanou i na zápas s Německem. A kdyby na šampionátu jejich syn vůbec do hry nezasáhl?

"To vůbec nebude důležité. Jsou tam opravdu zkušenější hráči. I tak to pro něj bude velká škola. Hlavně ať to vyjde týmu," shodují se rodiče Davida Rozehnala.

DAVID ROZEHNAL OČIMA RODIČŮ

Jaké nosil ze školy poznámky?
Táta: Možná se s někým někde honil, ale nic vážnějšího neprovedl.

Co dělal vždycky nerad?
Máma: Nerad po sobě uklízel.

Za co nejvíce utrácel kapesné?
Za videokazety, když tenkrát začínaly, a taky za různé časopisy.

Na kterého fotbalistu si hrál?
Jeho vzorem byl vždycky Bulhar Stoičkov a maturitní práci psal o Ronaldovi.

Jakým jídlem jste mu udělali největší radost?
Máma: Nejraději měl takzvané libové zelí s knedlíkem a vepřovým, ale teď miluje veškeré kuřecí.

Kdy se vrátil z fotbalu nejvíc potlučený?
Táta: Když poprvé hrál Pohár UEFA proti Celtě Vigo, odvezli ho po osmi minutách s otřesem mozku.

Jaký dárek mu udělal největší radost?
Jakékoliv míče.

Chtěli jste mu fotbal někdy zakázat?
Máma: "Nikdy. Akorát když se dostal po gymnáziu na vysoké školy, tak jsme mu říkali, že musí zvládnout i školu. Tehdy jsme ale netušili, kam to ve fotbale dotáhne."

Museli jste v jeho pokoji hodně uklízet?
Máma: Pořád. Ale když třeba čekal návštěvu, tak si pokojíček dokázal dát do pořádku.

Čeho se bál?
Máma: Na něm to nebylo nikdy moc poznat. Byl spíš uzavřený a snažil se všechno řešit racionálně. Ale úzkost se na něm dala poznat.

Když byl malý, čím jste si přáli, aby byl?
Oběma klukům jsme nechávali volnou ruku, do ničeho jsme je nenutili.

Za co jste mu nejvíc vyhubovali?
Máma: "Manžel jednou přinesl malé stromky broskví, že je zasadí, a kutil David z nich udělal luky.