A hned se pokračuje. Na Estádio da Luz, Stadionu světel, kde hraje Benfica, projde po dlouhém ochozu a podzemními chodbami. Teprve poté na hrací ploše spatří úchvatný amfiteátr. „To je nádhera. Trávník jako golfové hřiště,“ dodá a začne si rovnat míč u rohového praporku.
Oblečen v košili s kravatou - pro kameru nahoře, ale v kraťasech a pantoflích - pro pohodlí dole.
„Tady bych mohl kopat trestňáky i já, na stará kolena mi to v Budějovicích docela šlo,“ pronese Panenkův kolega spolukomentátor, trenér Jiří Kotrba. „Ale já bych tě k tomu nepustil,“ popíchne Panenka dávného spoluhráče z Bohemians.
V pětasedmdesátém, kdy tu remízou 1:1 československá reprezentace zadělala na postup z kvalifikace na zlatý šampionát, Panenka vinou zraněného kolena nehrál. „Ondruš mi říkal, že na nás celej zápas leželi jak na dece,“ usměje se.
Chystají se stand-upy, jak se v televizní hantýrce označují předtočené rozhovory. První jde na plac Kotrba s Petrem Svěceným. „Mikrofon do druhé ruky,“ houkne kameraman Jaroslav Jirásek.
„Celou noc nespal, jak se pečlivě chystal. Podívejte ty pytle pod očima,“ ukáže Panenka na Kotrbu.
Bývalý sparťanský kouč má pečlivě nažehlenou košili a ruku plnou papírů s poznámkami. Červená, zelená, modrá - hemží se před očima barevná písmenka. Dovolená? Jen pro manželku.
„To je dobrý, Tondo. Proč to ale nikdy neřekneš i do kamery?“ ptá se Čapek. „Když... to je blbý, ne?“ odtuší Panenka, ale nakonec splní očekávání. „Jako Edison vynalezl žárovku, já jsem vymyslel tuhle penaltu,“ pronese už v ostrém natáčení. Bez zakoktání, jako profík.
Dostal smlouvu na celé Euro. Televize mu platí pobyt, diety a honoráře, 1500 korun za jeden přenos. „Je to na mě dlouhá doba,“ říká. „Ale lákala mě zajímavá práce a taky chci trošku připomenout svoje jméno.“ Žena mu prý doma na rozloučenou povídá: Tak si tam tu dovolenou užij.
„Jenže ani já nevěděl, kolik práce a zařizování je okolo. Akreditace, vstupy, trasy a kdovíjak se to všechno jmenuje...“ Po půlhodině se balí. V supermarketu nakoupí bagety a něco k snědku. „Hračky, to je moje,“ řekne pak Panenka a zahledí se do výlohy s panáčky, míči a hrami.
Odpoledne zbývá chvíle volna. S plavkami a ručníkem zamíří na pláž. „Jak tady můžou jen takhle ležet? Já tři dny nic nedělal a už mě svrbí ruce i nohy,“ povídá cestou podél pobřeží. V kufru auta má golfové hole i tenisovou raketu, stejně jako v Praze: Vždy připraven! „Nohejbálek na pláži... to by bylo. Jako v Brazílii,“ rozzáří se mu oči.
A kolik stojí tenis? V areálu Penha Longa deset eur na hodinu. „To je dobrý, to máme,“ usměje se fotbalový žonglér. A golf? Jedna hra sto sedmdesát. „To je horší. Musíme říct našim klukům, aby nám to vyjednali,“ poškrábe se na nose.
V nedalekých apartmánech sídlí svazoví funkcionáři a obchodní partneři. „Jedno pivo,“ objedná si Panenka u pípy na terase, kde bydlí Jan Kovář z Plzeňského Prazdroje. „K fotbalu patří pivo, ne?“ Za chvíli jsou i bramboráky.
Blíží se pátá hodina a v televizi kapitán Fernando Couto přivádí ke středovému kruhu Portugalce k zahajovacímu zápasu.
První chyba a gól! „No, ten tomu dal,“ ohodnotí Panenka chybu obránce Paula Ferreiry. „Aby mi teď Řekové nesebrali hodinky,“ dodá potom žertem. Na mistrovství Evropy 1980 v Itálii získal zlatá Seika jako autor nejrychlejšího gólu turnaje. Dal ho právě Řekům.
 Antonín Panenka na tréninku českých fotbalistů. |
