Jeho Anglie, na kterou je tak hrdý, na evropském šampionátu vypadla ve čtvrtfinále na penalty s domácím Portugalskem. Je konec.
Ale jak celý příběh oddaného fanouška odvíjel?
Na svém místě na stadionu Da Luz byl už hodinu a půl před zápasem. V hledišti pětašedesátitisícového kotle bylo podle odhadů na čtyřicet tisíc Angličanů. Ale on seděl ztracen v davu Portugalců.
Aby se tam vůbec dostal, za lístek pro sebe a partnerku neváhal dát překupníkovi tisíc euro, což je v přepočtu asi 32 tisíc korun.
Dlouho před zápasem se oba snažili připojit k chorálům krajanů, jenže jejich zpěv rušil ostrý pískot všude kolem přítomných Portugalců. Užil si až hymnu těsně před výkopem. Pravou rukou se chytil za srdce a z plných plic pěl "God saves the Queen." Bůh ochraňuj královnu.
Jen co se usadil, zase prudce vyskočil. Po chybě obrany dal Owen už ve třetí minutě gól.
"England, England" hřmí stadionem, stejně jako z jeho hrdla. Dívka se rozhlédne kolem sebe a trochu nesměle se připojí.
Domácí fotbalisté soupeře téměř celý zápas tlačí. Ženou je i fanoušci, ale jejich "Portugal alé, Portugal alé" není tak silné. Je to paradox, že na stadionu bylo víc Angličanů.
Portugalci sice fotbal milují, ale někteří své lístky radši s mnohonásobným ziskem prodali soupeři. Proto jsou bílé vlajky s červeným křížem po celém stadionu, proto jste Angličany víc slyšeli.
Ztichnou až sedm minut před koncem, když Helder Postiga vyrovnává. Je to šok i pro našeho hrdinu. Zapaluje si jednu cigaretu za druhou.
Když Rui Costa deset minut před koncem prodloužení střílí druhý gól Portugalců, nevěřícně kouká na hřiště. Dívka schovává tváře do dlaní, raději si ho nevšímá.
Blíží se konec, on vytáhne vlajku, obtočí si ji kolem krku a smířen s vyřazením křičí: "Our Albion."
Jenže Beckham se vzápětí postaví k rohovému kopu, odcentruje a po hlavičce Terryho vyrovnává Lampard. Není těžké uhádnout, co se v hledišti děje. Skáče, raduje se, až mu po tváři tečou proudy potu.
Penalty. Napětí graduje.
Před sedmou sérií domácí hrdina brankář Ricardo shodí rukavice a holýma rukama vyráží střelu Vassella. Potom vyhodí od míče Nuňa Valanteho a přesnou střelou k tyči rozhodne. Anglie skončila!
Angličan všem kolem sebe jásajícím Portugalcům podá ruce, blahopřeje, loučí se a má slzy na krajíčku. Vzápětí odchází. Jeho přítelkyně pláče, pro útěchu ji obejme starý pán se zeleno-červenou šálou a žlutým nápisem Portugal. I jemu vytrysknou slzy.
V žalu končí dojemný příběh anglického fanouška a jeho dívky. Už nevidí, jak slavný Eusebio z plochy v hnědém obleku kyne bílou šálou tribunám.
V ulicích Lisabonu i dalších městech po celém Portugalsku se bouřlivě slaví. Malé děti i důchodci stojí na chodníku a vlajkami mávají troubícím autům.
Celá zem tu noc nešla spát. Je to nevídaná scéna.
