„Jen mě mrzí, že zatím nemám od Baroše originál, to si musím zařídit.“
Elitní hokejista New Jersey v zámořské NHL neseděl při fotbale v žádných VIP prostorách, oproti ostatním fanouškům neměl jedinou výhodu.
Spíš nevýhodu: se známou tváří se chtěl neustále kdekdo fotografovat. Eliáš trpělivě s každým zapózoval, s odvážnějšími prohodil i pár slov.
Se slunečními brýlemi na hlavě, které mu jako čelenka držely jeho dlouhou ofinu, prožíval Eliáš emotivně utkání. Bylo znát, že se na stadion nepřišel ukazovat, že si zápas užíval. „Fotbal mě baví, do sedmnácti jsem ho hrál.“
S několika tisíci fanoušky hnal hokejista skandováním a tleskáním české fotbalisty dopředu. Když se ozvalo známé „Kdo neskáče, není Čech“, poslušně vstal a hopsal na tribuně.
Gól! Eliáš se s partou přátel, kteří sedí vedle něj, navzájem nadšeně plácají. Pak zvednou oči ke konstrukci střechy, kde jsou zabudovány obrazovky, a vychutnávají si opakování trefy.
První branku dal Koller, pak přišly chvíle Baroše. „Osobně znám Rosického a Hübschmana, přes ně mám i lístky,“ říká Eliáš. „Ale ještě bych se rád poznal s Barošem, to je bourák. Já ho vidím i v televizi v Americe, anglická liga je jediné, co tam z fotbalu dávají.“
Baroš hokejistu nadchl, ale připravil mu také dilema. Eliáš byl v Portugalsku déle, dokonce v hotelové posilovně trénoval a kromě Lotyšska viděl všechny české zápasy. Ale včera musel letět domů: „Docela rád bych se vrátil na finále.“
