Uštěpačných poznámek si 26letý obránce musel vyslechnout ještě více. "Připadal jsem si jako u nás doma. Celé Vítkovice. Škoda, že to ještě chvíli potrvá, než tam dojedeme," dobíral si Vlčka gólman Pavel Srníček, který je na podobné průmyslové čtvrti zvyklý ze svého angažmá v Baníku Ostrava. "Tys opravdu musel podepisovat smlouvu někdy v noci - jinak to není možné. Copak se tady dá hrát a žít?" přisadil si někdo další z hloučku.
Vlček už jen rezignovaně krčí rameny; horké chvilky zažil hlavně před pár dny, kdy mu volala vyděšená manželka Jana, že si v novinách přečetla o Lutychu jen samou hrůzu. "A tys mi to líčil tak pěkně," zlobila se na Petra Vlčka, který byl v Lutychu během jara několikrát na jednáních a nakonec se Standardem podepsal lukrativní kontrakt.
Obavy ze života v belgickém městě ale nemá. "Byli jste se už podívat v centru? A v okolí? Tam je to už pěkné, samá zeleň," odvrací Vlček všechny komentáře. Dobře ví, že Lutych nejsou jen tovární komíny, těžební věže a štiplavý smrad, který je kolem stadionu v zašlé čtvrti Sclessin všudypřítomný. Pro svou rodinu už vybral příjemné bydlení nad městem a na první zahraniční angažmá se moc těší.
Že na něho v Lutychu čekají, dokládá i scénka z úterního tréninku: sotva se Vlčkova blonďatá hlava vynořila z autobusu, přispěchalo několik pořadatelů. "Hned se chtěli fotit," přitakala budoucí posila Standardu.
První trénink v budoucím působišti si Vlček užil, nadšený je zejména z ryze fotbalové architektury stadionu; žádná atletická dráha, strmé tribuny a diváci blízko u hřiště. Hřiště si důkladně oblížel také reprezentační spoluhráč Pavel Horváth, byť stále nemá jistotu, zda ho Slavia do Lutychu uvolní. Obě strany se přou o platnost kontrantu. "Zatím stále nevím, na čem jsem. Všechno má v rukách můj manažer Nehoda," konstatoval záložník Horváth.
