Poražení opouštěli scénu sice v slzách, ale pyšní na to, že jako podceňovaný tým málem položili mistry světa na lopatky.
"Byli jsme krůček od zlata, místo toho se tady utápíme v zoufalství. Asi se Štěstěna, která nad námi držela ochrannou ruku proti Nizozemcům, nyní otočila zády," odvolával se osud záložník Stefano Fiore, jenž dramatický závěr sledoval už oblečený na lavičce náhradníků. "Ale nemáme si co vyčítat, stačilo pár sekund a radovali bychom se my," dodal.
Rovněž obránce Alessandro Nesta se připojil k hlasům, že výsledek finále už byl rozhodnut předem. "Bylo to napsáno v knize osudu, že to skončí přesně takhle. Proti Nizozemcům jsme se vydali snad ze všech sil, věděli jsme, že prodloužení bude náročné a že dostaneme nějaký hloupý gól," pronesl. "Soupeř dnes podal nevýrazný výkon. My jsme měli dvě tři šance na to, abychom zápas definitivně zlomili," připomněl Nesta nevyužité možnosti.
Vedle něj stojící Alessandro del Piero znovu bolestí zkřivil svou strhanou tvář. "Jsem zničen. Zničen proto, jakým způsobem jsme prohráli, i proto, že jsem spálil šance, které mohly rozhodnout," zoufal si útočník Juventusu. Ten konečně rozřešil rébus, jestli to, že na turnaji jen střídal, byla Zoffova chyba, nebo trenérův dobrý odhad. "Cítím jenom velkou hořkost. Vidět, jak vám tak velká šance shoří za půl minuty, je příliš tvrdý konec," odhalil svůj smutek Del Piero a pokračoval: "Všechny věty, které se zítra objeví v novinách, jako že 'nikdo nečekal, že se Itálie dostane tak daleko', jsou druhořadé. Hlavní jsou čísla."
Italové litovali toho, že je pokořila Wiltordova 'umazaná' střela. "Nebyla to chyba naší obrany, z lavičky to vypadalo, že to netrefil pořádně, ale co se dá dělat," rezignoval Fiore. Záznam sice ukázal, že neměl pravdu, ale na druhou stranu bylo vidět, že míč se do sítě dostal díky šťastné teči.
"Odrazilo se to od Cannavara, jinak bych to měl," tvrdil gólman Francesco Toldo, který se o víkendu žení. "Chtěl jsem dát přítelkyni netradiční svatební dar, ale nepovedlo se," posteskl si.
Útočník Francesco Totti rovněž dával finálový výsledek do souvislosti se semifinálovým duelem. "Všichni říkali, že proti Nizozemsku jsme hráli hrozně a měli velké štěstí, že jsme postoupili. Dnes jsme podali skvělý výkon, ale prohráli jsme. Možná je tedy lepší hrát špatně," přemítal hráč AS Řím.
Jeho klubový spoluhráč Marco Delvecchio se mohl stát národním hrdinou. Ve finále oblékl reprezentační dres teprve popáté, na Euru vůbec poprvé. V 55. minutě vstřelil vedoucí branku svého týmu, a když čtyři minuty před koncem normální hrací doby opouštěl hřiště, italští tifosi ho oslavovali jako modlu následujících dnů. "To by bylo příliš, než aby to byla pravda," zůstal nohama na zemi Delvecchio, který by na Euro nejel, nebýt Vieriho zranění.
Kapitán Paolo Maldini, jenž podobné zklamání zažil podruhé v životě, se snažil zachovat klidnou tvář. "Jsme pyšní na to, kam až jsme to dotáhli," prohlásil obránce, když stál před týmovým autobusem. V náručí držel tříletého syna Cristiana, symbol nové generace.
Hráči jako Maldini nebo Albertini sice končí, ale na jejich místa se tlačí fotbalisté jednadvacítky, kteří na rozdíl od seniorů letos poznali, jak chutná stát se mistry Evropy.
 Brankář Francesco Toldo byl velkou oporou Itálie. Ve finále mistrovství Evropy ovšem po prohře s Francií prožíval zklamání. |
