Pobyl doma s rodinou, podíval se do Tater, posiloval se 17letým synem, který se v mužském fotbale stejně jako kdysi on rozkoukává ve Viganticích. A jako obvykle se Radim Kučera vypravil i do Německa, které si oblíbil. Po Novém roce se ale bývalý vynikající stoper a současný znojemský trenér začal nudit. Od pondělka je ve svém živlu.
Druholigové fotbalisty cepuje v zimní přípravě. A hned na úvod je zaskočil. Když poprvé nakráčel do kabiny, zavelel: „Na váhu!“
„Dřív jsem míval toleranci a hráče vážil až o pár dní později,“ vykládá Kučera. „Ze zkušenosti ale vím, že hráč, který s tím má problémy, den před zahájením přípravy nemusí vůbec jíst. Ráno přijde s dobrou váhou, potom si ale dá oběd, doma se pořádně navečeří a má dvě tři kila navíc,“ pokračuje velký obdivovatel německé bundesligy. „Kluci ale přišli v pohodě.“
Takže se to obešlo bez pokut?
Ale jo, nějaké malinké tam byly. Něco bylo jasně dáno na papíře a přes to nejede vlak. Hráči perfektně splnili tréninkové plány, někteří toleranci malinko přetáhli, ale za dva dny to bude pryč. Aspoň budu mít nějaké peníze, které použiju ve prospěch hráčů.
Tým už na startu přípravy má jasné složení. Bylo to vaše přání?
Přesně tak. Jsem tu rok a půl a každou přípravu byly různé obměny. Třeba loni v zimě tady bylo 30 hráčů. Už jsem nechtěl změny a zkoušení, chtěl jsem to nastavit tak, ať se mužstvo sžívá a sehrává. Pár hráčů tady bude na zkoušku do víkendu. Týden, 14 dní budeme fungovat ve větším počtu, ale potom bych to rád snížil, zaměřil se i na Tipsport ligu. Chtěl bych, aby si kádr co nejdříve sedl a věděl, co chceme hrát.
Jak jste snášel zimní období jako aktivní hráč?
Po svátcích jsem se těšil spíš na kolektiv než na trénink. Přípravy ale tehdy byly úplně něco jiného. Bylo to jen běhání, běhání a běhání. Šest týdnů jsem prakticky neviděl balon, maximálně v přípravném zápase. Dneska hodně trenérů razí kondiční přípravu s míčem, tréninky jsou pro hráče variabilnější a pestřejší. Oni to potom daleko líp snášejí. Je to pro ně daleko větší zábava než běhat kolečka, plnit limity a kritéria. Nechci říct, že je to teď procházka růžovým sadem. I teď u nich nastává frustrace a nasr... z únavy.
Měl jste nějakou fintu, jak stereotyp v přípravě ošidit?
To ne, žádný hráč, který se chce posunout nebo něčeho dosáhnout, to šidit nemůže. Vždycky jsem spoléhal na to, že jsem dobře fyzicky připravený. Patřilo to ke mně spíš než to, že bych byl Messi nebo nějaká hračička s balonem. U mě to bylo o dřině, ale každý hráč to má jinak.
Zařazujete jako kouč do přípravy něco, co jste dřív nenáviděl?
To právě nedělám. Klukům se snažím vnést do tréninku to nejlepší, co jsem si od trenérů vzal během hráčské kariéry. Horší stránku jim ale také ukážu. Když jsem naštvaný, řeknu jim, že jdou běhat. Pro mě je nejjednodušší se postavit a vzít si do ruky stopky. Vybírám to, co mně osobně pomáhalo a cítil jsem se po tom dobře. K tomu sleduju modernější trendy a snažím se to vylepšovat podle svého.
Pravda. Loni jste byl na stáži v Leverkusenu. Letos jste se v zimní pauze vydal do Bielefeldu.
Hrával jsem tam pět let, byl jsem se podívat za známými. Ale spojil jsem příjemné s užitečným a chodil sledovat tréninky. Viděl jsem i zápas s Bochumí. Bral jsem to spíš jako zpestření.
Jak vás v klubu, který se nyní pohybuje v dolní polovině druhé bundesligy, přijali?
Musím říct, že v Německu je velká obměna. Tady v Česku mi přijde, že v klubech dělají pořád stejní lidé. Z Bielefeldu jsem odešel před pěti a půl lety a ve vedení klubu jsem znal už jenom dva lidi. V týmu to stejné - zůstal jen masér a kustod. Ale i když se hodně změnilo, pamatovali si mě. Vyfotili si mě do nějaké síně slávy, chtějí založit muzeum, do kterého mě prý dají. Taky plánovali na léto exhibiční zápas hráčů, kteří tam kopali mezi roky 2000 a 2010. K tomu mě poznávali fanoušci ve městě nebo na tribuně, chtěli po mně podpis. Bylo to moc příjemné.
A jaký poznatek jste si odvezl jako trenér?
Zajímalo mě, jak vypadá tréninkový proces před zápasem, a celkem mě to zaskočilo. Myslím, že ve Znojmě trénujeme víc než Bielefeld před mistrovským zápasem. Překvapila mě intenzita, z mého působení jsem to znal jinak, tréninky i před zápasy byly hodně náročné. Nevím, proč polevili. Možná náročná sezona, prosincový termín, těžko soudit... Bundesligu celkově hodně sleduju a strašně se mi líbí zápasy a výkony Hoffenheimu, který vede teprve 29letý trenér (Julian Nagelsmann).
Hoffenheim hraje poměrně neobvyklý systém se třemi obránci. Můžete z toho nějak čerpat?
V defenzivní části hrají na pět obránců, v ofenzivní zůstávají vlastně tři stopeři, mají to variabilní. To přepínání ze systému na systém mají vynikající, hrálo to už třeba Chile na mistrovství světa. Krajní obránci v útoku hrají záložníky, tým potřebuje velký fyzický fond, aby to přepínání zvládl. Je to hodně zajímavé, a ne každému mužstvu se to úplně povede a neskloubí to. Když to nějaký trenér zkouší, většinou ho to stojí místo, protože na to nemá moc prostoru. Nagelsmannovi se to ale povedlo fantasticky a Hoffenheim mě překvapuje.
Bude na jaře podobným stylem hrát i Znojmo?
Nebude.
Byl by to risk?
Podle mě jsou na to potřeba správné typy hráčů. Kdybych takhle chtěl hrát, bylo by to na dlouhodobější práci. Už od léta bych se musel poohlížet po vhodných typech hráčů. Druhou věcí by bylo je přivést, což už záleží na ekonomice klubu.
Co jiného z německého fotbalu se snažíte přenést do Znojma?
Těch věcí je dost. Nejraději bych bral hráče, ale to nejde. Různé věci se dají praktikovat v tréninkovém procesu, mají ho celkem hodně náročný. Líbí se mi takové vertikalspiely - hry a cvičení s důrazem dát přihrávku nahoru. Snažím se to ze sledovaček do tréninků přenášet i já. Člověk se ale musí přizpůsobit tomu, co je na našem trhu.
Mimochodem, o přestávkách jste v tréninku pomáhal i synovi Radimovi. Potatil se?
Teď mu bylo 17 let, rok už hraje za muže Vigantic krajský přebor. Poslední dobou mu to jde líp a líp, mám z něj radost. Zimní přípravu jde zkusit do divize do Valašského Meziříčí, které hraje o postup do MSFL. Tak uvidíme.
To je v současnosti docela netradiční cesta. Většina talentů se rekrutuje z mládežnických týmů zavedených klubů.
Je to moje rozhodnutí. Dva roky působil v mládeži Sigmy, ale zvolil jsem, že čím dřív začne hrát za muže, tím to bude lepší. Je to i taková moje stopa, taky jsem od 15 let hrál za muže Vigantic. Hodně hráčů dneska skončí v 19 letech v dorosteneckém věku a s mužským fotbalem se strašně dlouho sžívá. Najednou se zjistí, že má 21, 22 let a už to není mladý kluk. Když se mladý v 16 letech adaptuje v krajském přeboru, divizi nebo třeba MSFL, má do budoucna daleko větší výhodu než ti, kteří si mládežnický věk prodlužují a potom se s tím perou. Je to ale můj názor, můj syn a nikomu nic nevnucuju. Vybral jsem tuhle cestu a nevím, jestli je správná.
