Svým zdravotním stavem jste se v poslední době jistě hodně zabýval. Co vás přimělo k tomu, že jste se poměrně nečekaně rozhodl s fotbalem skončit?
Především jsem vzal v úvahu objektivní diagnózu, ze které pro mě vyplývá, že zraněné koleno nikdy nebude ve stoprocentním pořádku.
Můžete tu diagnózu blíže popsat?
V pravém koleni mi chybí polovina křížového vazu, která už nikdy nedoroste. Dál tam mám natažený podélný vaz a ten už také navždy zůstane volnější. Proto už koleno nikdy nebude dobře plnit svoji funkci.
Problémy s koleny mají i jiní hráči, není to předčasné rozhodnutí?
Určitě ne. Zvažoval jsem ho hodně dlouho a určitě není ukvapené. Fotbal hraju pětadvacet let a nyní bych pokračoval s rizikem, za které nejsem ochoten jít. Hrozí mi totiž, že vazy přetrhnu a půjdu na operaci, případně bude v koleni docházet ke zničujícím procesům, které se dřív nebo později projeví.
Zranění, které rozhodlo o konci vaší kariéry se vám stalo v březnovém utkání s Mostem. Vybavíte si přesně osudný okamžik?
Určitě i přesto, že jsem podobných soubojů jsem ve fotbale zažil na vlastní kůži stovky. Mostecký útočník se chystal ke střele a já jsem mu v tom chtěl skluzem zabránit. Jenomže on mě nechtěně trochu přistrčil, pravá noha se mi místo skluzu zapíchla do trávníku a já jsem ji celou svoji vahou hrnul před sebou. Koleno to bohužel nevydrželo.
| Miroslav Zemánek -narodil 31. prosince 1974 -s fotbalem začínal v Doudlebech, prošel týmy Vamberka a Rychnova nad Kněžnou -první prvoligové angažmá absolvoval v Dunajské Stredě, kde odehrál 15 zápasů a vstřelil 1 gól -v roce 1998 přišel do Hradce Králové, v jeho dresu odehrál 109 prvoligových zápasů a vstřelil 3 branky |
Asi jste si tenkrát nemyslel, že tento souboj může sehrát takovou roli ve vašem fotbalovém životě.
Léčení se bohužel táhlo a koleno v pořádku není a léčit se nedá.
Jak na vaše rozhodnutí reagovali lidé v klubu?
Reakce jsou různé. Někdo to chápe, někdo míň.
Vedení vás prý přemlouvalo, abyste pokračoval?
Snažili se mi to rozmluvit. Hlavně trenéři, kteří vědí, že fotbal mám opravdu rád.
V Hradci vám před několika dny skončila smlouva, nebylo vaše rozhodnutí také reakcí na to, co jste v poslední sezoně v klubu zažil? Chyběly peníze, nikdo nevěděl, zda druhou ligu vůbec dohrajete?
To v tom nehrálo vůbec žádnou roli. Dokonce bych řekl, že k lepšímu se otáčející poměry v hradeckém klubu byly impulsem pokračovat. A také vedení klubu se mnou jednalo velmi vstřícně. Jednali se mnou o nové smlouvě, a byla velmi zajímavá přesto, že o mých problémech samozřejmě věděli.
Vaše ligová kariéra začala poměrně zajímavě. Dříve než v české nejvyšší soutěži jste hrál ve slovenské lize, kam si vás vzal hradecký trenér Ladislav Škorpil. Jak k tomu došlo?
Studoval jsem v Praze a pan Škorpil mi umožnil trénovat s Duklou, kde tehdy působil. Když odešel na Slovensko, nabídl mi, zda bych tam nešel. Bylo to dobré angažmá, vstřelil jsem tam i svůj první prvoligový gól v kariéře. Panu Škorpilovi jsem vděčný za to, že jsem do ligového fotbalu vůbec nakoukl.
Lékař by fotbal ještě nezatratilPřestože lékař hradeckých fotbalistů Jan Michálek chápe, že zranění Zemánkova kolena je nepříjemné, z medicínského hlediska by ale fotbalistův návrat na hřiště nevyloučil. "Fotbalistů, kteří měli podobné problémy, hraje i v současné době hodně, dřív tím trpěl každý druhý fotbalista," tvrdí lékař. "Necítí se dobře a určitě je to bolestivé, ale třeba si odpočine, za čas ucítí změnu k lepšímu a uvidíme." |
V roce 1998 jste přišel do Hradce a vydržel jste sedm let přesto, že některé sezony nebyly prvoligové. Přitom o vás byl zájem i v jiných klubech. Nelitujete, že jste některou z nabídek nevyužil?
Pár nabídek jsem skutečně dostal. Měl jsem vždycky důvody, proč jsem je odmítnul, takže teď není žádný důvod, abych něčeho litoval.
Je vám třicet let a právě jste se rozhodl radikálně změnit svůj život. Už víte, kam budete svoji příští kariéru směřovat?
Především poslední měsíc jsem o tom hodně uvažoval. Sbíral jsem informaci o tom, jak to vypadá s mým kolenem, a zároveň jsem si připravoval varianty co dál.
Vy jste jako jeden z mála fotbalistů vystudoval vysokou školu, vaším oborem je ekonomie, máte se tedy od čeho odrazit.
S trochou černého humoru říkám, že je ten pravý čas začít používat hlavu na něco jiného než na hlavičkování. Nějaké signály co dál dělat už mám. Jenomže není ještě zdaleka nic jistého, takže o tom nechci mluvit.
Zůstanete u fotbalu, nebo bude vaším oborem něco jiného?
To je také předčasné. Ani ne tak nabídky jako spíše kontakty však mám z fotbalu i mimo něj.
Trenér si cení především fotbalistovy inteligenceŽe Miroslava Zemánka z hradeckého regionu nepřetáhly kluby jinam, se zasloužil také trenér Ladislav Škorpil. Později toho možná litoval. "Lákal ho totiž Liberec, což bylo ještě v době, kdy jsem vůbec netušil, že tam jednou budu působit," uvedl hradecký kouč, jenž poté strávil několik úspěšných sezon právě v Liberci - výsledkem jeho snažení dokonce byl mistrovský titul. Škorpil si na dobu, kdy se rozhodovalo o Zemánkově fotbalové budoucnosti, velmi dobře pamatuje. "Bylo by mi líto, kdyby kvalitní fotbalista z regionu Hradci unikl, proto jsem ho ho chtěl pro klub udržet," říká. V Zemánkovy fotbalové kvality věřil. Znal ho z Dukly, kde mladému hráči umožnil trénovat při jeho studiích na vysoké škole. Poté si ho vzal na Slovensko a Zemánek se na úvodní ligové štaci neztratil. "Byl tam velmi oblíben a všichni chtěli, aby zůstal," vybavuje si trenér. Zemánek však šel se Škorpilem do Hradce a vydržel tam až do jara letošního roku. Škorpil si jej zafixoval jako inligentního hráče. "Je jedním z mála fotbalistů, kde je fotbalový intelekt doprovázen obecným." |
