"Nehodnotí se mi to moc příjemně," podotýká sedmatřicetiletý záložník. "Chtěli jsme hrát uprostřed tabulky a hlavně v domácích zápasech posbírat víc bodů, takže spokojení být nemůžeme." V příštích dnech si Dostálek plánuje rozmyslet, jak dál naloží se svou hráčskou i funkcionářskou kariérou.
Co vám v Líšni chybělo k lepším výsledkům?
Spousta věcí. Určitě nám chyběla produktivita v domácích zápasech a především jsme měli obrovské problémy v defenzivě. Dostali jsme strašně vysoký počet branek a zápasy, v nichž dostaneme dva nebo tři góly, se strašně těžko otáčejí.
Jak se hrálo vám?
Špatně se mi o tom mluví. Nebyl jsem spokojený, protože povinnosti a hlavně neúspěchy ve Zbrojovce ovlivňovaly moji mysl. Ale co se týká herního problému nebo kondice, s tím jsem problém neměl. Když už jsem se dostal na hřiště, tak si myslím, že jsem ty zápasy odehrál slušně a byl jsem pro Líšeň přínosem.
Kolik jste toho stihl při své práci sportovního ředitele Zbrojovky odtrénovat?
Myslím, že s tím žádný problém nebyl. Na tréninky jsem nechodil pravidelně, ale taková byla domluva už před sezonou a nikdo s tím neměl problém. Dokázali jsme si s trenérem vyjít vstříc.
Během podzimu jste dvakrát nastoupil na pozici stopera. Jak jste se tam ocitl?
Trenér před sezonou počítal s tím, že bych své zkušenosti mohl víc uplatnit na stoperu než ve středu zálohy. Odehrál jsem tam v přípravě podařený zápas s Kroměříží a od toho jsme se odpíchli. Ale proti těmto mančaftům, třeba proti juniorkám, už jsem rychlostně nestačil a míval jsem s tím problémy. Proto jsme společně usoudili, že ve středu zálohy budu pro mužstvo podstatně platnější.
V záloze jste podobné potíže neměl?
Když mi na stoperu frnknul některý z těch mladších hráčů, tak už jsem ho nechytil, maximálně za cenu faulu. A další záchrana už byl jenom gólman. Uprostřed hřiště člověk tolik rychlostních soubojů nepodstupuje, tam jsem měl úplně jinou roli než ten poslední hráč.
Jaká přesně byla vaše role v záloze? Měl jste na starosti spíš defenzivu, nebo tvoření směrem dopředu?
Co bylo potřeba. Kreativních hráčů v Líšni samozřejmě máme víc, není to jenom o Dostálkovi. Hraje tam Belej, Drábek, Pecha, ze Zbrojovky přišel Malík. To znamená, že hráčů, kteří umí něco vymyslet s balonem, tam bylo dost, a na těch postech jsme se hodně prostřídali.
Chodil jste si na hřiště odpočinout od problémů se Zbrojovkou, nebo vás pronásledovaly i na něm?
Ze začátku to pro mě byl takový relax, pohoda. Ale postupem času, když byly výsledky Zbrojovky špatné a hráli jsme na předposledním místě, pro mě bylo hodně frustrující, když jsem někde nastoupil za Líšeň a lidé mi to tam dávali najevo. To pro mě určitě nebyly příjemné pocity, ale musel jsem se s tím nějak porvat.
Udělalo vám větší radost vítězství Líšně, které jste vybojoval na hřišti, nebo Zbrojovky, které jste sledoval z tribuny?
Přirozeně pro mě bylo větší potěšení, když uspěla Zbrojovka. Když jsme vyhráli s Líšní, tak jsem byl po devadesáti minutách tak unavený, že jsem žádné příjemné pocity neměl. Když se podařilo uspět se Zbrojovkou, tak to pro mě byl krásnější pocit.
Budete hrát v Líšni i na jaře?
Teď mám trošku víc času si to promyslet a možná, že ve své kariéře udělám nějaké radikálnější rozhodnutí. Teď si musím vzít nějaký čas na odpočinek, mám ještě nějaké pracovní povinnosti pro Zbrojovku a až se vrátím ze své zahraniční cesty, tak si k tomu sednu a určitě se vám k tomu vyjádřím.
A víte už, jestli a v jaké pozici budete pokračovat ve Zbrojovce?
Na to vám odpovím příští týden.
