O práci pro fotbalovou asociaci měl jiné představy. „Každý den jsem narážel na spoustu překážek. Ze začátku jsem tomu říkal brzda, pak už zpátečka,“ povídá Zdeněk Psotka v podcastu Z voleje.
Z volejepodcast iDNES.cz |
Už po necelém roce ve vysoké pozici technického ředitele FAČR dokonce zvažoval, že milovanému sportu dá sbohem, zavře se na chaloupce v Brdech, kterou si zrekonstruoval, bude farmařit a jako vystudovaný speciální pedagog se zaměřením na postižené děti půjde učit do školy. „Ale přišla nabídka z Brna,“ vysvětluje, jak před padesátkou změnil plány a stal se sportovním manažerem druholigové Zbrojovky.
Čeká jej obří výzva: vrátit tradičnímu klubu zašlý lesk a slávu. Nejlépe na novém stadionu. I když nikoli na ikonických Lužánkách, ale na výstavišti. „Když jsem viděl, jak je to nastavené, upřímně věřím, že se dočkáme. A že to bude stadion větší než momentální české maximum dvaceti tisíc,“ řekl Psotka. „Doufám, že do pěti let stadion bude.“
Jako fotbalový vizionář, který má za sebou také sedm úspěšných let v pozici sportovního ředitele Plzně, je olomoucký patriot zase ve své kůži: „Speciálně pro Moraváky bylo Brno vždy neuchopený potenciál. Je to budování a to mám rád.“
Věřil, že coby technický ředitel může pomoct zlepšit výchovu fotbalové mládeže v Čechách, avšak zahltila ho byrokracie i škrty v rozpočtu.
„Celou dobu jsem si říkal, jestli jsem na správném místě ve správný čas,“ přiznává. „O pozici technického ředitele jsem uvažoval dva roky zpátky, když byly volby, nové vedení a velká očekávání. Říkali jsme si: Jo, teď budeme dělat fotbal správně, nebo jak nejlépe umíme, abychom posunuli výchovu mládeže. Ale v prvním výběrovém řízení měl Petr Fousek jiného kandidáta. Dostal jsem se tam za rok krkolomně, ale už tam byla spousta podmínek, které se od začátku neplnily.“
Baví mě budování, Brücknerovi nikdo nesaháme ani po kotníky, říká Psotka |
Zjistil, že v takovém prostředí nemůže fungovat, byť zastával třetí nejvyšší pozici v českém fotbale po předsedovi asociace a generálním sekretáři.
„Současné nastavené fotbalové asociace není pro můj typ povahy, která chce neustále něco zlepšovat, nastavovat a mít to co nejrychleji připravené. Ale administrativní i personální proces je hrozně zdlouhavý,“ lituje. „Chtěl jsem, aby generální sekretář byl roven technickému řediteli a to se mi nesplnilo. Tu podmínku jsem měl přitom od začátku. Předseda Petr Fousek i generální sekretář mají nastavené mechanismy jako na UEFA v administrativním módu a nechtěli z toho uhnout. Jakýkoli schvalovací proces musel jít přes sekretáře. Všechno trvalo hrozně dlouho a já musel všem říkat: Ještě počkej, nemáme to a to schválené. A lidé pak ztráceli chuť, motivaci a já kredit.“
Reprezentaci chybí odborná analýza, dětem tělocvik
Navíc na realizaci projektů neměl ani potřebné prostředky. „I když jsme nastavili minimum, pořád jsme museli každý měsíc finance ubírat – a pro mě ta bezmoc byla hrozně stresující,“ připouští. „Rozpočet je obrovský, ale je to o určení priorit. Když jsem přicházel, dostal jsem informaci, že v předchozím období byla uzavřena spousta nevýhodných smluv. Každý měsíc jsme řešili finance a projekty, které musíme zrušit. Snažili jsme se objíždět sponzory, partnery a posouvat to, ale v konečném rozhodnutí stejně zjistíte, že nemáte vůbec pravomoc to nastavit, jak chcete.“
V pozici technického ředitele jej vystřídal Erich Brabec, který má na starosti i ženský fotbal. „Je to vhodný kandidát,“ kvituje.
A jakou zkušenost si odnáší ze spolupráce s předsedou asociace Petrem Fouskem? „Co se týče zahraniční administrativy, je v ní excelentní, jako generální sekretář by byl skvělý, jméno v Evropě má. Ale pracuje trošku jinak – s větší rozvahou. Nazval mě, že jsem netrpělivý. Hodně jsem to tlačil, ale on mi rozhodnutí neřekl, čekal jsem dlouhou dobu.“
Podle Psotky chybí seniorské reprezentaci v čele s trenérem Jaroslavem Šilhavým důsledná analýza výkonů a zpětná vazba uvnitř asociace. „Nemá zpětnou vazbu, jsou uzavření pod STES, pod předsedou. Utkání se hodnotí, ale po odborné analýze jsme volali. Bylo jedno setkání se sportovní radou a trenérem. V každém klubu je přitom sportovní manažer, se kterým může trenér dennodenně komunikovat, ale na fotbalové asociaci to takhle nefunguje,“ dodává fotbalový odborník, jenž působil také na Slovácku nebo Olomouci a ceněný je především pro práci s mládeží.
Prosazoval rovněž zúžení profesionálních soutěží. „Větší konkurence by nás o kousek posunula,“ míní.
A kdyby mohl v českém fotbale změnit okamžitě jednu věc?
„Chtěl bych, abychom měli každý den hodinu tělocviku na základních školách a specializované tělocvikáře. Všechny země kolem nás už to tak mají,“ zdůrazní. „Jednotlivé sporty řeší, že nemáme specializovanou přípravu na prvním stupni, že máme jen dvě hodiny tělesné výchovy. Nejsme ani na tom minimu, co po nás požaduje Evropská unie.“