"Jsem rád, že na mě fanoušci nezapomněli. Bylo to příjemné, přišla na mě nostalgie," svěřil se fotbalista Třince po sobotním duelu proti Zbrojovce. "Těšil jsem se, že si po dlouhé době opět můžu zahrát v Brně."
Siegl šest let válel v dresu zdejšího Boby, další čtyři sezony přidal v éře 1. FC. Po dvou letech v rakouském Kapfenbergu si pak přál znovu zakopat na Srbské. Nenapadlo ho ovšem, že to bude ve druhé lize. "Brno pořád sleduju, každý týden si telefonuju s klukama, co znám. I když jsem Olomoučák, srdíčko mám v Brně. Jeho sestup mě mrzel," povídá 35letý veterán.
Při pohledu na něj se mohlo zdát, že se za tři roky, co Zbrojovku opustil, nic nezměnilo. Svou zkušeností opět usměrňoval spoluhráče, coby levý obránce.
"V Rakousku jsem přitom hrál celou dobu záložníka, v prvním roce jsem byl dokonce nejlepším střelcem týmu. Ale letos jsem zase nějakým způsobem jako za trenéra Mazury vplul na kraj obrany a klapalo to, takže tam asi opět zkysnu," povídá Siegl.
Co naplat, že se pořád cítí jako záložník. "Na každém postu, a že jsem jich prošel hodně, se snažím hrát, jak nejlépe umím. A z pozice krajního beka se dá i útočit, není to tak špatný post," usmívá se.
V Třinci, kde po návratu z Rakouska rozjel už druhou sezonu, má ostatně Siegl samé důvody ke spokojenosti.
"Původně jsem zamířil na hostování, ale nakonec jsem tam zakotvil a mám smlouvu ještě na dva roky. Pokud budu zdravý, a zatím naštěstí jsem, budu ji chtít dodržet," plánuje. "Podmínkami i zázemím je klub na velmi dobré úrovni, nebránil bych se postupu. Věřím, že do Třince jednou první liga přijde. Já se snažím tomu svými zkušenostmi přispět."
Zatím má Třinec do ligy blíž než Zbrojovka, na postup ztrácí jen tři body.
