„Je to obrovská pocta. Zlín mi za ty roky přirostl k srdci. Hodně mi dal. Nebylo snadné říct, že odcházím, když jsme se vrátili zpátky do ligy. Ale všechno jednou končí. Mrzí mě, že jsem se nemohl s fanoušky rozloučit přímo na hřišti. Jsem rád, že se povedlo rozlučkové video,“ říká populární Vuki, jehož další kroky by měly vést do druholigového Artisu Brno.
Váš konec vyvolal mezi fanoušky značnou odezvu, bylo hodně pozitivních reakcí. Čekal jste to?
Asi ano. Odehrál jsem tady nejvíce roků a zanechal dobrý dojem. Cítil jsem, že lidi mě mají rádi.
Našlo se pár lidí, kteří vám předhazovali, že jdete za penězi. Co jim vzkážete?
Každému se nezavděčíš. Můžou to tak brát. Já říkám, že vzájemná spolupráce Zlína a Vukiho byla pozitivní. Nechtěl jsem se dostat do fáze, kdy bych v lize seděl na lavičce. Nechtěl jsem končit nedůstojně, ale na vrcholu. Hodně mě tížilo, když jsme loni spadli. Po sestupu jsem měl nabídky, mohl jsem odejít. Ale cítil jsem zodpovědnost a nechtěl zmizet v nejhorším čase. Jsem rád, že i s mojí pomocí jsme Zlín vrátili tam, kam patří.
Zlín se chystá na první ligu. Sportovní úsek povede Hoftych, vzroste i finanční podpora |
Kdy ve vás uzrálo rozhodnutí jít pryč?
V průběhu jara jsem cítil, že se blíží můj konec. Nic špatného se nestalo. Bylo to moje rozhodnutí. Děkuji vedení, že mi vyšlo vstříc, že to respektovalo.
Přemlouvali vás?
Když se to dozvěděli spoluhráči, říkali, co blbneš, co se děje? Nejvíce se vyptával Tomáš Poznar, se kterým jsme chodili každý druhý den na kafe. Povídal, ať si to dobře rozmyslím. Většina kluků byla překvapená.
Prý jste měl v zimě lukrativní nabídku ze Saudské Arábie?
Ze druhé ligy. Byl tam srbský trenér, chtěl mě. Finančně to bylo hodně zajímavé. Ale po rozhovorech se Zdenou Grygerou (generální ředitel klubu) a Broňou Červenkou (trenér) jsem zůstal. Usoudili jsme, že práce ještě není hotová, že je to hodně narychlo. Zpětně to bylo správné rozhodnutí. Trenéra po třech měsících vyhodili a kdo ví, co by se mnou pak bylo.
Prošel jste třinácti profesionálními kluby, ale nejvíce se vám dařilo ve Zlíně. Proč právě tady?
Přemýšlel jsem o tom. Od začátku se mi tady líbilo. Rodinné prostředí, vztah lidí ke klubu. Mrzí mě, že se za těch deset let nespravil stadion. Viděl jsem návrhy nové tribuny, ale zase to nevyšlo. Jinak mi ve Zlíně všechno sedlo. Lidi, spoluhráči, trenéři, za každého jsem hrál, což bylo pro mě hodně důležité. Plánuji tady zůstat. Zlín beru jako svůj druhý domov.
Přitom se zázemím nemůže rovnat většině klubů, kde jste působil.
Vyrůstal jsem v Srbsku, kde jsou podobné podmínky jako ve Zlíně, když pominu top kluby v Bělehradě jako Červená hvězda a Partizan. I když v Srbsku to teď jde také nahoru. Jen ten lepší stadion bych lidem ve Zlíně přál, zaslouží si ho. Říkám si, že když to šlo v Karviné, Pardubicích, proč ne tady.
Končíte jako historicky třetí nejlepší střelec klubu v první lize a nejlepší asistent.
Znamená to pro mě moc. Zlín mi hodně dal, snad jsem mu to splatil.
POHLED: Postup vybojován, teď je řada na vedení. Bez dobrých posil nemá Zlín šanci |
Které góly se vám hned vybaví?
Ty z derby se Slováckem. Oba jsem dal ke konci utkání doma před plným stadionem. Oba jsem vstřelil po průniku z pravé strany. Jsou pro mě ohromně cenné.
Na které období nejraději vzpomínáte? Když se za trenéra Páníka řešilo, že byste mohl získat občanství a reprezentovat?
Každá sezona měla něco do sebe. Tenkrát se nám hodně dařilo. Vyhráli jsme MOL Cup, postoupili přímo do Evropské ligy, krásné vzpomínky. V lize jsme skončili šestí, nejvýše v historii klubu. Druhým momentem pak byl letošní postup.
Že se nakonec usadíte v Česku, jste neplánoval, že?
Když jsem přišel v sedmnácti ze Srbska, asi jako každý jsem si říkal, že tady vydržím dva tři roky, ukáže se a odejdu do Německa, Švýcarska... Moje cesta byla ale jiná. Poznal jsem celé Česko. Jižní Čechy, Prahu, Jablonec, Teplice, Karvinou. Nechci nikoho urážet, ale na Moravě jsem se cítil nejlépe. Lidi a všechno je tady podobné jako u nás v Srbsku.
České občanství jste získal?
Pořád ne. I když jsem sportovec, jsem ve stejném koši jako ostatní cizinci. Proces je zdlouhavý, podmínky se mění, ale všechny splňuji a je to otázka času. Důležité je, že mi zůstane i srbský pas.
Co vám říkají doma v Srbsku, že zůstanete v Česku?
Po sezoně jsem tam byl. Mamka není nadšená. Přála by si, abych byl blízko jako brácha. Díky němu nezůstala sama. Taťka mi vždycky říkal, ať si jdu svou cestou, ať je poctivá, férová a zůstanu tam, kde jsem spokojený. Také mamka chce, abych byl šťastný, ale mrzí ji, že jsem daleko. Koupil jsem tady nějaké byty, chci zůstat. Mám tady tříletého syna, kamarády. Když zajedu domů k rodičům do Srbska, už jich tam je jenom pár.
