Porážka 2:4 je pro šesté mužstvo třetí nejvyšší soutěže více než důstojný výsledek.
Nečekalo se, že budou amatéři Slavii tak zdatně konkurovat. Jejich poločasové vedení o dvě branky bylo přímo senzační a užaslé publikum se nestačilo divit.
Slavii v poháru spasil Stanciu, Baníku pomohla sporná penalta v prodloužení |
„Ty vole, to snad není možný,“ houkli na sebe o pauze místní dorostenci, kteří ve svítivých rozlišovácích pomáhali s organizací.
Slovan Velvary, skromný klub z třítisícového městečka v kladenském okrese, měl šampiona na lopatě. Co dál? „Hlavně musíme hrát pořád stejně,“ bylo nejdůležitější poselství v domácí kabině.
I fotbalisté teprve vstřebávali, co se jim právě povedlo.
Vždyť někteří z nich si kvůli pohárovému duelu s výkopem ve čtvrt na pět odpoledne museli vzít dovolenou a většina z nich jde do práce zase hned ráno. Ale na to teď, po životních pětačtyřiceti minutách, nemyslí.
Už ví, že s ostudou neodejdou.
Že před sebou naopak mají unikátní příležitost dotáhnout senzační průběh do finiše. Není nač čekat, i proto se modré dresy vracejí zpátky na trávník dřív než soupeř, na kterého se ve Velvarech ještě chvíli čeká...
„Do nich, vždyť jsou jaloví!“
„Ani nevím, kdy jsem na podobném hřišti hrál naposledy. Možná s Jihlavou na turnaji v Žirovnici? Ale u nás v Božejově, odkud pocházím, je podobný stadionek,“ rozhlížel se slávista a reprezentant Lukáš Masopust po skromném areálu.
Už den před utkáním místní klub na prodejních místech v drogerii u Schubertů na náměstí či na úřadě prodal na tisíc vstupenek. A do Velvar se nakonec na Slavii sjelo dohromady přes dva tisíce lidí.
Většina z nich se mačkala za klandry kolem hřiště, někteří našli místo na oprýskané tribuně u středového kruhu a jiní na dočasně montovaném hledišti za lajnou. To byl sektor pro domácí, a tak vetřelec, který s červenobílou šálou kolem krku spustil slávistický pokřik, nepochodil: „Mlč a běž si za svejma!“
Pro Velvary to byla vrcholná událost.
Velvarský střelec Vopat: Když slávisti zapli, byl to nesmysl. Ale trápili jsme je |
„Atraktivnějšího soupeře naši fotbalisté dostat nemohli,“ chlubil se dopředu městský web a nadšené hosty pak burcoval i hlasatel na stadionu, na kterém vůbec poprvé otevřely před zápasem hned tři pokladny.
Jinak by se davy zvědavců ve Velvarech za plot nedostaly. O sto šest se čepovalo u stánků s pivem, ve vzduchu voněla klobása. A brzy také kořist, kterou se stali slávisté.
Jakmile fanoušci viděli, jak laxně favorit do duelu proti bojovným domácím vstoupil, dodalo jim to kuráž. Už po třech minutách měl Slovan první velkou šanci a kouč Jindřich Trpišovský v červené mikině a bílé kšiltovce si rukama promnul obličej.
Utkání sledoval z nadhledu vedle střídačky a tým měl na povel především jeho asistent Jaroslav Köstl. „Tohle není dobré, nemáme správný přístup,“ pomyslel si.
Momentka z pohárového utkání mezi Slovanem Velvary a Slavií Praha. U klandrů kolem hřiště sledovalo duel na dva tisíce lidí.
„Ne, že bychom o přestávce museli zvyšovat hlas, spíš sami hráči na sebe byli naštvaní a leccos si vyříkávali. Pak nám naštěstí pomohla střídání,“ popisoval člen hostujícího trenérského štábu, když bylo po všem.
Slávisté nastoupili s nezkušenou a chybující stoperskou dvojicí Matys-Madsen, což debutujícímu brankáři Kinskému, synovi bývalého reprezentanta, neprospělo.
„Do nich, vždyť jsou jaloví!“ vykřikl jeden z velvarských fandů po další z mnoha chyb ve slávistické defenzivě.
Z opačného konce se zase ozvalo obligátní Pískej konec!
A řada z místních příznivců nasazovala na zkušeného sudího Pavla Fraňka, protože po penaltovém faulu devatenáctiletého Matyse nevytáhl červenou kartu, ale pouze žlutou.
V ten moment byli domácí ještě plni sebevědomí.
I na začátku druhé půle ještě pořád věřili. Přece jen: ofenzivní esa Slavie v čele s Krmenčíkem nebo Olayinkou mlčela. Dlouho se zastřelovali Stanciu s Lingrem.
Smršť v pěti minutách i dárek na konec
„Jenže pak jsme to nevydrželi, napadaly nám tam tři góly za pět minut a bylo,“ mrzelo kapitána Ladislava Vopata. „Přesto mě překvapilo, že jsme s takovými plejery dokázali držet krok.“
A to i navzdory tomu, že Velvarským logicky po pauze docházela šťáva. Rvali se, toužili po úspěchu, nerezignovali – klidně se zhádali proto, že je v pokutovém území vymíchal zmiňovaný Rumun Stanciu, borec za sto milionů.
To on nakonec po změně stran zavelel k obratu a ze čtyř gólů dal tři sám a jeden připravil.
„Ale musíme uznat, že když soupeř získal balon, byl fakt nepříjemný. Po právu nejprve vedl dva nula,“ ocenil Masopust bezprostředně poté, co přímo na trávníku předal domácím v červenobílém papíru zabalenou krabici.
„Co se děje?“ nerozuměl Vedral, šéf místního klubu, když na něj v tu chvíli mířily kamery. Ale rychle mu došlo: Lajnovačka!
Velvary žijí Slavií: Špatnou lajnovačku vracíme, ať Standa Tecl neběhá do zatáčky |
„Pořídili jsme si novou, ale když jsme ji otevřeli, zjistili jsme, že má ohnutá kolečka. Tu použít nemůžeme, to by pak u nás Standa Tecl asi běhal do zatáčky,“ vyprávěl velvarský prezident se smíchem den před zápasem. A slávisté se toho chytili.
Soupeři darovali fungl novou – i jako památku na nevšední duel. Jen tak se na něj ve Velvarech nezapomene.
