„V ten moment mi to takhle secvaklo. Nevěděl jsem, co mu je, třeba mohl mít něco se srdcem, v dnešní době se to stává docela často. Někomu se to líbí, někomu ne, ale já to tak cítil a nestydím se za to. Udělal bych to znovu,“ říká přesvědčivě.
Stydět se opravdu není za co, férové gesto ocenili vyškovští soupeři, rozhodčí i mnozí fanoušci. Probíralo se i ve fotbalovém pořadu Tiki - Taka. „Určitě mě to potěšilo, ale proto jsem to nedělal. Podle mě by se tak měl zachovat každý,“ nepochybuje 35letá legenda Slovanu.
Souarého zranění naštěstí vážné nebylo, šlo jen o svalovou křeč. Možná kdyby Rudnytskyy dokončil slibnou akci, nemusel zápas lídra s odpadlíkem skončit 1:1 a Varnsdorf mohl prolomit skličující sérii porážek.
„Taky jsem zaslechl takové názory z tribuny. Že zase tolik bodů nemáme, abychom si mohli dovolit takové věci. Já si ale myslím, že tak slibná příležitost to zase nebyla, nešel jsem sám na bránu, přece jen to bylo v rohu hřiště. A především v tu chvíli opravdu nevíte, jestli toho kluka bolí srdce, hlava nebo noha. Stojím si za tím, jak jsem se zachoval,“ zopakoval záložník s ukrajinskými kořeny.
Krutá kuriozita. Fotbalisté Varnsdorfu proti devíti výhru neudrželi |
Možná to karma Varnsdorfu vrátí později, zatím však jeho soužení spíš graduje. Hned v následující bitvě po Vyškovu měl na dosah výhru s Jihlavou, v poslední minutě vedl 3:2 a hrál proti devíti, přesto hosté v nastavení srovnali na 3:3. Série Slovanu bez výhry tak nakynula už na neuvěřitelných 12 zápasů.
„Je to dlouhé, co si budeme povídat. Asi takovou šňůru nepamatuju. Nic příjemného, ale makáme, pereme se s tím, herně to zase tak špatné není,“ zdůrazňuje vůdce skromného klubu ze Šluknovského výběžku.
Pavlo Rudnytskyy (ve žlutém) a olomoucký Michal Galus.
Loni častý obrázek, letos Varnsdorf ani jednou výhru neslavil.
Nekonečnou řadu bez vítězství chtějí varnsdorfští fotbalisté zlomit co nejdříve, sami prý zlomení rozhodně nejsou. „Po takovém zápase jako s Jihlavou je atmosféra pochopitelně taková nijaká, ale pořád cítím odhodlání s tím něco udělat. Určitě do dalšího zápasu nejdeme s tím, že zase prohrajeme. Ještě pořád dýcháme, ještě nejsme mrtví!“
Mrtvá není ani profikariéra zkušeného fotbalisty, byť v létě zvažoval, zda v ní pokračovat. „Měl jsem nabídky z nižších soutěží, třetí liga s prací, něco bez práce. A jak se rozkřiklo, že mám i trenérskou licenci, chtěli mě k mládeži do jednoho ligového klubu. Zatím jsem to posunul, šéf klubu pan Gabriel i trenér pan Holeňák o mě stáli. A tak jsem smlouvu prodloužil o rok,“ objasňuje.
Ze špičky na dno. Fotbalový Varnsdorf doplácí na letní rozvrat |
Už teď v Kotlině zatápí pod kotlem dvěma dorosteneckým týmům jako kouč. „Fotbal není věčný, jednou skončím. Chci se v trénování uplatnit, když mám licenci A. Časem budu uvažovat o profilicenci,“ svěřuje se Pavlo Omeljanovyč Rudnytskyy, jak zní celé jeho jméno.
Ve Varnsdorfu je inventářem. Kroutí si 14. sezonu, ve druhé lize za klub z konce světa odkopal 325 zápasů a dal 42 gólů. „Já a legenda? Narážky v šatně jsou. Kecy: Nazdar, legendo! Já na ně: Hoši, nechte si to! Já jsem v klidu.“
Zápas druhé fotbalové ligy FK Varnsdorf - Sigma Olomouc B. Domácí kapitán Pavlo Rudnytskyy.
Kabina se v létě dramaticky obměnila. „Byl divný pocit, když jsem do ní přišel a 90 procent byli noví hráči,“ přiznává matador. „Mladí kluci mají velkou šanci posunout se někam výš, z Varnsdorfu hráči odcházejí do ligy. Vždycky tady někdo vystřelí,“ tvrdí Rudnytskyy. „Naposledy Tanko, který září v Ostravě. Zkoušíme najít zase nějaký diamant.“
Mladíci sami za ikonou klubu chodí. „I Afričané přijdou: Rudňa, co dělám špatně, co bys mi poradil? Já nikoho neodpálím, jsem kamarádský. Snažím se pomoct ve fotbale i mimo něj.“ Což jen demonstruje jeho charakter, který se vždy nejvíc obnaží v krizi. Viz jeho šlechetné gesto v době, kdy je jeho týmu ouvej.
