„Věřím, že to otočíme. A že výkon v poháru proti Zlínu bude impulzem,“ nepanikaří trenér David Oulehla, jehož ekipa v úterý ligistu mučila, ale nakonec padla 1:2.
Co vám pohár ukázal?
Že máme slušný tým, že se kluci snaží. Ale máme to mlaďoučký, sráží nás, že zápasy těsně prohráváme. Některé výkony v soutěži byly dobré, některé horší. V tomhle duchu to jede. Teď ukázali, že to jde. V poháru jsme navázali na výkony z minulé sezony. Motivace proti ligistovi je samozřejmě jiná, jde o otázku nastavení v hlavě, které jsme měli lepší než soupeř.
Jak to opakovat ve 2. lize?
Pořád jsme ve fázi, kdy to ještě není úplně usazené. Vyskakují nám chyby, které nás opakovaně sráží. Vedli jsme s Chrudimí, přišlo vyloučení. V Prostějově dvě červené karty, pak kiksy a dva góly ze standardky. Ono se to nabaluje, jednou to je jeden hráč, pak druhý, třetí. Musíme sestavu zkonsolidovat a myslím, že se tomu blížíme.
Ve 2. lize máte průměr tři inkasované góly na zápas, dva od Zlína tedy vypadají jako úspěch.
Jsou to kvalitní hráči, chytří, mají zkušenosti, průměr 27 let. Ale kluci v obraně to zvládli dobře, ať Rudnytskyy, Richter, Lehoczki a Heppner, nebo dva štítoví hráči před nimi. Teď aby se to sešlo i v soutěži.
Loni jste měli betonovou obranu, teď ementálovou. Jak to snášíte?
Sedmadvacet gólů je strašidelné, ale je to o zkušenosti. Kdybych odečetl osmičku z Hradce Králové, což nejde, pohybujeme se někde v intencích ostatních celků horší poloviny tabulky. Kluci chtějí pracovat, snaží se, mají velký prostor se zlepšovat. Ale my nemáme moc času, to je nevýhoda.
Co je největší problém?
Standardky. Ale ono je všechno vyvážené něčím. Proti Zlínu jsme postavili menší mužstvo do pohybu, ale pak nám to chybí ve výšce a Poznar, který je o dvacet centimetrů vyšší, rozhodne hlavou po rohu. Když dáme hráče vyšší jako v Prostějově, chybí nám pohyb, a stejně dostaneme dva góly ze standardek. Pořád něco hledáme, ale začínáme se k tomu blížit.
Loni to byla pohádka, teď zažíváte první krizi. Užírá vás to?
Tohle moc neřeším. Kdo chce fotbal dělat, musí tlak brát. Pan Gabriel (šéf klubu) je zkušený funkcionář a ví, že některé věci potřebují čas. Jsme rádi, že máme klid na práci, jsme rodinný klub, dělá se to v pěti šesti lidech. Ale ten vnitřní tlak, co si člověk vytváří sám na sebe, tam je vždycky. A kvůli tomu jsou pro hráče mistráky těžké.
Na druhou stranu vám soupeři neodskočili, jste čtyři body od 11. místa.
Nejsme v situaci, že bychom museli bláznit. Ani neblázníme. Teď je důležité najít ten ideál. Po super zápase s Jihlavou jsme si říkali, že to je možná ono. Pak to nebylo ono na Žižkově, doma s Ústím, v Prostějově ani s Pardubicemi, teď se Zlínem ano. Když to udržíme tři čtyři kola po sobě, body by měly přijít. Zatím nám to pořád o kousíček uniká.
Nechybí vám ještě nějací zkušení hráči, kteří by mladé vedli?
Vemte si třeba Pardubice. Obránci 24 až 28 let, pře nimi Jeřábek 35, nahoře Černý 34, čtyři záložníci 19 až 22 let. A to jde. Obranu musíte mít pevnou, konsolidovanou, z ní vycházet. Mít to běhavé, do přechodu. A to nám chybí. Být tu nosný stoper a jeden středový hráč, který by mužstvo kočíroval, fungovalo by to. Ale když si vezmu výkon Bláhy a Housera proti Zlínu, proč ne? Když k tomu budou dál takhle přistupovat, měli by k vůdčí roli taky dorůst. Ale oni to musí splnit i v krizových momentech, kdy to mužstvo potřebuje, a to je těžké. Tam ta zkušenost chybí.
