Vítězství 2:0 v Ústí udrželo Varnsdorf při barážovém životě, i když čtyřbodová ztráta na 3. místo vypadá nesmazatelně. „Můžeme získat devět bodů, ale taky nula. Uvidíme na konci,“ nestresuje se Ondráček. „Hlavně jsme rádi, že jsme po dvou zápasech bez bodu zase zabrali. Přitom Ústí si na nás brousilo zuby.“
Varnsdorf si v sezoně vychutnal i větší triumfy. „Doma jsme porazili Brno, Jihlavu i Hradec Králové, to je pro nás menší zázrak.“
Skromný klub přitom každý pasoval do záchranářského pásma. „Hlavní je, že jsme si strašně sedli. Staří mladí, všichni držíme za jeden provaz a makáme za sebe. Nikdo nic nevypustí, jezdíme po zadku. Takovou sezonu jsem ještě nezažil,“ žasne Ondráček. „Fakt pohádka. Užívám si na tréninku každou blbost, hrajeme golfíky, nohejbálky, srandičky.“
Mužstvo z Kotliny definuje jedna vlastnost: otesánkovská hladovost. Po úspěchu, po dobré kariéře. „Pro někoho je to tady přestupní stanice do 1. ligy. Pět nás je z Liberce, pět z Jablonce. Blízko jsou i Teplice. Jezdí se na nás dívat, každý cítí obrovskou šanci se prosadit. Já si chci zasloužit přípravu v Liberci, kterému patřím,“ zasnil se Ondráček, s Kocourkem nejlepší střelec týmu. Oba nastříleli čtyři góly.
„Ale jsem spíš univerzál, můžu hrát všude v záloze a útoku, zkusil jsem i defenzivní roli. Jako útočník moc soubojů proti dvoumetrovým chasníkům nevyhraju, to můžu jedině pohybem. Osobně se nejlíp cítím na podhrotové pozici.“
Varnsdorfský styl mu svědčí. „Nejsme obři, ale kluci kolem 175 cm. Snažíme se běhat a dřít, zlepšili jsme přechod do brejků.“ Chválí kouče Oulehlu: „Chce, ať vysoko napadáme. Jako Slavia. Na Chelsea jí to vyšlo. I když prohrála 3:4, nikdo neřekl ani popel, každý ji chválil. Chceme hrát podobně.“
