Hned se stal výraznou posilou druholigových fotbalistů. Poprvé za ně nastoupil v minulém kole a Hlučínští se po sérii šesti porážek dočkali vítězství nad Sokolovem 3:2.
Jak se vůbec zrodil váš přestup do Hlučína?
Znám Lumíra Kota (šéf hlučínského klubu) už asi patnáct let. Když se mi ozval, hned jsem se jel podívat na jejich zápas ve Znojmě (prohráli 0:1) a hned po něm v pondělí jsem už tady trénoval.
Na konci minulé sezony jste pomáhal Břeclavi se záchranou ve třetí lize. To jste už pomýšlel na konec kariéry?
To ne, ale najít nové angažmá bylo pro mě těžké, navíc v rozjeté sezoně. Poté, co jsem zmizel do Polska, o mě tady nikdo nejevil zájem. Zavolal mi jen Láďa Michal z Břeclavi. Myslel si, že budou mít problémy se záchranou, chtěl pomoci na dva měsíce, a tak jsme se domluvili. Bydlím v Brně, měl jsem to kousek. Přes léto jsem se chtěl dostat zase výše.
Jednal jste s bratislavským Slovanem. Proč to nevyšlo?
Po třech týdnech mi řekli, že to nevyjde. Proč, to nechci rozebírat. Byl jsem už s nimi domluvený, spoléhal jsem na to, ale místo toho jsem byl opět v situaci, že jsem neměl angažmá a všude se už hrálo. Proto jsem uvítal zájem Hlučína.
Co vám první utkání v novém týmu ukázalo?
Že hráčský potenciál je tady dobrý. Kluci vydrží hrát, jsou dynamičtí. Bylo znát, že po šesti kolech nemělo mužstvo ani bod a s tím se mladí hráči těžce vyrovnávali. Teď máme tři body, a tak to snad půjde už jen k lepšímu.
Asi budete muset na spoluhráče před sebou hodně křičet.
Určitě, ale kluci se hlavně potřebují uklidnit, protože šest zápasů bez bodu by zamávalo i s mnohem zkušenějšími fotbalisty, než jsou tady.
Co tým potřebuje, aby se zvedl?
To vítězství nám doufám pomůže. A chybějí tady větší zkušenosti. Do středu hřiště a do obrany by se hodil jeden zkušený hráč, který by hru řídil. Tu roli teď budu plnit já.
Takže asi budete hodně řvát.
To je pro mě trochu obtížné, protože, když se soupeř blíží k bráně, musím sledovat balon, hráče před sebou.
Přišel jste do Hlučína vykopat záchranu?
Určitě. Vychytat.
