Svá nejlepší léta trenéřiny přitom Dejmal vždy spojoval s pražskou Slavií. V Edenu strávil pět a půl roku, v dobách mecenáše Borise Korbela mezi léty 1987 až 1990 a v sezoně 1994 - 1995, těsně před ziskem mistrovského titulu v roce 1996. Jak na sešívaná léta Dejmal vzpomíná?
Já a Slavia. Díl první
"Ve Slavii jsem byl dvakrát. Poprvé skoro čtyři roky. To když byl trenér Ivan Kopecký, jeho asistentem Vlastimil Petržela a já dělal juniorku. Původně jsem přišel jako šéftrenér mládeže, protože Vlastimil Preis odešel do Sparty a já ho měl střídat. Zrovna jsem trénoval Duklu Tábor ve druhé lize, ze Slavie ale odešel i Miroslav Starý a já padl k juniorce a zároveň byl druhým asistentem Ivana Kopeckého. Poté, co Kopecký skončil, jsem zůstal jako asistent Petržely a byl s ním tři roky."
Podruhé v Edenu
"V roce 1995 jsem se Slavií skončil druhý. Do té doby jsem byl třetím trenérem (předtím Jareš, Jarabinský), kteří jsme se Slavií takhle skončili. Dlouho to tak nevypadalo, ale závěr jsme měli skvělý a já tenkrát odešel dost nešťastně díky své paličatosti a tomu, že se pan Leška ke mně nezachoval dobře."
Odchod ze Slavie
"Mně a mojí rodině nejvíc ublížil svými rozhodnutími pan Leška. A potom také já sám sobě. Protože jsem tam nakonec zůstat mohl, ale to už jsem nechtěl. Mrzí mně to, protože mně Slavia dala absolutně nejvíc, dala mi šanci v nejlepším klubu v republice, alespoň pro mně. Na Slavii nedám dopustit a budu vždycky na její straně."
Trénoval Šmicra i Jarolíma
"Se Slávisty se nepotkáváme a nestýkáme, jenom tam je to srdíčko. Já ani neměl čas na Slavii přijet, protože jsem pořád trénoval někde jinde. Jsem Jihočech a v Budějovicích jsem dohromady trénoval dva a půl roku, jinak jsem byl pořád na konci světa. Od Prešova po Cheb to byly strašné přejezdy, a tak jsem neměl čas ani zúčastňovat se nějakých akcí na Slavii nebo se tam přijet podívat či udržovat styky."
Pohárový zápas
"Nejsem pohárovým příznivcem, protože vím, že to odebírá spoustu sil. Mám vlastní zkušenost právě z doby, kdy jsem trénoval juniorku Slavie. V té době se až do finále dostala Dukla a soupeřem jí bylo Uherské Hradiště - tehdy třetiligové mužstvo. Ve finále dokonce Hradiště vedlo 2:0, nakonec myslím 4:2 prohrálo. To bylo v úterý a v sobotu přijela Dukla na Slavii a my jsme jim dali šest gólů, protože ti byli úplně vyřízení."
