"Dá se říct, že je to jako klasický nároďák. Před zápasy dokonce hráli hymnu," pousměje se Zelenka.
"Bylo to moc příjemné. I parta lidí tam byla výborná, měl jsem z toho dobrý pocit," pochvaluje si.
Na turnaji v Itálii skončil český tým čtvrtý, takže musí čekat, jestli na něj zbude místo ve finálovém turnaji Evropské ligy v Portugalsku.
A Zelenka? Ten po půlroce stráveném v druholigovém rakouském týmu Kelag Klagenfurt oblékne v příští sezoně dres rovněž druholigové pražské Dukly. "Přitom jsem už myslel na fotbalový důchod," svěřuje se autor 92 ligových gólů, který byl ještě loni velkým oblíbencem brněnských fanoušků.
Luďku, jak jste se vlastně dostal k plážovému fotbalu?
Jednoduše. Můj bývalý spoluhráč Josef Němec je trenér národního týmu a oslovil mě.
Váhal jste, nebo vás to hned zaujalo?
Já už jsem chtěl jet na kvalifikaci o mistrovství světa, která byla o měsíc dřív, ale to mě nepustili v klubu. Nakonec jsem na ten turnaj do Itálie jel po své ose z Klagenfurtu autem. Nešlo o to, že bych se rozmýšlel, ale spíš o to, že jsem měl složitější se tam dostat.
Je třeba na plážový fotbal nějak speciálně trénovat?
No asi by se mělo. Protože já jsem tam šel bez tréninku a bylo to znát. Velký fotbal je trošku něco jiného, způsob střelby je úplně jiný. Ne že bych s tím měl problémy, ale nebyl jsem tak platný, protože jsem nevěděl, jak mám třeba střílet. Měl jsem hodně šancí a všechno jsem to střílel nahoru, ale tam se to má spíš střílet po zemi, aby to skákalo od toho písku. Takže by se to trénovat mělo.
Je to velký nezvyk, kopat do míče bosky? Jaký vůbec je míč pro plážový fotbal, je o hodně lehčí než ten klasický fotbalový?
Je o něco lehčí. Je to taky o zvyku, nohy jsem měl ze začátku odřené hodně.
Pochlubíte se, kolik jste dal gólů?
Hrál jsem tři zápasy a dal jsem tři góly.
A to je dobrá bilance?
Zase tak dobrá není. Záleží, s kým hrajete, my jsme měli dost těžké zápasy, takže jsme gólů zase tolik nedali. Ale ty moje tři góly nic extra nejsou.
Plážové triky, jako třeba nožičky, už umíte?
Tak nožičky už jsem uměl předtím (smích).
Myslel jsem spíš takové ty finty, které používají plážoví fotbalisté při zápasech. Co jsem viděl v televizi, tak se míč snaží pořád držet ve vzduchu.
Tohle samozřejmě umím taky, ale problém je dostat to do toho zápasu. Já to spíš hraju jako velký fotbal. Oni si to hodně nadhazují, ale to dělají takoví ti Španělé, Brazilci, Italové, náš tým celkově to tolik nehraje. Oni všechno hrají vzduchem, furt střílejí nůžkama, je to hezký a pořád se tleská. Ale ne vždy je to efektivní, třeba Španěly jsme v Itálii porazili 4:1.
Po zemi ale přihrávat nemůžete...
No to se pak na tom písku rozskáče. Ono je to takové specifické, je to spíš o tom, že gólman vyhodí dlouhý balon, útočník to sklepává nebo se to snaží podržet, otočit se a střílet.
Plánujete v plážové kariéře pokračovat?
Během roku bude osm podniků, ale asi budu mít omezení v klubu. To spíš můžou hrát takoví ti neprofíci. Já bych se tomu nebránil, ale nevím, jak mi to vyjde časově.
Přejděme tedy k velkému fotbalu. Českým fanouškům jste na jaře trochu sešel z očí, jak se vám tedy vedlo v Klagenfurtu, který nakonec sestoupil z druhé ligy?
Nakonec to mužstvo sestoupilo, ale bylo to výborné, na jaře jsme udělali 28 bodů ze 13 zápasů, a to jsme ještě jeden vypustili, protože to bylo hrozně daleko. Takže ze dvanácti zápasů jsme osm vyhráli a čtyřikrát remizovali. Nakonec jsme se o bod nezachránili, ale hráli jsme fantasticky a o šest bodů jsme vyhráli tabulku jara. Spokojenost byla, ale nakonec se bohužel sestoupilo. I tak bych tam asi nezůstal, i když se mi tam moc líbilo, ale klub neměl na to, aby za mě zaplatil opci panu Peltovi (šéf Jablonce), kterou měl ve smlouvě.
Jak se vám v Rakousku dařilo gólově?
Ve dvanácti zápasech jsem dal čtyři góly, takže nic výrazného to nebylo. Ale cítil jsem se celkem v pohodě.
Jak je na tom druhá rakouská liga s kvalitou?
Já bych řekl, že ta úroveň není špatná, jsou tam docela dobří hráči. Jediný problém, a to platí i pro první rakouskou ligu, je, že nemají moc hráčů, kterým to fotbalově myslí. Když tam přijde někdo jako Venca Koloušek nebo Pavel Horváth, kterým to fotbalově myslí, tak tam vyniká. To se na té hře dost podepisuje, je to občas zmatené, mužstva špatně mění herní rytmus. Ale musím říct, že my jsme hráli výborně.
Zjistil jste, v čem byl problém týmu na podzim? Když jste byli na jaře nejlepší, a stejně jste sestoupili.
Prvních devět kol tam byl trenér, který na to údajně kašlal, a udělali z devíti zápasů jeden bod. Pak tam přišel nový trenér, ale do konce podzimu už udělali jen deset bodů, takže to bylo skoro odsouzené k sestupu. I když na jaře přišli tři hráči a hodně se to zvedlo.
Nedávno jste přestoupil do pražské Dukly, která hraje druhou ligu. Jak se tam těšíte?
Já se přiznám, že už jsem myslel na fotbalový důchod, že si ještě rok odjedu v té třetí lize, bez tlaku a v pohodičce. Ale tohle pro mě byla výzva, protože tu Duklu vzali lidi, kterým hodně věřím a mám s nimi velmi dobrý vztah. Proto jsem to vzal, i když to ještě není jisté, protože se pořád jedná s Jabloncem o uvolnění. Ale snad to dobře dopadne.
První liga už vás neláká? Neměl jste možnost jít do ní?
Jak vám říkám, já jsem si myslel, že už to jen tak dohraju, tak jsem to spíš řešil tak, že už bych profesionálně nehrál a pokračoval bych na nějaké nižší úrovni. Ale kvůli těm lidem v Dukle do toho jdu. Nic jiného ale jako možné nevidím.
Ptám se proto, že vám chybí jenom osm ligových gólů do stovky a do Klubu ligových kanonýrů.
Já vím, ale to už jsem trošku oželel. Jak říkám, už jsem se smířil s tím, že žádné velké sportovní ambice nemám, a chtěl jsem se fotbalem jenom bavit. Sedmnáct let to bylo "musíš, musíš," tak jsem to chtěl trošku zklidnit. Ten půlrok v Rakousku už k tomu směřoval, ne že bychom o nic nehráli, ale bylo to tam hodně v pohodě. Ale opakuji, že kvůli těm lidem v Dukle do toho ještě půjdu.
