Máte velký pocit zadostiučinění?
Nikdo nemůže zpochybnit, že to vítězství je zasloužené a ve správných rukách. Vyřadili jsme prvního v lize, třetího, čtvrtého. Měli jsme strašně těžký los a ten mančaft to přesto zvládl.
Jak jste pracovali s týmem v poločase, aby udržel hlavu v zápase?
Kluci vnímali, že to byl ustřelený poločas. Potřebovali jsme kabině dát nějaké instrukce, kdo má na koho jít, jak fungovat a jak zůstat aktivní. Nesměli jsme upadnout do letargie nebo propadnout předčasnému slavení. Řešili jsme, ať zůstaneme pořád pozorní.
Zápas rozsekl Filip Zorvan dvěma brankami. Nemá ale smlouvu na další rok a dlouhodobě se mluví o jeho odchodu do zahraničí. Co s tím?
Zorvi dlouhodobě potvrzuje nadstandardní kvalitu, táhne nás neuvěřitelně do ofenzivy. Nebojí se zodpovědnosti, bere na sebe tíhu okamžiku při standardkách, vezme si balon pod tlakem. A my ho teď budeme potřebovat opít a prodloužit mu smlouvu.
Vyrovnává se to vašemu vítězství před třinácti lety?
Vidím strašně moc paralel. V lize jsme na jaře prohráli a teď jsme jim to vrátili. Nebyli jsme favorit, a přesto jsme to opět dotáhli do úspěšného konce. Ale jedna věc je zažít to ze hřiště, druhá ze střídačky, odkud to můžete ovlivnit úplně jinak, burcujete kluky a je to také k nezaplacení.
Petr Uličný to dokázal v poslední své sezoně, vy v první. Co je za touhle pohádkou?
Já před zápasem těm zkušeným řekl, že jsem si tohle v létě vysnil, že pan Psotka také přišel od B týmu k hlavnímu mužstvu a dotáhl jej do poháru. A já to chci taky. Chemie mezi hráči a realizákem fungovala fantasticky, ale že to takhle vyšlo, je haluz, ale vyšlo to. Nikdy jsme nepolevili v rámci tréninku. A ne vždy platí, že co člověk něčemu dá, to se mu vrátí.
Napadlo vás před třinácti lety, že byste také jednou mohl stát na místě pana Uličného?
V roce 2012 touhle dobou jsem seděl v autobuse a vůbec nepřemýšlel nad tím, kde budu za třináct let. Jsem volnomyšlenkář, co neřeší, co bude dál, a necpu se nikam, neplánuji. Samozřejmě člověk má ambice, sny a tehdy jsem žil tím, že máme pohár, první pohár pro Sigmu a co bude dál, člověk neřešil.
Olomouc - Sparta 3:1, obhájce dostal tři góly do půle, vítězové si zajistili Evropu |
Olomoucký fotbal si poslední dobou procházel těžšími časy, jak moc tohle potřeboval?
Každý touží po úspěchu a musíme brát v potaz, jaké my tady můžeme mít ambice. Já jsem realista a v létě tohle nikdo ani nečekal. Tohle naprosto předčilo vše. Veřejnost má nějaké požadavky a představu, očekávání, kde se budeme pohybovat, ale když si do toho ještě promítnete, jak jsme se celou sezonu potýkali se zraněními a jak jsme to stále lepili, tak tato sezona je zázrak.
Upřímně, když jste tým přebíral, vzal jste si půlku B týmu s sebou. Kde jste se reálně viděl?
Bylo to těžko předvídatelné. Věděli jsme, že chceme být ve středu tabulky a hlavně se vyhnout nějakým problémům. Měli jsme nezkušený realizační tým, já jsem nezkušený hlavní trenér, nezkušené mužstvo… Ale někdy je risk zisk.
Matěj Mikulenka slaví gól v pohárovém finále proti Spartě.
Jak se těšíte na evropské poháry?
Hlavně doufám, že u toho budu! (směje se) Ale je to ještě daleko. Teď věřím, že do neděle posbírám kluky, abychom ještě tento ročník dohráli nějak se ctí. Pak půjdeme do zaslouženého volna.
Kdo povede oslavy?
Když někam jdou, já tam nejsem, takže dnes poznám, kdo je v tomhle vůdce. My s tím ale počítali, takže kluci mají ve čtvrtek volno, tohle se oslavit musí. A když někdo přijde až v pátek a stejně mě uvidí trojmo, vyčítat mu to nebudu.
