"Jsem šťastný, strašně šťastný. Poprvé v životě jsem něco vyhrál," křičel radostí bosenský rychlík po vítězství 1:0 nad Slováckem.
Chvíli předtím si sáhl na blyštivou trofej, na krku se mu houpala medaile, na hlavě měl černou kšiltovku.
Na triumfu měl zásadní podíl. Když gólman Filipko zpacifikoval střelu Ljevakoviče, dalšího "teplického" Bosňana, Mahmutovič dorážel. Filipko si míčmezi nohama srazil do branky.
"Šťastný, ale dobrý gól," culil se forvard s havraními vlasy.
Džekův příběh patrně znáte. Teplice koupily za dva miliony korun útočníka z Bosny, rozehrával se v druholigovém Ústí, pak zářil na Stínadlech a teď ho uctívá německá bundesliga coby kanonýra senzačního mistra Wolfsburgu.
"Rád bych šel jeho cestou. Inspirovalo mě to," svěřil se Bosňan, když ho Teplice přivedly z Čeliku Zenica v létě 2007. S Džekem se míjel.
Mahmutovič, nákup za pět milionů, zatím Džekovu story kopíruje, byť je jiný typ útočníka. I on byl v Ústí, i on válí v Teplicích, i na něj se ptal klub z bundesligy. Teplice ho napoprvé odmítly.
Nabídl málo.
V lize dal pět gólů, v poháru tři. Fotografie, jak s ovázanou hlavou po krvavém střetu sestřelil v semifinále Spartu, obletěly Česko. Vypracoval se v klíčového útočníka, byť ho poslední měsíc mučily zdravotní problémy a i včera odkulhal.
Teplický špílmachr Štěpán Vachoušek si Mahmutovičových gólů cení: "Dává je v pravý čas. Když na sobě bude tvrdě pracovat, může z něj být výborný, ještě daleko platnější fotbalista. Nesmí ale usnout."
