Jaké pro vás byly první dny v Táboře?
Nejprve se hlavně seznamuji, poznávám hráče i trenéry. Některé lidi v klubu jsem však už znal. Trošku vzpomínám na své začátky, kdy jsem také koučoval mládež odpoledne po vyučování dětí. Nepřišel jsem do Tábora nic přebudovávat, naopak je vidět, že se tady s mládeží pracuje dobře. Klub k tomu zajišťuje slušné podmínky.
Zatím nelitujete, že jste se pro klub rozhodl?
Určitě ne. Ale je to spíš taková kamarádská výpomoc. Nevyšlo mi zahraniční angažmá, kterému jsem byl blízko. Známe se s Ondrou Dvořákem z Táborska, řešili jsme společně už i dříve různé věci. Klubu chyběl po konci Kamila Tobiáše šéftrenér mládeže, já nic jiného neměl, a tak jsme to zkusili spolu.
Víte, jak dlouho byste měl v klubu zůstat?
Smlouvu mám na půl roku a uvidíme, co do té doby nastane. Nadále pro mě zůstává priorita trenérské řemeslo, v tom jsem byl k vedení Táborska upřímný. Velmi si cením férového přístupu z jejich strany. Uvidíme, co přinese budoucnost. Nyní se těším na každodenní práci v klubu. Chci předávat zkušenosti trenérům i hráčům. Rád bych se zapojil také co nejvíce na hřišti.
Třeba u A týmu v Plzni jste zažil každodenní trénování, u reprezentace to byla práce bližší té současné. Co vám sedí víc?
Každé má něco. Působit jako šéftrenér mládeže pro mě není cizí, i v Příbrami a v Plzni jsem takovou roli zastával. Zároveň navážu i na Sergejse Golubevse, který na podobné pozici působil přede mnou, než se posunul jako hlavní trenér k áčku. Chtěl bych určitě i víc pracovat s videem. Jde o to, aby to všechny hlavně bavilo. Rád bych předával své zkušenosti a pomohl. Nedávno odešel do Slavie z klubu Marek Icha, to je pro další mladíky velká motivace.
Budete se starat i o zapojení mladých talentů do prvního týmu?
Určitě. Už jsme si s vedením nastavili pravidla. Řada kluků z dorostu už v áčku je a budeme s trenéry řešit, aby měli co největší vytížení. Říkám všem od začátku, že přes Táborsko vede cesta do profesionálního fotbalu. Ale musí chtít sami.
Ví se o klubu, že umí pracovat se zahraničními hráči i s vlastními odchovanci?
Řekl bych, že ano. Sám Táborsko sleduji už delší dobu. Působil tady trenér Miloslav Brožek, který měl kontakty na cizince. Klub se zviditelnil, ale dál myslí i na vlastní odchovance, což je důležité. Budu na vedení tlačit, aby dotáhlo už tak dobré zázemí v tréninkovém centru na Soukeníku. Chtělo by tam dodělat regeneraci a dokončit posilovnu, aby se to ještě zlepšilo.
Vazby na jih Čech máte už z dřívějška. Rád vzpomínáte na několik štací v místních klubech?
Rozhodně. Narukoval jsem do Tábora, za dva roky základní vojenské služby jsem hrál i v Jindřichově Hradci a v Písku. Profesionální kariéru jsem ukončil v Budějovicích. Dodnes mám z tehdejší doby ve městě řadu kamarádů a známých, se kterými se nadále stýkáme. S rodinou jsme v roce 2000 přemýšleli, že se ve městě také usadíme. Se současným asistentem Dynama Jirkou Kohoutem dlouhodobě spolupracuji, dělal mi asistenta v mládežnických reprezentacích. Můj syn navíc hraje ve Strakonicích. Takže mám vazby i na co vzpomínat. Úsměvné je, že teď mi v Táboře podepisoval smlouvu Jakub Navrátil, kterého jsem přivedl do velkého fotbalu a on udělal skvělou kariéru.
Už jste se spolu bavili víc?
Zatím ještě tolik ne. Ale zažili jsme spolu hodně sezon a rádi se k nim vrátíme. Je to poctivý hráč, který se stále drží na vysoké úrovni. Dotáhl to daleko, zahrál si v zahraničí i v předních českých klubech. Je to jeden z nejúspěšnějších táborských odchovanců.
