Stalo se ve středu večer.
Paradoxně poté, co sparťané díky výhře 1:0 nad Plzní urvali postup do finále poháru a Friis si mohl oddechnout, že sezona nemusí skončit bez trofeje. Místo toho zuřil.
„Rozhodčí? Naprostá katastrofa! Viděl jsem od Jemelky dva fauly jednoznačně na druhou žlutou kartu, ale bylo mi řečeno, že to nebyly dostatečně tvrdé zákroky na vyloučení. Cože, sakra?“ hřímal domácí kouč. „Pardon, ale jak může tenhle rozhodčí řídit zápasy? Pokud fotbal vidí takhle, na nejvyšší úroveň prostě nestačí.“
Nadšený z postupu, naštvaný na sudího. Katastrofa, tohle musí přestat, soptil Friis |
Divíte se, že Friis vybouchl?
Minimálně jeden ze zákroků plzeňského obránce na sprintujícího sparťana Birmančeviče opravdu zasloužil druhé žluté napomenutí a vyloučení a je zcela absurdní, že sudí Ondřej Berka pokaždé velkoryse nechal karty v kapsičce.
Což ostatně ve čtvrtek potvrdila i komise rozhodčích, když v komuniké Berkův přehmat označila za „hrubou a neakceptovatelnou chybu“.
Klika, že nijak neovlivnila výsledek, ale stejně se mezi fanoušky živě spekuluje, co za ní vězí. Nepozornost? Mizerné postavení? Nepřesný úsudek? Nebo něco jiného?
Rozhodčí Ondřej Berka vysvětluje Veljku Birmančevičovi své verdikty v utkání Sparty s Plzní.
Čím blíž je sezona k cílové čáře, tím víc každý ožehavý moment poutá pozornost. Zatímco propírané vyloučení ostravského Frydrycha, který nešťastně načasovaným skluzem zlomil nohu olomouckému Klimentovi, komise označila za správné, pro Berkovu benevolenci těžko mohla najít zastání.
A teď to hlavní: také by vás zajímalo, jaké z toho pro zkušeného sudího plynou následky?
Smůla, to se nedozvíte.
Hrubá chyba rozhodčího Berky, zlobí se komise. Na Spartě měl vyloučit Jemelku |
Proč? Protože kolem sudích se celosvětově mlčí a vše podezřelé se obvykle skryje za neprostupnou mlhovou clonu.
Ne, není to vůle české komise rozhodčích. Její šéf Libor Kovařík na rozdíl od většiny kolegů v zahraničí svolil aspoň k tomu, aby každé kolo okomentoval čtyři nejvíc diskutované momenty. Zato pánové z FIFA a UEFA komisím doporučují: mlčeti zlato. Hledáte rozumný důvod? To jistě nejste sami.
Rozhodčí tvoří výjimku, hájený druh, o kterém se nesmí zbytečně moc mluvit. Ale proč? Vždyť i oni jsou fotbal. Stejně jako hráči, trenéři, fanoušci, funkcionáři.
Ostravský trenér Pavel Hapal.
Když fotbalista za drsný faul maže ze hřiště, brzy se dozvíte, kolik zápasů si odpočine. Když kouč neovládne emoce a urazí soupeře, totéž. Zato u rozhodčích se tresty tutlají, což nepomáhá vůbec ničemu. Leda tak další šuškandě a dojmu, že fotbal pořád neumí být tak otevřený, průhledný a transparentní, jak se bafuňáři často kasají. Nejde o to vyválet rozhodčí v bahně za každý kiks: jen by se slušelo vědět, jaký flastr jim nadřízení vlastně vyměřili.
Aby si fanoušci mohli být jistí, že se cosi neschovává pod povrch.
Aby poškozené týmy věděly, že spravedlnost aspoň zpětně zafungovala.
A aby se na bídný výkon či podezřelý verdikt po jednom dvou kolech nezačalo nenápadně zapomínat, což se bohužel stává.
