"Měl jsem štěstí v neštěstí, když jsem si zranil levou ruku. Aspoň můžu dál úřadovat, horší by bylo, kdybych měl v sádře pravačku," hlásil dnes dopoledne z kanceláře, kde už od rána usilovně pracoval. "Zrovna s vedením klubu začínáme pracovat na vyhodnocení sezony."
Dnes už se usmíval, ale když jej včera v Praze z nosítek nakládali rovnou do sanitky, trpěl velkou bolestí.
"Byl jsem přesvědčen, že mám zlomenou ruku," svěřuje se. "Měl jsem ji v nepřirozené pozici, úplně jinde, než jsem vnímal, že by měla být. Dokonce jsem se ptal, jestli to není otevřená zlomenina."
Ve Vinohradské nemocnici Suchopárka uklidnili. Nejednalo se o zlomeninu, ale o vykloubené rameno. "Nahodili mi ruku zpět tam, kam patří, a pak jsem si vyprosil, abych mohl jet na Kladno," říká fotbalista, který je známý jako velký kladenský patriot.
Až ve svém domovském městě dostal na ruku sádru, s níž bude chodit na zbývající zápasy této sezony.
Do této role se odsoudil nešťastným odkopem ve 23. minutě středečního zápasu. Na vlastní polovině se v rohu hřiště snažil odkopnout míč nůžkami přes hlavu, ale situaci neustál. Při nekoordinovaném dopadu si zalehl levou ruku.
"Ne, že bych hrál nůžkami každý den, ale docela rád to někdy zkusím," říká 34letý obránce. Zatím mu parádičky vycházely. "Lidi se tomu divili, že takhle starý hráč ještě zvládne koordinaci. Zvlášť když já jinak jsem s ní míval trochu problémy i zamlada. Jenže tentokrát jsem to asi přehnal," přizná sebekriticky.
Nůžky navíc nic neřešily. Míč mířil do zámezí od hráče soupeře a Kladno mělo rozehrávat od vlastní branky. Nebylo potřeba riskovat.
Situaci však ze vzdálenosti dvou metrů sledovali kladenští vlajkonoši, kteří právě v tomto místě za hrazením hlasitě povzbuzovali svůj tým.
Měla tedy být Suchopárkova parádička dárkem pro tyto fanoušky? "Ne, ani jsem přesně nevěděl, kde jsou. Při zápase vnímám, že nám fandí, ale nijak si neuvědomuju, kde přesně jsou," tvrdí.
Suchopárek má za sebou bohatou kariéru. Se Slavií získal v roce 1996 ligový titul, v téže sezoně vybojoval stříbro na mistrovství Evropy a přestoupil do francouzského Štrasburku. Hrál také za TeBe Berlín, pak se na tři roky vrátil do Slavie, odkud před rokem zamířil zpět na Kladno.
Teď už cítí, že je na konci. "Už na to myslím, ale zranění by to nemělo nijak urychlit," tvrdí Suchopárek. Na tři až čtyři týdny dostane sádru, a pokud se rozhodne pro pokračování, lehce stihne začátek letní přípravy.
Co by však mohlo loučení uspíšit, je případný postup do ligy. "To už by pro mě nebylo, asi bych to nezvládal časově, ani fotbalově," říká.
 Jan Suchopárek leží na trávníku s vykloubenou rukou |
