Zkraje prosince jste hrál za Sigmu v Gibraltaru ještě zápas Konferenční ligy a nic nenasvědčovalo, že byste se měl balit. Věděl jste, že angažmá v Sigmě spěje ke konci?
V tu chvíli se mi v hlavě odehrával už nějaký rozkol. Věděl jsem, jak velký projekt se v Olomouci chystá a jakým směrem Sigma půjde. Začal jsem pomaličku zvažovat své možnosti. Nebyl jsem úplně na odchodu, ale tušil jsem, že tato fáze může brzy nastat. Sice jsem naskakoval do základní formace a odehrál jsem snad všechny zápasy v Konferenční lize, ale věděl jsem, že téma setrvání budu muset brzy otevřít.
A kdy to tedy bylo?
Už na dovolené o svátcích jsem o tom dost přemýšlel. Oficiální cestou ještě zájem Zbrojovky na Sigmu nedoputoval, ale věděl jsem, že už probíhají nějaké oťukávačky. Zrodilo se mi tedy v hlavě, že pro můj kariérní růst by to mohlo být to nejlepší. Pro přestup jsem potom tedy dělal maximum. Po tak úspěšné sezoně, výhře v MOL cupu, po evropských pohárech to nebyl snadný odchod. Ale pro můj růst to byl nevyhnutelný krok.
Se Sigmou jste spojený od mládeže. Bil se ve vás klubismus, který za ta léta máte?
Hrál vliv. Já si v těchto kategoriích nebo v B týmu nikdy ani nedokázal představit, že bych měnil svou adresu působení. Vše se odehrálo tak strašně rychle po změně majitele, ale ve fotbale to tak funguje. Nebojím se změny a i přes všechny krásné vzpomínky a kladný vztah ke klubu to nakonec takovou roli nemělo. Příchody, které Sigma oznámila mi hodně rychle udělaly jasno, že bude dobré změnit působiště.
Bolí vás to ale?
Já jsem s tím naprosto v pohodě. Neodcházím s žádnou záští, naopak. Jsem Sigmě vděčný, že mi nijak v odchodu nebránila. Jen požadovala cenu, kterou když zájemce zaplatí, tak mě uvolní. Odehrál jsem tam přece vše od postupu z třetí ligy, přes druholigové zápasy za rezervu až po Konferenční ligu. Podívali se na to jasnýma očima a na rovinu mi nejužší vedení i trenér řekli, že já udělal pro klub dost, klub pro mě také a že se naše cesty mohou rozejít, aby se mohly rozvíjet každá svým směrem. Odešel jsem v míru absolutně s každým, kdo v Sigmě působí.
Co jste si k tomu řekli s trenérem Tomášem Janotkou, se kterým jste ušel takřka celou tu cestu hierarchií Sigmy?
Známe se od kategorie U19, kdy nás vedl do Youth league, tedy juniorské Ligy mistrů. Prošli jsme společně hodně úspěchy. V B týmu jsem v první polovině sezony pod ním fungoval, ale pak jsem se posunul do hlavního týmu. Když jsem ale měl malou minutáž, chodil jsem za ním, jestli si můžu dohnat minutáž v druhé lize další den. Takto jsme si pomáhali. Pan trenér Janotka mi dal také větší minutáž v první lize.
Štěpán Langer pod tlakem od Gustava Sangareho.
Řekl vám něco k Brnu?
On moji volbu kvitoval. Ví, že v Brně jsou velké ambice, zná i mou náturu, jak jsem cílevědomý a nebojím se jít přes překážky. Sedli jsme si, řekl mi, že je to dobrá volba a čekali jsme už jen, zda se kluby domluví.
Nechybí vám, že jste si se Sigmou nezahrál ve Švýcarsku a že se nepředstavíte teď ve čtvrtek v osmifinále proti Mohuči?
Nepřemýšlel jsem nad tím. Kouknu na kluky, přeji jim úspěch, moc jim fandím. Však jsem byl také teď na zápase s Bohemians a držel jim palce. Nemám tyhle pocity, že by mi to chybělo. Já teď věřím, že budu mít dlouhou kariéru a kde je řečeno, že se takového tažení nedočkám tady v Brně. Nikdo tomu nevěřil ani v Olomouci a dokázalo se to. Evropské poháry jsou jako droga a když si jednou dáte, chcete to zažívat co nejčastěji. Extrémní mrzení ale nemám.
Do Brna přicházíte podle fotbalového serveru Transfermarkt jako vůbec nejhodnotnější hráč v týmu Zbrojovky a převyšujete hodnotou 600 tisíc euro i hostujícího slávistu Lukáše Vorlického. Klade to na vás vyšší tlak?
To jsem doteď nevěděl. Vůbec nad tím ale nepřemýšlím. Cenu na tomto serveru mi zvedly evropské zápasy. Jakýkoliv hráč, který by z Brna nastoupil do evropských klání by měl také vysokou hodnotu. Není to relevantní. Snažím se to nesledovat a neklást tomu pozornost.
Nebojím se říct, že je rozhodnuto. Vorlický se neobává o postup Brna, ale o koleno |
Váš odchod přišel v poslední den přestupního období, kouč Brna Martin Svědík popisoval, že jste čtrnáct dní netrénoval v Olomouci s týmem, poté jste byl nemocný. Bylo to složité období a nebyla blízko možnost, že v Olomouci budete muset strávit v té konkurenci ještě půl roku?
Já trénoval s týmem, ale když se začala řešit taktika, tak jsem šel mimo a trénoval individuálně. Já ale nebyl jediný, vždyť nás bylo v týmu třicet. Mimo byly i nejnovější posily. Z toho žádnou depresi vůbec nemáte. Neměl jsem v hlavě nic jiného, než že se ten přestup povede. Lidi z klubu i z okolí mi říkali, že bych měl být připravený i na variantu, že budu půl roku v Olomouci sedět, ale já na to neměl uši. Kdyby to přišlo, zanadával bych si jeden den, pak sklopil uši a šel zase makat.
Mluvilo se i o zájmu z Polska. Tam se vám nechtělo?
Nějaké další kluby tam byly. Také jsem zaslechl o polském zájmu, ale žádné konkrétní nabídky ke mně nedoputovaly. Jedna prý přišla na Sigmu, ale ta byla absolutně nevyhovující.
Jak hodnotíte úvod angažmá ve Zbrojovce, překvapilo vás něco?
Všichni mě upozorňovali, že to bude jízda a já s tím počítal. Nepřipravil jsem na to ale svoje tělo. Náraz intenzity tréninků byl velký. Měl jsem tam ale proložené individuální tréninky a postupem času jsem vše dohnal. Cítím se každým týdnem lépe.
Štěpán Langer (na míči) ve své premiéře v dresu Zbrojovky Brno proti Příbrami.
O kouči Svědíkovi se říká, že je hodně náročný. Dají se porovnat s Tomášem Janotkou?
Já je porovnávat nechci, to mi nepřísluší. Jestli tam ale vidím podobnost, tak to je důraz na obrannou fázi a na dodržení taktiky.
Poznal jste ale Svědíkovu náročnost hned ze startu?
Týden před soustředěním jsem vypadl z tréninku, měl jsem čtyřdenní nemoc a pak absolvoval zdravotní prohlídky a další povinnosti, které vám nedovolí trénovat. A po téhle týdenní pauze jsem šel rovnou do plného tréninku. A to byl ten problém. Osobně mi přijde, že je to tady v Brně o něco intenzivnější, ale to se těžko porovnává a já bych se do toho opravdu příliš nepouštěl.
V záloze umíte plnit defenzivnější i ofenzivní roli. Máte vůbec nějakou svou oblíbenou pozici?
Asi něco mezi. Fotbalovou hantýrkou by to byl post číslo osm, tedy střední záložník. Ale na konci záleží na typu zápasu. Nemám problém slézt níže na šestku, nebo zaskočit na desítce. To je ale můj subjektivní pocit, záleží nakonec na trenérech. Kam mě dají, tak tam se budu snažit svou roli plnit.
Zbrojovka přidá pro jaro nový rozměr. S Langerem chce ovládnout střed hřiště |
Ve své premiéře proti Příbrami jste si pro míče chodil hodně nízko. To byl záměr, abyste se ukázal?
Přirozeně bych chtěl být v Brně mnohem více na balonu a rozjíždět akce. Vím ale, že přijdou zápasy, kdy bych stoperům spíš přidával práci, když bych se jim tam montoval.
Váš trenér z olomoucké mládeže Augustin Chromý vás zhodnotil jako hráče, co sice umí skvěle bránit, ale vždy ho to více táhne dopředu. Má pravdu?
Trefil to zcela perfektně. Dokážu snad být silný v nižší pozici. Když se zakousnu, jen tak někdo přese mě neprojde. Táhne mě to ale dopředu. Pod ním jsem hrával v juniorce na desítce a tam vás to automaticky táhne dopředu.
Na podzim jste oslavil první gól v elitní soutěži, byť jste už odehrál 44 utkání. Je to aspekt hry, na kterém se u vás dá více pracovat?
Je toho pramálo, nebudeme si nic nalhávat. To čekání na ligový gól mě hodně štvalo a dobře vím, že na tom musím zapracovat. Respektive se do takových situací více cpát. To je jeden z faktorů, které po mě pan Svědík bude vyžadovat a já to chci po sobě i sám.
Do Brna se v zimní pauze přesunuli i další hráči Olomouce, ke konkurenčnímu Artisu přestoupili Radim Breite a Jan Navrátil. Napsali jste si něco ještě před pondělním derby?
S Breiťákem i Navrcem máme super vztah. Oni se vyptávali, jak to mé jednání vypadá, jestli to dopadne. Probírali jsme hodně i jejich odchod. Měli jsme k sobě blízko a říkali si, že děláme všichni dobrý krok. Přáli jsme si navzájem a snad nám to zůstane. V pondělí nastoupíme jako soupeři, pokopeme se, ale potom budeme zase kamarádi.
Na soustředění ve Španělsku si druholigový lídr Zbrojovka poprvé vyzkoušel hru s záložníkem Štěpánem Langerem ve středu pole.
Celá jejich olomoucká klika od Artisu dostala k použití minivan, aby mohli jezdit společně na tréninky. Vy si to musíte odřídit sám?
Momentálně dojíždím, ale za deset dní budu mít byt v Brně, abych nemusel pořád pendlovat.
Jste velmi aktivní i na sociálních sítích. Jak se z vás stal fotbalový influencer?
Ze dne na den. Jeden večer jsem ležel a přemýšlel u nějakého videa a říkal si, že bych tohle nikdy v životě nechtěl dělat. Ráno jsem se probudil a osvítilo mě, že bych to sám mohl ukázat, jak fotbalový svět funguje. Mám s tím i hlubší zájem do budoucna. Díky tomu, čím vším jsem si prošel, tak jsem se hodně poučil v tom, jak funguje tělo, strava, profi sport. Zaujal mě biohacking, kdy své tělo dovedete pomocí vědeckých postupů třeba ve vztahu ke spánku a energii přesvědčit, aby ze sebe vydalo maximum a bylo to měřitelné. To bych rád předával mladým sportovcům a trochu je edukoval.
Nic není navždy.
Proto pracuj na sobě každý den.
Využij čas naplno. ⏳
Na podzim jste ale i „vlogoval“ a ukazoval den, kdy se hraje Konferenční liga. Už máte povolení na Zbrojovce vnést kameru do kabiny?
On to nebyl můj primární zájem, já tyhle věci točit nechtěl. Ale jak to bylo něco speciálního, tak ta kabina tím žila se mnou a všichni to akceptovali. Dělalo to v týmu dobrou energii. Nefunguje to ale tak, že mám všude kameru. Já udělám tři záběry z kabiny na tři vteřiny. Potom mi pan Skála, co dělá videa Sigmě, poslal videa ze zápasu a já to k tomu přidal. Nemám kolem sebe na to žádné lidi, nechodím všude s kamerou. Ani mě to neláká, že bych natáčel v kabině nebo rozebíral zápasy. Vydám se jiným směrem.
Co jim tedy aktuálně nabídnete?
Směrem biohackingu, fungování těla a hlavy půjdu radši. Neříkám, že když přijde správný čas a realizační tým Brna nebude mít problém, tak že něco nevznikne. Ale nechci na sebe upozorňovat tímhle, raději ať za mě mluví výkony na hřišti.
Ještě se chci zeptat na vaše zdraví. Kdysi vám lékaři měli doporučit i konec s fotbalem. Bylo to kvůli poranění svalu?
To jen předcházelo. Rána ve svalu se zahojila v pořádku a nebyla důvodem komplikací, které ohrožovaly mou kariéru. Dodnes nikdo stoprocentně neví, co mi bylo. Na konci poločasu se mi zatočila hlava a hned jsem věděl, že je něco špatně.
Takže netušíte, co se stalo?
Nedokážu to úplně popsat, ale jako bych vůbec nebyl v realitě. Byl jsem ale nastartovaný k návratu, tak jsem trénoval dál, až jsem nakonec odpadl, nešlo to dál. Mohl to být následek covidu, který jsem přechodil a ani nevěděl, že ho mám. Dělali různá vyšetření, měl jsem podezření na boreliózu, ale já pořád chtěl hrát. Hnal jsem to na sílu a možná si ještě uškodil. Tam se stalo, že mi paní doktorka doporučila, ať skončím s fotbalem. Nakonec jsem našel možnost léčby kyslíkem v hyperbarické komoře. Trvalo to nějakou dobu, ale začalo se to zlepšovat a nyní jsem už v pořádku.
