„Věděl jsem, že se tam jednou vrátím. Nikdy jsem v ostrém zápase za klub v áčku nehrál. Asi jsem úplně nečekal, že to bude už ve 31 letech. Ale moc se těším,“ hlásí navrátilec.
Nelze opomenout ještě jeden zásadní důvod návratu. Před necelými třemi týdny se Korešově manželce Ivetě (za svobodna Luzumové, pozn. red.) narodil syn Jakub.
„Sehrálo to velkou roli. Už to k tomu delší dobu směřovalo. S manželkou jsme byli rozhodnutí, že až to přijde, tak ona přeruší svoji kariéru házenkářky i já se vrátím. Navíc jsem v tu chvíli nikde nebyl vázaný smlouvou, takže se to dobře sešlo. K tomu jsme na jaře koupili v Písku byt a chtěli být i blízko babičce s dědou, aby si malého užili,“ vysvětluje.
Iveta Korešová, za svobodna Luzumová, v dresu reprezentace i Thüringeru.
Bývalý ligový fotbalista zamířil do země našich západních sousedů i kvůli tomu, že jeho manželka, úspěšná házenkářská reprezentantka, působila od roku 2013 v německém Thüringeru, kde patřila k největším hvězdám bundesligy. „Dva roky jsem byl v Německu i kvůli ní. Sedm let jsme žili odděleně, pak jsme to spojili dohromady,“ upřesňuje.
Ofenzivní záložník v posledních dvou sezonách působil v regionální lize v týmu Nordhausenu. „Hned na prvním tréninku jsem se zranil a chyběl celý podzim. Bylo to složité i kvůli vztahu s německým trenérem. Nesedli jsme si. Já dal jeden zápas gól a další mě posadil na lavičce. Bylo to těžké,“ přiznává.
Po krizi spojené s koronavirem navíc klub upadl do insolvence. „Bylo to moje první zahraniční angažmá a jsem za zkušenosti rád. Navíc čtvrtá německá liga je podle mého srovnatelná s druhou českou,“ uvádí.
Problémy Nordhausenu navíc zdržovaly vyřizovaní administrativy spojené s přestupem na jih Čech. Nebylo však tolik kam chvátat. Koreš se totiž teprve postupně vrací do tréninku po zranění.
 |
„V červnu jsem byl na operaci s kolenem. Dřív jsem hrál přes bolest, po koronavirové pauze jsem se rozhodl zajít za doktorem. Z magnetické rezonance nebylo vidět, že mám přetržený zevní meniskus. Až když mi otevřel koleno, tak mi navíc vyndal i dva úlomky chrupavky,“ popisuje.
Do zápasu se tak šikovný středopolař může vrátit zhruba za měsíc. „Už jsem běhal celkem intenzivně. Ale koleno mě bolelo, tak jsem musel vysadit. K tréninku se vracím postupně, do měsíce bych měl být připravený i kondičně,“ věří.
Koreš během kariéry už jeden návrat na jih Čech zažil. V sezoně 2014/15 hostoval v prvoligových Českých Budějovicích.
„Šel jsem tam rád. Ve Slavii bych nedostával tolik šancí, Dynamo o mě mělo velký zájem. Přišel jsem dva dny před ligou a hned dal gól v prvních dvou zápasech. Pak se to ale zlomilo, s trenérem Urbanem jsme měli různé neshody. On to vyřešil tím, že mě úplně odstřelil. Pak jsem se vrátil na jaro do juniorky Slavie a následně jsem prožil jednu z nejúspěšnějších sezon v první lize ve Zlíně,“ vzpomíná.
Štěpán Koreš (uprostřed) stvrzuje podpisem smlouvy návrat do mateřského klubu z Písku.
Písecký kouč Milan Nousek mladší novou hvězdu svého týmu dlouze přemlouvat nemusel. „Známe se odmala. Byli jsme průběžně v kontaktu, ale návrat dlouho nebyl na pořadu dne. Po karanténě jsem už s klukama v Písku i trénoval. A věděl jsem, že když mi klub splní určité podmínky, rád se vrátím,“ zdůrazňuje Koreš.
Sám Nousek je z příchodu jednoho z nejúspěšnějších hráčů historie píseckého klubu nadšený. „Je to nadstandardní hráč na třetí ligu. Navíc rodák a odchovanec. Byla to jasná volba a jsem rád, že ho máme v týmu,“ raduje se.
Kouč už se těší, až svého o pět let mladšího svěřence poprvé nasadí na hřiště. „Věřím, že to přiláká i fanoušky do hlediště. Na koho jiného by měli lidi chodit než na ligového hráče, který má ke klubu takový vztah,“ láká Nousek.
