Autor 54 prvoligových gólů nezapřel pověst kanonýra ani tentokrát. Už v první minutě otevřel skóre. "Byla to pěkná akce prakticky hned po výkopu. Dostal jsem balón z levé strany mezi penaltu a malé vápno. Stál jsem sám před gólmanem, nebyl problém skórovat," popsal svoji trefu 37letý Vágner.
Reakce Vlčka? "Byla to naše nekoncentrovanost a řekl bych, že už taková klasika posledních zápasů, kdy snadno inkasujeme."
Chrást vedl do půle 2:0 a z penalty mohl zvýšit, ale neproměnil ji. "Místo toho soupeř snížil a nakonec jsme se báli o výsledek. Asi je dobře, že podzim končí, poslední zápasy jsme nehráli oslnivě," přiznal Vágner.
To Stod je na tom ale daleko hůře, po slibném úvodu se propadl až na 11. místo. "Přitom proti Chrástu jsme zahráli celkem slušně, nebyli jsme daleko od remízy a penalt," domníval se Vlček.
Už jste se někdy potkali na hřišti jako soupeři?
P. Vlček: Marně přemýšlím, asi ne.
R. Vágner: Taky nevím. Vlčák šel do Slavie až dva roky po mně, tak snad jedině v té době.
Co vás, bývalé prvoligové hráče a reprezentanty, vede k tomu, že hrajete fotbal na téhle úrovni?
PV: Přebor je dobrá soutěž, má solidní úroveň. Je tady s kým si přihrát balón a zase to není až tak fyzicky náročné. Není to žádná pralesní liga.
RV: Bydlím ve Zruči, kousek od Chrástu. Je tady spousta kluků, kteří prošli Viktorkou. Umí to s míčem, mohli by hrát i výš, ale fotbal je neživí, mají svá zaměstnání.
Dávají vám vaši minulost protihráči občas najevo?
PV: To možná spíš Robertovi, protože je útočník. Horší jsou fanoušci venku. Jejich nechutné pokřikování občas bere chuť. Lidi v Čechách jsou zlí, něco takového jsem v cizině nezažil.
RV: Občas vás někdo kopne nebo řekne něco ostřejšího. Většinou jsou to lidi, kteří nic nedokázali. Snažím se od toho oprostit. Nikdy jsem se nad nikoho nepovyšoval.
Jak dlouho ještě chcete běhat po fotbalových trávnících?
PV: Dokud se mnou bude ve Stodě spokojenost. Jsme domluveni na tuhle sezonu, pak se uvidí. Už několik sezon si říkám, že se na to vykašlu, Fotbal mě ale pořád baví, vždycky najdu chuť do přípravy. Úplně si ho otrávit nenechám.
RV: Zrovna o přestávce ve Stodě jsem přemýšlel, že už toho nechám. Měl jsem naražená záda, bolelo to. Teď po podzimu si s prezidentem klubu sedneme a řekneme si, jestli má smysl pokračovat.
Nepřemýšleli jste o trenérské kariéře?
PV: Zrovna po zápase s Chrástem jsme se o tom bavili s Robertem a Jardou Diepoldem (kouč Chrástu a jejich bývalý spoluhráč - pozn. aut.). Mě to ale moc neláká. Mám sice trenérskou licenci A, ale zatím jsem pořád radši na hřišti.
RV: Fotbal dělám odmalička, chtěl bych u něho zůstat i po skončení aktivní kariéry. Dělám si trenérské béčko, zrovna teď jsem byl od středy na školení. (Vágner už v minulé sezoně v části jara vedl v přeboru Stříbro - pozn. aut.)
Oba jste to nedávno zkoušeli také v nižších soutěžích v Německu, to už vás neláká?
PV: Ne, já se vlastně pořád přibližuju domovu. Z Kötztingu jsem šel do Weidenu, pak do Kolovče a teď jsem ve Stodě. Jednou skončím v Černicích, kde bydlím. Na jaře už tam budu určitě hrát za starou gardu.
RV: Já to nevylučuju, možné to pořád je. Chci hrát, dokud mi to zdraví dovolí. Uvidíme ale, jak se domluvím v Chrástu.
Jak moc jsou v klubu spokojeni s průběhem a s výsledky v podzimní části?
PV: No moc ne. My jsme dobře začali, ale potom se přestalo dařit. Já věřím, že bude o moje služby zájem, nerad odcházím od rozdělané práce.
RV: Jsme sice první, ale poslední dvě tři kola nám moc nevyšla. Bavil jsem se o tom s prezidentem, on je maximalista, chtěl by pořád hodně vyhrávat. Takže byl trochu zklamaný.
Kde je podle vás nutné hledat favority krajského přeboru a aspiranty na postup do divize?
PV: Podle mě to je hlavně doubravecké Senco, má výborně složený mančaft. Chrást mě u nás trochu zklamal.
RV: Vedle Chrástu to bude určitě taky Senco, to hrálo velmi dobře. Nahoru se dere taky nováček z Horažďovic.
