"Už jsem nevěřil, že se toho stadionu dočkám, ale musím říct, že je opravdu nádherný," líčí Veselý, který v sobotu v Edenu asistoval u pokládání travnatého koberce.
"Ale na druhou stranu jsem moc a moc zklamaný, jak moje milovaná Slávie projela se Spartou ten souboj i titul. Strašně jsem jí tentokrát věřil, takže o to je mé zklamání větší."
Když si se slávistickou legendou a fotbalovým mistrem Evropy z roku 1976 povídáte, člověku připadá, že takhle hubený nemohl být ani v dobách své největší slávy. "Mám obrovskou kliku, že mi drží zdraví, tak můžu celý rok hrát za tři mužstva. A když to berete poctivě, nepřibude vám ani deko," říká.
V prosinci oslaví pětašedesátku, vidět to na něm není, a když byste ho zpovzdálí sledovali při zápase, v životě by vás nenapadlo, že po křídle uniká a centruje důchodce.
Pravidelně hraje za starou gardu Slavie, za české internacionály a za Amforu, v zimě startuje na jednom halovém turnaji za druhým.
"Do důchodu jsem šel před dvěma lety, protože práce se mi ani moc nevyplatila," říká.
To u jedné firmy rozvážel s malou dodávkou chlebíčky.
"Výhodou sice bylo, že před polednem jsem měl padla, jenže vstávat jsem musel ve tři, rychle do výrobny pro zboží a pak na trasu. Většinou jsem chlebíčky rozvážel po pumpách. Ale moc za to nebylo, čistého v průměru tak kolem dvanácti tisíc. Tak jsem to zabalil a k důchodu necelých deseti tisíc si pořád ještě víc vydělám fotbalem, než když jsem jezdil s těma chlebíčkama."
Jak slávistická stará garda, tak internacionálové a ani Amfora totiž po Česku a leckdy i po zahraničí nejezdí hrát zadarmo.
"A mám i další placené fotbalové aktivity. Jsem zvaný na různé benefiční zápasy do Rakouska, kde jsem hrál za vídeňský Rapid a pak jsem se tam v nižších soutěžích živil fotbalem až do osmačtyřiceti. Do Německa zase jezdím na firemní zápasy Pumy a tak podobně. Často se mi to na víkend tak nakumuluje, že některé zápasy musím odříkat," pokračuje Veselý.
Celkově dnes hraje víc zápasů, než když válel první ligu za Slavii a někdejší federální Československo. Není to tak dávno, co měl v diáři za jeden kalendářní rok zapsaných devadesát zápasů. Což je pro fotbalistu, který v první lize nastřádal 414 startů, nejspíš rekord.
"Nenapadlo by mě, že budu v důchodu tak vytížený," poznamenává, když připomíná i svou trenérskou práci.
"Ale pozor, netrénuju v žádném klubu, jsem soukromý kouč. Věnuju se několika žákům, jejichž tátové nebo dědové mě oslovili," vysvětluje.
"Jde o staré slávisty, kteří vědí, že o fotbale něco vím. A tak mě požádali, abych se jejich talentovaným dětem věnoval. Sami navrhli solidní finanční odměnu, plácli jsme si a párkrát v týdnu ty kluky beru na jedno nádherné školní hřiště na Smíchově."
. František VeselýJsem šťastný, že jsem se nového slávistického stadionu dočkal, věřím, že si na něm ještě zahraju. A jsem nešťastný, že Slavia promarnila velkou šanci na titul. |
"Ale díky tomu, že jsem ve fotbale přece jen něco dokázal, že mě lidi kolem fotbalu pořád znají, mám všechny ty aktivity, o kterých jsem mluvil. Takže teď se mi to aspoň trochu vrací. Jsem spokojený a nemám, na co bych si stěžoval. Ale znova musím připomenout, že je to díky tomu zdraví. Snad abych to radši rychle zaklepal."
Za kolik by dnes dal stovku, to neví.
"Pomalejší než před třiceti lety by nejspíš byla, ale když někde hrajeme, slyším kolem sebe, že je to pořád dobrý. Jak dostanu šikovný míč do uličky, málokdy se stane, že bych obráncům neutekl."
Prý se dnes občas - zvlášť po nějakém povedeném zápase - musí zasmát, když si vzpomene, jak ho koncem sedmdesátých let tehdejší slávistický trenér Jareš pomalu, ale jistě odstavoval.
"Že už prý nejsem perspektivní, říkal trenér Jareš. A většina z těch perspektivních, kteří pak přišli po mně, už dneska vedle normálních bot obouvá hlavně bačkory," usmívá se fotbalový internacionál.
Když přijde řeč na současnou Slavii, úsměv se mu z tváře vytratí.
"Začátkem jara jsem bezmezně věřil, že to ti naši kluci uhrajou. Tím spíš, že přišlo tolik posil. Jenže se nepovedlo stabilizovat sestavu, která se zápas od zápasu měnila, přišly zbytečné remízy a pak i porážky, přičemž ta domácí se Žižkovem mě úplně odrovnala. Co k tomu dál říkat..."
Na slavnostní otevření nového stadionu se ale těší.
Na 7. května si slávisté pozvali mužstvo Oxford University Association Football Club, se kterým se utkala 28. března 1899. Předchůdci dnešních amatérů byli totiž historicky prvním britským soupeřem Slavie.
V úterý 28. března 1899 předvedli angličtí studenti v Praze na Letenské pláni, kde slávisté měli stadion, poprvé skutečný fotbal. Přišla se na ně podívat tehdy rekordní návštěva 4 000 diváků, kteří tleskali vítězství Oxfordu v poměru 3:0. Odvetu v roce 1936 už slávisté doma vyhráli 8:2.
"Takovou premiéru na novém stadionu bych si samozřejmě ujít nenechal, ani kdybych nebyl pozvaný," říká Veselý, který patří mezi prominentní čestné hosty.
A navíc, coby klubová legenda bude mít čestný výkop.
"Po tom čestném výkopu pak budu na tribuně klukům na hřišti upřímně závidět. Ale věřím, že si v tom novém stánku ještě stačím zahrát taky. Za slávistickou starou gardu," uzavřel fotbalový nezmar.
