"Barvy jsou stejné, jen umístěné obráceně," směje Pavel Řehák.
Na konci června byl v Německu na tribuně, když česká reprezentace bojovala na mistrovství světa. Potkal tam šéfa velimského klubu a dohodl se s ním na spolupráci. "Mohl jsem dělat asistenta v lize, ale chtěl jsem být hlavním trenérem."
Není to náhodné spojení. Řehák má v obci na Kolínsku rodinné kořeny, žije tam jeho bratr. Už když končil aktivní kariéru fotbalisty, vypomáhal klubu na hřišti.
Bylo to před sedmi lety a Velim se tenkrát marně pokoušela o postup z I. A třídy.
"Nepřišel jsem do neznámého prostředí, i když se tady toho dost změnilo," srovnává Řehák. "Je tu hezký areál. Je vidět, že vedení pro fotbal dělá hodně."
Ale přece jen, není čtvrtá nejvyšší soutěž pro ambiciózního muže málo? "Nejsem ten, který by sám někam volal a nabízel se," tvrdí Řehák. "Velim chce postoupit do třetí ligy a trvale se tam usadit."
Slušnost Japonců je neuvěřitelná
I když se vrátil do Čech, Japonsko mu zůstane trvale v srdci. "Strašně moc se mi tam líbilo."
V zemi vycházejícího slunce nejprve působil dlouhých šest let jako hráč a nedávno dva roky jako trenér. V Kóbe začínal jako asistent Ivana Haška, pak zastával stejnou roli u japonského a brazilského kouče. Nakonec se stal hlavním trenérem.
Pavel Řehákbývalý dlouholetý hráč Slavie po hráčské kariéře začal trénovat působil i v japonském Vissel Kóbe nyní koučuje divizní tým Velimi |
"V nejvyšší soutěži jsme byli beznadějně poslední," vzpomíná Řehák. "Já přesto věřil, že se můžeme zachránit."
Ani s pomocí fotbalového cestovatele a krajana Pavla Horvátha se to však nepodařilo. "Prodloužení mého kontraktu přitom bylo na udržení v lize vázané."
Když má o Japonsku vyprávět, rychle ze sebe sype slova. Vzpomíná na vyspělou elektroniku či naprosto přesnou hromadnou dopravu. "A slušnost tamních lidí, ta je neuvěřitelná." I podmínky k práci ve fotbalovém klubu prý byly v Asii špičkové.
"Když někdo měl problém, řešil ho určený člověk. Hráči i trenéři se mohou věnovat výhradně fotbalu."
Tým z Kóbe navíc k domácím duelům nastupoval na překrásném stadionu, na němž se hrálo mistrovství světa v roce 2002.
"Byl jedním z nejhezčích v Japonsku," líčí Pavel Řehák.
S rodinou bydlel přímo u moře, takže si příjemné chvilky užíval i v soukromí. Nudu prý neznal. "Jezdili jsme po památkách nebo na výlety," popisuje Řehák.
Teď bude místo japonských památek objíždět české divizní stadiony.
