Změnil se za tu dobu český fotbal?
Je pořád stejný. Založený na perfektní fyzické připravenosti a na taktice. Když se do toho vloží kreativní hráči, je to dobré. Fotbal je tady fyzicky náročnější než v Ázerbájdžánu, kde je techničtější.
Jak je na tom zlínský tým?
Ten se naopak změnil hodně. Trenér sice říká, že má dost zkušených hráčů, ale když jsem před pěti lety odcházel, tak tady byl daleko zkušenější tým. Většina nás byla třicátníků, jen pár kluků mělo okolo třiadvaceti let. Jsou tady ale mladí a šikovní borci. Když budou na sobě pracovat, můžou se dostat do daleko lepších týmů než Zlín.
V záloze jsou kromě vás třicátníci Roman Dobeš a Tomáš Polách. Dohromady je vám 105 let. Není to moc?
Záleží, jak si trenér poskládá sestavu. A když to nebude fungovat a někdo nebude hrát dobře, tak ho vystřídá.
Stavět bude toho, kdo na to má. Je jedno, jestli má osmnáct nebo pětatřicet.
Jakou máte roli v novém systému se třemi obránci?
Jsem mírně defenzivnější hráč, který by měl zajišťovat ofenzivní hráče, posouvat jim balony. V Baku jsem měl podobné úkoly, ale na rozdíl od Zlína jsme hráli na jednoho útočníka a na dva krajní ofenzivní obránce.
Šel jste ve Zlíně proti Baku s platem hodně dolů?
O penězích to vůbec nebylo. Domluvili jsme se během dvaceti minut. Mojí prioritou byl návrat do Zlína, hlavně kvůli rodině. Nechtěl jsem jít do třetí rakouské ligy, kde je úroveň někde jinde. Pořád jsem chtěl hrát profesionální fotbal a ten ve druhé lize je.
Troufl byste si i na první?
Věřil bych si, i když nevím, jak se změnila. Bylo mi ale jasné, že případný návrat do první ligy by byl složitější, protože ázerbájdžánská liga není u nás sledovaná. O první lize jsem proto ani moc neuvažoval. Chtěl jsem zpátky do Zlína a hodně mě přesvědčil Luboš Kubica, se kterým jsme v Baku získali titul. Říkali jsme si, že by bylo dobré dostat Zlín zpátky do první ligy.
