Dal jste téměř polovinu branek Blšan v krajském přeboru. Vaše životní půlsezona?
Nemyslím si, že je to můj životní půlrok. Rozhodně se najdou jiné chvíle, které mě něčím ovlivnily. Na druhou stranu jsem 20 gólů za půl sezony nikdy nedal, takže v tomhle to je výjimečné a jsem za to samozřejmě moc rád.
Odehrál jste 15 zápasů, takže jste měl víc gólů než startů. Unikátní!
Překvapilo mě, že mi to tak padalo. Šel jsem zápas od zápasu, a že se můj počet branek zastavil na dvaceti, s tím mohu být jen a jen spokojený. Ale vždy to jde ještě líp.
Co vězí za vaší ostrostřelbou?
Opravdu nevím. Má na tom zásluhu celý tým, ne jen já nebo nějaký jiný jednotlivec. Potřebujete i notnou dávku štěstí a být ve správné chvíli na správném místě.
Změnil jste třeba v letní přípravě něco, co by vám pomohlo?
Nic extra jsem nezměnil, snad jen svůj účes (úsměv). Každá příprava probíhá v podstatě úplně stejně, takže ono není co měnit.
Jakých branek si ceníte nejvíc?
Já bych góly nepoměřoval. Pro mě je každý důležitý. A nejen pro mě, ale i pro tým, takže si vážím každého vstřeleného gólu. A když to tam padá, tak člověku také roste sebevědomí, které potřebuje. Zvlášť když je útočník.
A který byl nejkrásnější?
Myslím, že hned ten v prvním zápase byl celkem povedený. Zahrávali jsme roh a já čekal za vápnem na odražený balon. Míč se ke mně se štěstím dostal a já se z voleje ukopnul a krásně to trefil do šibenice. Hezký moment. Ale bylo jich víc, jak po individuálních, tak po týmových akcích.
Jak jste góly rozložil mezi pravačku, levačku a hlavu?
Já moc hlavičkář nejsem, takže jestli dám gól hlavou, tak jen zřídka. Spíš ani na hlavičky nechodím. Většinou standardky zahrávám. Sedí mi zakončování nohama. Je mi jedno, jestli je to pravá nebo levá, hlavně ať to skončí v brance.
Od persony jako Horst Siegl se v Blšanech můžete dost naučit, že?
Je to rozhodně super! Když jsem byl malý, koukal jsem na něj v televizi a teď s ním sedím v kabině a hraju zápasy. Zážitek. Navíc toho hodně dokázal a má obrovské zkušenosti. Jsem rád, že mohu poznávat lidi, kteří si prošli velkým fotbalem. Můžu od nich sbírat cenné zkušenosti a rady. V týmu hrají i další exligisté, třeba Macek, Pilař nebo Jiří Němec, za to jsem rád.
Radí vám veterán Siegl, jak se chovat v šancích?
Ani ne. Je to o správném výběru místa a klidu v zakončení, tohle člověka nenaučíte. Buď to v sobě má, nebo ne.
Zůstanete v Blšanech i na jaře?
Sám ještě nevím. Nechci dělat nějaké závěry. Momentálně odpočívám po podzimu, nabírám síly. Co bude dál, to se uvidí.
Blšany hrávaly 1. ligu. Je tam cítit ještě tahle slavná éra?
Osobně se mi v Blšanech líbí. Už jen kvůli super partě. Ale máme i krásné zázemí a hezký stadion. Rozhodně by si však Blšany zasloužily hrát vyšší soutěž.
Je cílem postup do divize?
Chceme tam. Zatím to máme celkem slušně rozehrané, ale pokud chceme opravdu přemýšlet o divizi, měli bychom zvládat klíčové utkání se soupeři, kteří jsou před námi. A ne jim lehce darovat body. To si pak o nějakém postupu můžeme jen povídat a nechat zdát.
V přípravě áčka Teplic jste byl v roce 2010 za trenéra Plíška. Proč jste nezůstal v kádru?
Myslím, že jsem dostal šanci brzy. Jsem za ni samozřejmě rád, jenže jak rychle jsem tam nastoupil, tak mi přišlo, že jsem sám se sebou spokojený. A asi jsem si myslel, že vše půjde už samo. Pak mě dlouho pronásledovala zranění, a když jsem se uzdravil, nebyl čas na nějaké zkoušení. Tak mě pak Teplice poslaly na hostování.
Měly vaše góly ohlas v Teplicích?
Opravdu nevím, jak se na to dívají z Teplic. Doufám a věřím, že jsou spokojeni a že mi to přejí.
V zimě si vás Teplice nezkusí aspoň v přípravě?
To asi není otázka pro mě, ale pro někoho jiného. Já se snažím a dávám do toho maximum. Musím na sobě pořád pracovat a podávat takové výkony jako doteď. Musím znovu přesvědčit, že na to mám. Pokud přijde ta šance, tak to neznamená, že mám vyhráno, ale naopak. Budu muset přidat ještě víc a pokusit se znovu o restart.
Sníte o lize na Stínadlech?
Jsem odchovancem Teplic a prožil jsem si tu spoustu let, klub mám moc rád. Takže pořád sním, že si zakopu ligu za Teplice. To, jestli se to povede, je jen na mně.
Jaké jsou vaše přednosti a co byste ještě rád zlepšit?
Mými přednostmi jsou, myslím, dobrá kopací technika, výběr místa, zakončení a myšlení. Brzdí mě má muskulatura, chci zapracovat na výbušnosti a agresivitě.
Kdo je váš vzor?
Já snad ani fotbalový vzor nemám. Každý hráč má něco, v čem je svůj a výjimečný. Třeba na Pavlu Nedvědovi se mi líbilo, jaký byl na hřišti vůdce, jak na sobě dokázal pracovat. Zároveň se mi líbí Messi, Ronadlo, Ibrahimovič, jejich práce s balonem je neuvěřitelná a jejich klid v zakončení, to je krása se na to koukat. Ale pak tu jsou další, kteří nejsou tolik vidět, ale dělají černou práci pro tým. Snažím si vzít od každého něco.
V pořadí střelců Ústeckého kraje vedete s teplickým Mahmutovičem. Co jste říkal jeho formě?
Já Mahmuta dobře znám. Je to dobrý fotbalista a dost mu pomohlo, že mu přišla konkurence a on zjistil, že svůj post nemá jistý. Šlo vidět, že začal víc pracovat pro tým, tím přišla odměna v podobě jeho kvalitních výkonů a gólů. Je jen škoda pro něj, že se takhle nešikovně zranil, protože měl tuhle sezonu dobře nastartovanou. Určitě je to také ztráta pro Teplice, patřil k tahounům týmu. Ale zranění jsou součástí fotbalu a já mu přeji, ať se brzy dá do pořádku a začne zase prohánět soupeře.
Neptají se lidé, zda nejste příbuzný s trenérem Brücknerem? Vaše jména znějí podobně.
Párkrát se mi to stalo. Anebo mě několikrát napsali nebo přečetli špatně, ale není to nic hrozného, jen se tomu zasměji.
