Zároveň ovšem bojuje proti protekcionismu, s parťáky zakládá nadaci Vykopej se. Klub, který realitní společnost Viagem koupila v červnu za čtyři miliony korun, neotřelým marketingem zviditelnili jako nikdo předtím. „Viagem je pravicově nastavený, volnomyšlenkářsky, hodně se tady pracuje, docela hodně i pije. Stylizujeme se do devadesátek, vadí nám hyperkorektnost. A marketing ostatních klubů nás nebaví,“ tvrdí Kubáň.
Zaskočilo vás, jak se příběh Martina Podhajského vyvinul?
Překvapilo mě, že se to vyhajpovalo až na mezinárodní úroveň. Čekali jsme, že pojedeme po celostátní lince až do jara, kdy skutečně nastoupí. S Martinem jsme vymysleli plno věcí. Teď jsme to museli urychlit už kvůli naší nové nadaci, pojedeme trošku jiným směrem.
Co všechno scénář obsahoval?
Třeba ještě něco použijeme, ale už určitě ne, jak jezdí drahými auty na tréninky, jak je arogantní k hráčům, jak se chlapácky chová k našim hosteskám. Celkově by vystupoval jako protekční fracek. Nutili bychom trenéra, aby se mu individuálně věnoval, aby měl přednost v regeneraci a dalších věcech. Dával by i arogantní rozhovory.
Jak na něj ten humbuk působil?
Byl ještě pod tlakem vysoké školy, dva dny nebyl k dispozici, protože se učil na důležitou zkoušku na právech a v tuhle dobu s ním nikdy není řeč. Byl hodně překvapený, že se to až takhle chytlo, a my se mu snažíme vysvětlovat, že je v podstatě hvězda. Z větší části to přijal.
Odhalení! Bohatý táta a sestava za půl milionu? Naopak, boj proti protekci |
A skutečně by chtěl hrát?
Ano, byť ne až tak jako protekční fracek. Smlouvá s námi, ale žádné inkaso směrem do Viagemu není. Každý by si rád zahrál. Vždyť po zveřejnění příběhu se nám ozývalo sedm osm lidí denně, i z Afriky, a chtěli nám platit tisíce eur.
Co bylo spouštěčem příběhu?
Že jsme se s protekcionismem už setkali. Byly nám nabídnuty peníze, konkrétně mně, za ochranu hráče a za to, že u nás bude. Já odmítl. My jsme ve fotbale noví, ale myslím, že to v něm bude poměrně běžné. Asi se to bude týkat i jiných sportů. Kde je nabídka, je poptávka a tady to tak jednoznačně je.
Rozhořčilo vás to?
Spíš mě rozhořčilo, že mi za to nabídli málo, milion za rok. Hráč měl být v týmu celou sezonu, ne nějakých deset minut, které to opravdu neovlivní. Celý ročník mít hráče třeba i v základní sestavě, to už opravdu výrazně negativně ovlivníte tým i výsledky. Musel by zaplatit výrazně víc, než nabízel.
Matěj Svojše, obchodní ředitel Viagemu: Ty nabídky nezní tak, jak jsme je podali my, tedy půl milionu za deset minut. Reálně chtějí, že bude hrát celou sezonu v základu a to už sebere místo hráčům, kteří jsou lepší a hrát by měli.
Kubáň: Nabízejí docela málo peněz za to, že negativně ovlivní tým. A já bych asi nedopustil téměř za žádnou částku, aby někdo naskočil do mužstva, byl v základu, i když všichni vidí, že je významně horší. Snad jedině za předpokladu, že by nám hrozil krach a tohle by ho odvrátilo.
FK Viagem Ústí nad Labem v ČFL7 zápasů, 4 výhry, 1 remíza, 2 porážky, 13 bodů a šesté místo. Na vedoucí Zápy, které jsou stoprocentní, ztrácí osm bodů. Ovšem Ústí hrálo zatím jen venku vinou rekonstrukce atletické dráhy Městského stadionu. Očekávaná domácí premiéra bude v pátek 22. září od 18 hodin proti Teplicím B. |
Morálně s tím nemáte problém?
Záleží, jak konkrétně by zněla nabídka. Pokud se budeme bavit o tomto, co jsme předvedli my, tedy 500 tisíc za 10 minut v Ústí ve třetí lize za rozhodnutého stavu, tak s tím problém nemám. Vážně bych o tom uvažoval a pravděpodobně nabídku přijal. Pochopili by to i hráči a všichni, protože rozpočet je napjatý. Vlastník to výrazně dotuje, fotbal není ani trochu zisková záležitost. Zároveň bychom část peněz mohli investovat do mládeže.
Neprotiřečíte si, když chcete proti tomuto nešvaru, který poškozuje český sport, zároveň bojovat?
Myslím, že český sport to až tak nepoškozuje, spíš je to obraz společnosti. Není to jen o protekcionismu, ale také o tom, že rozhodčí často mají ve fotbale ještě jinou roli než pískat netendenčně zápas. A to všechno souvisí se vším, jak říkal V. I. Lenin. Jsou i jiné vlivy, které to poškozují víc, ale samozřejmě dobře to není. Pokud to jsou typy protekcí, které přesahují určitou linii, hlavně co se týká mládežnického fotbalu a nejnižších soutěží, tam je to úplně zbytečné.
Protekce v mládeži může odsunout na vedlejší kolej talent, který za sebou nemá movité rodiče.
Určitě se to děje. Sám mám syna už asi ve třetím klubu. Vnímám, že některým rodičům na tom záleží víc, než by bylo zdrávo. Co se týká tohoto fenoménu, zareagovali jsme tím, že zakládáme nadaci Vykopej se. Podpoříme děti, které jsou z tíživých podmínek, kvůli kterým se nemůže jejich talent projevit. Protekci bohužel nelze tak jednoduše vymýtit. Spousta rodičů svoje nenaplněné ambice projektuje skrze svoje děti a někam je tlačí.
Předseda představenstva ústeckého fotbalového klubu Přemysl Kubáň.
Jak bude nadace fungovat?
Vybereme jednotlivce ze sociálně vyloučeného prostředí. A budeme se snažit dostat je z ghetta, aby se mohli realizovat ve sportu i ve škole. Aby ty chytré děti, kterých je tam spousta, nedojely na to, že nemají žádnou podporu.
Kolik chcete investovat?
Uvidíme, jestli se nám podaří domluvit nějaký program s městem. Už na první schůzce jsem mluvil o tom, že tímto směrem půjdeme. Snad se ještě někdo připojí. Počítáme, že vložíme i dotaci z Viagemu, ale sami to neutáhneme.
Spouštíte bohulibý projekt, přitom jste v minulé sezoně podporovali fotbalovou Příbram, která má kontroverzní pověst. Proč?
Slýchám tyhle narážky často, i na vesnici, kde bydlím a chodím na fotbal. S Příbramí to vzniklo v hospodě, stejně jako příběh Martina Podhajského. Seděli jsme v Karlíně s Martinem Prokešem (nyní viceprezident klubu) a říkali jsme si, že bychom začali dělat do fotbalu. Každý máme oblíbené celky a v Příbrami jsme našli průsečík. Ono jich bylo víc, pět šest ligových nebo druholigových, na které jsme mysleli. Své hrál i geografický moment. Já mám rád Slovácko, ale je to strašně daleko z Karlína, kde jsem třináct hodin denně v práci. Příbram nám přišla zajímavá. Potom jsme se setkali s Honzíkem Starkou (majitelem příbramského fotbalu), kterého už považuji za kamaráda, on mě taky. Velmi dobře se s ním komunikovalo, byla s ním jednoduchá dohoda na podání ruky, žádné taktické hry, to extrémně přispělo k tomu, že jsme se tam objevili.
A ta pověst klubu?
Rok jsme se v tom pohybovali, s Honzíkem jsem chodil na pivo, dozvěděl jsem se spoustu zajímavých věcí o tom, jak se řídí neřídí klub, jaká je jeho bilance. Fandíme jim, aby se jim ve druhé lize dařilo. Myslím si, že spousta věcí, co se o Příbrami vypráví, jsou pohádky, které se vůbec nezakládají na realitě. Každý ať si udělá obrázek sám, já s nimi mám dobré vztahy.
Místo v sestavě za 500 tisíc pro cvalíka a nefotbalistu. Ústecká kazmovina? |
Když vám vyprávěl o českém fotbale, neodradil vás a vy jste si řekl: Já chci taky svůj klub?
Neodradilo mě to, ani nenalákalo. Já chtěl fotbal zkusit už odmala. Jen jsme čekali, až to dovolí ekonomická situace ve Viagemu. Dá se říct, že žádné velké rady mi nedal. Třeba co se týče rozhodčích mi řekl, buďte prostě lepší než ostatní, pak budete vyhrávat.
Proč se stylizujete do devadesátek?
Je to období, které se hodně lidem ve firmě líbí. Viagem je celkově pravicově nastavený, volnomyšlenkářsky, hodně se tady pracuje, docela hodně i pije, málo se tady fláká, není tu home office. Máme to nastavené postaru na výkon a svobodu, tyhle hodnoty vyznáváme. A byly hodně v devadesátkách. Zároveň jsme si řekli, že marketing budeme dělat jinak. Nás strašně nebaví, jak to dělají ostatní. Nebudu ani jmenovat, čí jsem fanoušek. Nebaví mě na to koukat, nebaví to nikoho z nás. Nás baví devadesátky, takže jsme to s marketingem spojili. Děláme ho v rámci vedení ve volném čase po práci, je to pro nás odpočinková činnost.
Často se natáčíte u výherního automatu, to je taky stylizace?
To je takový náš výstřelek. Mně automaty nevadí. Ne, že bych na nich jako malý hrál, ale tenkrát byly všude. Teď nejsou nikde. Nám všechno připadá zbytečně hyperkorektní, co se děje poslední dobou, proto jsme to tam strčili. Je to můj automat a rekvizita. Chodím se k němu odreagovat. Hodím tam litr, ten prohraju, anebo někdy mi recepční vyplatí dva tisíce.
Prozraďte, komu fandíte.
Spartě a Slovácku, protože jsem se narodil v Uherském Hradišti. Líbí se mi, jak má Sparta udělaný věrnostní program, to my zatím nepotřebujeme, my máme problém permanentky i rozdat. (smích) Obecně kluby strašně dají na to, co se točí kolem zápasu, fotbalu. Cesta ne pro Spartu a Slavii, ale pro ty míň navštěvované kluby nebo z nižších soutěží, je přilákat na stadion komunitu z města nebo vesnice i na něco jiného než fotbal. Spoustu lidí oprávněně fotbal nezajímá. Nezajímá ani našeho Matěje Svojšeho, ale zajímá ho, že má povedenou marketingovou akci. Zajímá ho, aby si lidi na zápase našli něco jiného. Pak tam budou chodit i maminky s dětmi, pustí tam tatínky, v pátek půjdou všichni, aby v sobotu mohli na rodinný výlet. Chceme z fotbalu udělat něco víc, než jen obyčejné sdělování výsledku a toho, kdo jak kopl do balonu.
Nebojíte se, že když postup nevyjde, omlátí vám to o „hubu“?
To je mi celkem jedno. Co mi to omlátí nejvíc o hubu, je ekonomická bilance, tam se musím srovnat sám se sebou. Minus, který jsme nastolili pro letošní sezonu, už je na dvojnásobku a může ještě vzrůst. To jediné mě trápí. Říkali mi, že fotbal je návyková droga, a začíná to trochu působit.
Zčásti jsem vyhořel, není sranda po lize bavit lidi i na koncertu, říká Kučera |
Ústecký klub tedy má dluhy?
Téměř ne. Převzali jsme historický dluh vůči městu 1,5 milionu korun, poplatíme ho bez problémů, jsme dohodnutí na splátkách. Ale klub budeme muset na nás jako nováčky ve fotbale dotovat poměrně významně. Hrajeme s rozpočtem, se kterým bychom zvládli osmé až desáté místo ve druhé lize. A my se snažíme postoupit z ČFL, kde půjde o patro výš jen jeden z 32 týmů. Budeme potřebovat trochu toho štěstíčka, jak říká klasik.
Rozpočet je kolem 20 milionů korun?
Máme to oddělené od mládeže, s ní by byl významně přes dvacet. Na mládeži také pracujeme, aby byla konečně opět vrácena pod křídla áčka. Teď je rozpočet pod dvacet milionů, ale hodně vysoký, vyšší, než jsem na začátku očekával. Už jsem se s tím sžil a je možné, že ho ještě budeme posilovat. My teď potřebujeme, aby se nám uzdravili hráči, aby si tým sedl, pak věřím, že budeme stahovat ztrátu na vedoucí Zápy. Že půjdeme správným směrem. Hráli jsme sedmkrát venku, to bylo složité. Mužstvu věřím.
První ústecká mystifikace: s falešným Woodym Allenem oblafl veřejnost spisovatel FormánekKazmovinou v podání ústeckého fotbalu se baví celý svět. Město na Labi však zdařilou mystifikaci zažilo už roky předtím. Zkraje devadesátých let minulého století veřejnost převezl spisovatel Josef Formánek, když se před novináři producíroval s falešným Woodym Allenem, slavným filmařem. „Celkem dobrý fór, těm mrchám se to prostě povedlo,“ směje se fotoreportér ČTK Libor Zavoral třicet let staré vzpomínce. Formánek, autor Úsměvů smutných mužů anebo Prsatého muže a zloděje příběhů, stvořil Woody Gate pár dní před aprílem 1993. Jak napsal v magazínu Koktejl, dvojníka ztělesnil jistý pan Wronszký z Horních Bačic, kterého si pamatoval z prázdnin u babičky. Chtěl prý napálit novináře a s příjemným mrazením v zádech riskovat odhalení. „Tři týdny předem mě Pepa potkal, že bude mít bombu, že sem někdo přijede, ale mlžil,“ líčí Zavoral. Úmyslná šeptanda způsobila zvědavost. Formánek, fotograf Petr Berounský a režisér Petr Poleďnák, který v ústeckém Činoherním studiu uváděl Allenovu hru Nepijte vodu, v den D vypustili do světa, že ve městě je legendární Američan. Ve skutečnosti pan Wronszký s kloboukem na hlavě, v pomačkaných kalhotách a s vlasy obarvenými na černo. „Přijel stařík v kloboučku, hodně podobný Allenovi. Poledňák ho vzal na oběd do hotelu Vladimír, my koukali klíčovou dírkou. Po hodině vyšli, rozhovor byl krátký v angličtině,“ vybavuje si Zavoral; pochybnost amerického stážisty Českého rozhlasu o zvláštní angličtině nikdo neřešil. Novináři spěchali do redakcí, v České televizi běžela reportáž o vzácné návštěvě. Hned po ní ovšem zkoprnělý moderátor přečetl zprávu ČTK, že Allen to být nemohl. „Nám se to totiž nezdálo, takže náš americký zpravodaj zjistil, že Allen byl zrovna v ten den na soudním stání v New Yorku.“ Některé noviny ale zprávu nestihly upravit, takže Woody Gate přežila až do rána. (bek) |
