Velmi předčasná smrt brankáře zasáhla všechny; rodinu, kamarády i bývalé parťáky ze hřiště. Odešel minulý týden v pouhých 42 letech po boji s rakovinou slinivky.
„Radim se za emoce nestyděl, tím si lidi získal na svoji stranu,“ vzpomíná na věčně usměvavého gólmana Martykán. Co se stalo, ho silně zasáhlo. „Člověk může čekat, že to přijde, ale když to přijde, není připravený. Prvotní šok byl velký. Měli jsme to takhle plno lidí, co ho líp znalo,“ neskrývá.
Radim Novák
Martykána a Nováka pojilo hluboké přátelství. „Prožili jsme spolu podstatnou část života. Deset let jsme spolu hráli v jednom týmu, stýkali jsme se jak na fotbale, pak i hodně v soukromí. Měli jsme štěstí, že si i naše holky sedly. Byli jsme třeba jednou u moře, slavili jsme se ženami Silvestra.“
Když někdo v budoucnu vysloví jméno Radim Novák, na co pomyslí jako první? „Skočí mi na mysl člověk, který žil a dělal věci naplno. Pro něco se nadchnul a šel si za tím, ať to bylo dobře, nebo špatně. Což bylo obdivuhodné.“
Martykán je o pět let mladší, seznámili se až na fotbale. „Já už byl v Ústí a Radim k nám přišel, začali jsme jako Ústečáci spolu trávit hodně času, táhli jsme to na fotbale i mimo něj. Postupně jsme si k sobě našli cestu, zapadlo to do sebe.“
Ač se to na první pohled nemuselo zdát, Radim Novák prý byl lídrem zlaté ústecké party. „Společně s Pavlem Džubanem tomu šéfovali. Když se vyskytl problém, oni byli ti, co kabinu srovnali,“ líčí Martykán. Jako brankář v té době patřil Novák ve 2. lize ke špičce. „Poznal jsem plno gólmanů, ale za mě byl v tu dobu určitě nejlepší v soutěži. Kdyby měl trošku štěstí, které ve fotbale potřebujete, mohl pravidelně chytat i 1. ligu,“ je přesvědčený Martykán.
Sám měl problém dát mu gól i na tréninku. „Já nikdy nebyl moc gólový, natož proti Radimovi, který nás měl přečtené všechny. Byl obrovsky soutěživý, nechtěl prohrát za žádnou cenu. Ani na tréninku. A tu soutěživost chtěl po všech. Když viděl, že někdo nedělá něco na sto procent, neměl problém dát to najevo. A když jste viděl, jak poctivě trénuje, následoval jste ho. Měl to v sobě přirozeně,“ míní záložník.
Na hřišti i v kabině vůdce. A co mimo něj, když se slavila výhra za výhrou? „Byl vůdce na hřišti i mimo něj, tím to bylo dané. Dělal věci naplno kdekoli. Uměl se i pohádat. Když se mu něco nelíbilo, dal to najevo. Když bylo potřeba něco srovnat, udělal to. I my se spolu párkrát chytli na hřišti, ale zůstalo to tam, do kabiny jsme to netahali.“
Po skončení aktivní kariéry se začal Novák věnovat trénování, naposledy koučoval mládež v Teplicích. Vystudoval i vysokou školu, na což byl pyšný. „To je přesně, jak jsem říkal: Měl nějaký cíl a šel si za ním. V trénování se našel, byl v tom hodně dobrý. Měl přirozený respekt, fotbal četl dobře, uměl si získat kluky na svoji stranu. Byl oblíbený a nezkazil žádnou srandu.“
Když v lednu promlouval o své nemoci v rozhovoru pro MF DNES, byl pevně přesvědčený, že ji porazí. „Jeho nastavení bylo obdivuhodné, on byl hrozný bojovník, nepřipouštěl si nic. Nastavil se úplně fantasticky, a šel do toho. Pořád byl nastavený tak, že to překoná. Mrzí mě, že pandemie koronaviru nám znemožnila, abychom se ke konci vídali víc. Nemohli jsme se moc navštěvovat,“ lituje Martykán.
Manželce Radima Nováka teď chce být nablízku. „Martina ví, že jsme tady. Když bude potřebovat, jakkoli pomůžeme. Je to samozřejmost.“
Frajer. Mentor. Srandista. Radim mi změnil život Richard Veverka (vlevo) vzpomíná na Radima Nováka jako na svého mentora. Večer jsme si sedli na pohovku a v tu chvíli jsme ani nepotřebovali televizi. To byla řehtačka! Nepřetržitá. Začali jsme se o něčem bavit a hned jsme se řezali. Radim Novák byl víc než kamarád. Můj mentor. Než se ke mně na půl roku nastěhoval, žil jsem trošku jako bohémek. Radim mi docela dost promluvil do duše. Rozhodl jsem se skončit s profesionálním fotbalem, protože jsem věděl, že jednou budu muset začít pracovat. Nakonec to dopadlo tak, že Radim mi jeden den zavolal a zeptal se mě, jestli nechci jít hrát do Rakouska. Že prý mě viděl Petr Voříšek jednou hrát fotbal, že jsem se mu strašně líbil a chce mě do Gmundenu. Přes Radima mi to vzkázal. Díky nim jsem se dostal v zimě 2017 ven a úplně se mi otočil život. Teď je mi 32, rozvážím pečivo, v létě mám svatbu s Rakušankou a už tam zůstanu. My jsme v druholigovém Ústí začali jako spoluhráči. Radim byl generace přede mnou, já do Ústí přišel jako neznámý a díky té zlaté partě, díky spoluhráčům, se ze mě ve 22 letech stal strašný talent. Radim byl o deset let starší. Pro mě tedy „starej“. Ale já jsem asi poslední generace, která mlčela, když starý něco říkali. Radim, Džubi (Džuban), Vali (Valenta), Dvořka (Dvořák). Fungovalo to fantasticky. Nebyli tam extra talentovaní fotbalisti, ale výjimečná parta, která ukázala, že máme velký potenciál. A nejen na hřišti. Radim byl spojkou mezi trenérem a kabinou. Dvakrát jsme vybojovali postup do 1. ligy a tehdy jsem si neuvědomoval, že v takové partě už nikdy nebudu. S Radimem jsme nejdřív byli spoluhráči, ale když jsme spolu začali bydlet, náš vztah se upevnil. Povahově jsme si sedli. Byl stejný srandista jako já. Můžu říct příhodu. Udělal jsem první dvě jídla a Radim na mě překvapeně kouká: Ty umíš docela dobře vařit! Když uběhly dva měsíce, mluvil už jinak: Ty děláš tu omáčku pořád stejnou, akorát k tomu dáš jinou přílohu! Ale uměl mě na hřišti seřvat. On byl kouzelný v tom, že kritiku měl oprávněnou. A nebyl alibista. Když něco sám podělal, řekl: Hoši, sorry! Pro mě to byl frajer. Nemůžu o něm říct křivý slovo. Když jsem před rokem přijel do Ústí a byli jsme na pivku, nikdy by mě nenapadlo, že to je naše poslední pivo. Mohl klidně jít s někým jiným, ale měli jsme takový vztah, že šel se mnou a žvanili jsme pět hodin. Měl jsem ho strašně rád. A budu mu napořád vděčný. Pohovor, co se mnou vedl, jsem vnímal úplně jinak, než kdyby mi to říkal někdo jiný. Cítil jsem, že mu na mně záleží. Že to není nějaký chlap v hospodě, co na mě huláká: Veverka, kdybys líp trénoval! A takové kecy. Od Radima jsem to bral jinak. Pak mi podobně promlouval do duše Petr Voříšek a definitivně mi přeplo. Že musím začít dělat něco jiného, že profesionální fotbal je fuč. Nikam to nevedlo; i tím, jak jsem žil. Dopadlo to, jak dopadlo, teď jsem šťastný. Docvaklo mi to. Nelituju, asi mě Bůh takového stvořil. Zato když mluvil Radim, dávalo všechno hlavu a patu. Je frajer, že během fotbalu a v jeho věku začal studovat vysokou školu. Moc fotbalistů se s tím nedokázalo vypořádat jako on. Dostudoval to, udělal si trenérskou licenci, byl chytrý. Když někdo odejde, říkám: škoda jednoho dobrého člověka. A on pro mě byl hodně dobrý člověk. |
