„To jsem měl taky a hrál jsem s tím bundesligu,“ snaží se legenda Sigmy být svému svěřencovi pozitivním příkladem. Ve středu i s ním v sestavě v prvním přípravném utkání podlehla Jihlava na umělé trávě v Řepčíně Olomouci 1:3.
S Tijanim tedy počítáte?
Počítám. Jste ho slyšel - mluví, hraje. Zůstává tady, pro nás bude platným hráčem. Jsem na jednu stranu rád, že zůstává. Momo to vzal dobře. Není zatrpklý nebo skleslý. Měl jsem z toho trošku obavy, ale působí na mě velice dobře. Snad nám pomůže.
Překvapilo vás, že se vrátil - a ještě s touto vážnou diagnózou?
Taky jsme to nevěděli, do toho člověk nevidí. Nějaké vstupní kontroly měl, ale já taky až po devíti letech zjistil, že mám urvaný křižák. Bohužel to taky asi nevěděl. Je to o to větší zklamání spíš pro něj. Přišel k nám, aby se posouval, a posun teď nenastal. Musí to být pro něj rána, ale zase to není konec kariéry, dnes s tím může hrát, nebo jít na operaci a potom pokračovat. Jsou horší věci na světě.
Má už na nejvyšší soutěž?
Má. Předváděl to hlavně v barážových zápasech. Když už o něco šlo, dominoval, pokryl Wágnera. Jihlavský klub mu začíná být malý. Teď měl nastat posun, ale může nastat i v létě. Parametry na to má. Přišel z Vyškova, udělal velký pokrok. Ve druhé lize předváděl opravdu dobré výkony.
Jak se vlastně hraje bez zkříženého vazu v koleni?
Normálně, když to nevíte. Přestoupil jsem do Sigmy, prošel jsem zdravotní prohlídkou. I v Opavě. Když jsem si koleno zranil v pětadvaceti letech na soustředění v Německu v zápase proti Hamburku, doktor Ditmar mi řekl, že musím na operaci. Koleno mi jen vyčistil a oznámil mi, že mám někdy z mládí urvaný křižák. Jediný úraz jsem měl v patnácti letech. Pověděl mi, že to nechá tak, že koleno je stabilní, pevné. Plastiku křížového vazu nedělal, takže jsem byl za dva měsíce normální. Tak jsem v pětadvaceti zjistil, že nemám křižák.
Pro Tijaniho inspirativní příběh.
Ví o tom. Ještě před třiceti lety byl křížový vaz konec kariéry. Možná proto mi to tehdy doktor neřekl, aby mi ji neukončil. Spousta hráčů potom hrála i s tímto handicapem. Dneska se to dá nahradit, posílit. Momo trénuje, všechno mi odehrál, nebyl zraněný. Jestli o tom věděl, ví jen on. Je to ale určitě pro něj nepříjemnost.
Když jste přestupoval do bundesligového Bielefeldu, vaše koleno ho neodradilo jako teď Spartu.
Naštěstí jsem si vzal všechny papíry a ukázal jim, jak to je. Plastiku křižáku jsem si udělal až ve 43 letech, když jsem hrál za Vigantice.
Extrémně náročná bundesliga bez křižáku není problém?
Odehrál jsem to. Možná je spíš lepší, když o tom hráč ani neví. Já jsem to nevěděl a potom už mi to asi nepřišlo. Vím, že bez zadního vazu se dá hrát určitě.
Koleno musí být dost osvalené?
Přesně tak. Silné svaly, čtyřhlavý, který to drží, a postranní. Jako že bych měl takové nohy, jako má Momo, to zase ne. Ten je má extrémně osvalené. Já tak osvalený nebyl, ale zase jsem z Valašska, takže mám jinačí kořeny.
Vleklé problémy s koleny měl i někdejší velký talent Olomouce Jakub Petr, který se snažil loni o restart kariéry pod vámi v Jihlavě. Teď hraje v 29 letech nižší soutěž v Rakousku...
U nás byly kalkulace, že by mohl zůstat, kdybychom postoupili. Ale už to koleno měl chronického rázu, pro hráče je to frustrující. Jak stárnul, musely být i tréninky trošku upraveny, ale já jsem s ním byl za půlrok maximálně spokojený. Odvedl svoje. Chtěl se u nás okysličit, protože počítal s nabídkami ze zahraničí. Nevyšlo mu to. U nás hledíme i na ekonomiku, Kuba Petr měl ambici do první ligy i finanční požadavky. My spíš bereme dravé nízkonákladové hráče, kteří se posouvají dál. U Kuby Petra už to bylo jinak. Ale vím, že byl ještě na zkoušce v Trnavě, v Polsku, pak v Opavě, kde už to vypadalo. Potom si to možná vyhodnotil jinak.
Zájem z ligy je také o jihlavského mladíka Smejkala. Zůstane?
Zájem je. Během podzimu ukázal své parametry, ale není lehké to potvrzovat. Vyletěl nahoru. Soupeř si ho bude víc všímat, bude to pro něj těžší a těžší. Ale ještě může nastat, že odejde. Všechno je otevřené. Na jednu stranu jsem rád, že o naše hráče je zájem. My jsme obměny kádru měli v létě i zimě. Je to dobrá vizitka pro nás i odměna pro hráče. V Jihlavě se snažíme o postup do první ligy, ale ekonomika nás trošku svazuje. Bereme hráče s tím, že se musí ukázat na hřišti a pak se posunou dál. Takhle to u nás funguje. Na druhou stranu jsem z toho někdy naštvaný, ale teď mi kádr zůstává pohromadě.
Postupu jste byli blízko loni v baráži proti Karviné, ve které vás výrazně poškodili sudí. Už jste rozdýchal zklamání z fotbalového prostředí v Česku?
Už jsem to musel rozdýchat, jsou horší věci. V hlavě mi to někdy naskočí a zamrzí, protože jsem mohl mít trenérský úspěch, zářez, že se postoupilo, mohli jsme hrát první ligu. Pro klub i hráče by to bylo úplně o jiném levelu, i finančním - sponzoři a podobně. Po té baráži to bylo ubíjející. Ale čas všechno vyléčí. A teďka...
... postoupit přímo.
Ideálně. Ale druhá liga je hodně vyrovnaná, je v ní dost vlčáků.
Jste příznivcem baráže, pokud tedy bude probíhat normálním způsobem?
To je správná připomínka - když bude probíhat normálním sportovním způsobem, bude to dobré. Atraktivní to určitě je. Funguje to tak i v zahraničí, v Německu. Tohle byl prvopočátek a my jsme byli pokusní králíci. Takhle to dopadlo.
Útočník Lamin Jawo (nahoře) a stoper Mohamed Tijani na prvním tréninku fotbalistů Jihlavy roce 2020.
Králíci, které zařízli. Nebály se druholigové týmy právě toho?
Asi jo. Když jsem byl ve Znojmě, skončili jsme třetí. Tam jsem si přál, aby byla baráž. S Jihlavou jsme skončili druzí, tak jsem si přál přímý postup, ale zase se hrála baráž. To si nevyberete.
Co říkáte jako sigmák na Olomouc, která pod trenérem Látal zimuje až desátá?
Pár zápasů jsem viděl. Mužstvo je nějak poskládané, bylo na něco zvyklé, přišel nový trenér. Řekl bych, že mohli zápasů zvládnout do vítězného konce daleko víc. Měli moc remíz, to jim ublížilo. Body ztráceli zbytečně na konci zápasů. Některé zápasy ale určitě nebyly špatné - třeba na Slavii se mi líbili, v Jablonci. Myslím si, že jaro nebude špatné.
Věříte Radoslavu Látalovi, že to zvedne?
Věřím Latošovi a věřím i těmto klukům. S některým jsem ještě hrál. Fotbalové věci mají, jsou herní. Trvá, než si sedne chemie a možná i filozofie s Latošem a Jirkou Nečkem. Beru, že fanoušek je náročný a že by to mělo být lepší, někdy to skřípe, ale kdyby to každému šlapalo, kdo by byl poslední?
