„Na tomhle hřišti jsem začínal, před 24 lety jsem tady pískal žáky, moje první utkání. A řekl jsem, že jednou tady i skončím. Je to za mnou,“ odfoukl si 45letý několikanásobný český rozhodčí roku.
Není váš odchod předčasný?
Přemýšlel jsem o tom už během podzimu v 1. lize, kde se mi některé věci nelíbily. Odvolání lidí z komise rozhodčích, nejednotnost a nervozita kolem rozhodčích, což se odrazilo i v projektu videa. Neviděl jsem důvěru v rozhodčí.
Bylo to těžké rozhodování?
Bylo. Říkal jsem si, že bych ještě dva tři roky v pohodě vydržel. Ale věděl jsem, že jakoukoli cestou se vydám, bude všechno špatně. Došel jsem na konec.
Je v pozadí vašeho rozhodnutí vliv kontroverzního místopředsedy asociace Romana Berbra na sudí v profisoutěžích?
Ať si to vyhodnotí každý sám, já už jsem z toho venku. S Fotbalovou asociací ČR zatím žádnou součinnost neplánuji, s Ligovou fotbalovou asociací si to umím představit.
15 sezon pískal Příhoda v lize, na podzim jen 7 zápasů. |
Vydržíte bez fotbalu?
Budu muset. Hodně na něj koukám, půjdu si občas kopnout, pozvali mě do týmu Real Top Praha.
Jaké bylo pískat 4. třídu?
Rozdíl je v rychlosti, ale i tady před klukama mám respekt. Hráli až do konce, korektní to bylo na obě strany. Dal jsem jen jednu kartu, to je na mě málo. Vždyť žlutých jsem udělil 1 082, v tom jsem ligový rekordman. (smích)
Na co budete nejvíc vzpomínat?
Bylo mi 21, když jsem pískal poprvé žáky, pamatuji si tu nervozitu. Vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu. Říkal jsem si divize strop, sen. A povedlo se to až takhle vysoko. Nejvíc v české lize je derby pražských S, třikrát jsem ho pískal, třikrát vyhrála Slavia. Třikrát čtyřikrát jsem řídil finále poháru. V zahraničí jsem pískal předkola, jako brankový rozhodčí jsem si ve čtrnácti zápasech otestoval i Ligu mistrů.
Zažil jste fenomény Ronalda a Messiho, kochal jste se?
Až po zápase jsme se na ně zadívali, jinak nebyl čas. Byl to hrozný cvrkot, třikrát rychlejší než u nás. I pro nás je Liga mistrů jako pro hráče, když nastoupí na Realu. Všechno na jeden dotek a v šílené rychlosti.
Který zápas v Evropě byl top?
Mám jich kolem 120, byl jsem v Dortmundu, na Realu, na Bayernu Mnichov. Každý zápas v Evropě byl výjimečný, sváteční. Když jsem poprvé pískal nějaké devatenáctky v Bělorusku, koukal jsem na vlajky a říkal si: Co tady děláš? Vždyť jsi kluk z Loun. Pak už to šlo nahoru.
Jaké památky na to máte?
Vždycky dostanete dres, mám i fotky. Visí mi v práci.
Taky jste rozhodoval v Číně.
Jako jediný rozhodčí z Evropy jsem tam byl dvakrát v sezoně, na jaře i na podzim jsem pískal šanghajské derby. Strašně se mi to líbilo, chodilo přes 30 tisíc lidí. Je to úplně jiné, fyzicky náročné, hraje tam spousta hvězd z Evropy, ale ty zase neběhají tolik co místní hráči.
Máte oblíbený tým?
Jako malý se mi vždycky líbil klokan, takže jsem přál Bohemce. Ale když jsem šel na plac, nemyslel jsem na to. Jste profík, 90 minut musíte koukat na hru a snažit se, aby všichni byli spokojení. Každý rozhodčí si svůj příběh píše sám. Když vyhodnocuju těch 15 let v lize, myslím, že jsem to nedělal špatně.
Ale chybám se nevyhne nikdo.
Fotbal je rychlejší, chyby byly, jsou a budou. Všechno je o důvěře. Jak fotbal nemá důvěru, a ten český ji ztrácí, je to špatně.
Pak se za chybou hledá úmysl?
Ano. Když tady byla komise rozhodčích v čele s předsedou Listkiewiczem, důvěra stoupala. Aspoň já jsem to tak cítil na hrací ploše i mezi diváky. Když je důvěra, hráči chybu vezmou jinak. Řeknete jim, že jste ji udělal, a jedete dál.
Může nedůvěra v český fotbal i za slabší divácký zájem?
Já to tvrdím pořád. Že lidi chodit budou, až bude důvěra. Ale nejde to teď změřit. Uvidíme, až půjde důvěra nahoru, jestli bude stoupat i návštěvnost. Já myslím, že jo.
Video v tom hraje jakou roli?
V prvním roce jsme s Romanem Hrubešem nasadili určitý metr a drželi jsme ho, to nebylo špatné. Teď? Viděli jste to sami, ale nepřísluší mi to hodnotit, rozhodčí už v současné době neškolím.
Nechcete se zapojit funkcionářsky do nějakého českého klubu?
Jestli má rozhodčí pracovat někde v 1. lize, tak jedině v klubu, který má ambici hrát mezistátní utkání. Já jako rozhodčí, který byl 11 let ve světě, jsem to poznal z druhé strany. Vím, jak to tam chodí, jak se to má zabezpečovat. V tom bych mohl pomoct. Jinak rozhodčí v ligovém klubu nemá co dělat.
Nechcete sudí vychovávat?
A jsme zase u důvěry. Až bude větší, až se to tu změní – a myslím, že ta doba přijde –, tak nemám problém naskočit a pomoct.
Bude vám pískání chybět?
Jasně, že bude. V pátek jsem přišel z práce domů a už jsem se připravoval, že v sobotu pojedu do Ostravy, v neděli na Slavii. Ale musím si zvyknout. Když fotbalista ukončí svoji kariéru, chvilku trvá, než najede na nový režim. Mám to stejné.
Nabíjel vás plný stadion, nebo jste na sebe cítil o to větší tlak?
Vybičuje vás to k výkonu, k soustředěnosti, ke všemu. Musíte mít hlavu nastavenou na zápas, nemůžete přemýšlet, co se vám stalo v práci. Dřív se říkalo, že by rozhodčí neměl vědět o své chybě, já to naopak vědět chtěl. Když víte, že jste někomu uškodil, máte to v hlavě a už nechcete udělat druhou chybu. Takže už musíte být o faulu stoprocentně přesvědčený, nemůže to být zákrok padesát na padesát. Ale že bych kompenzoval, to ne.
Radek PříhodaProfil 45letý ředitel sportovišť v Lounech ve fotbalové 1. lize odpískal 237 zápasů, jen o 10 méně než rekordman Hrubeš. Rozdal 66 červených karet, rekordních 1 022 žlutých, nařídil 40 penalt, i to je nejvíc. Nejčastěji pískal Slavii (39×), Jablonec (38×), Spartu (33×) a Plzeň (32×). Přes 120 zápasů odřídil v evropských pohárech. |
Kolikrát jste slyšel Příhoda ven!?
Víc jsou pokřiky slyšet na menších stadionech, na velkých to až tolik zřetelné není, slyšíte spíš hukot. Někdy se to ozvalo, to k tomu patří. Ale nikdy jsem ven nešel. (smích)
Jak se proměnila rozhodcovská profese?
Zásadně. Jste pod velkým mediálním tlakem. Máte internet, televize, 12 kamer, to je úplně jiné než před 15 lety. Vaše chyba je za dvě minuty na webu. Člověk se s tím musí naučit žít, zvyknout si. I hráči jsou pod tlakem, dřív byla jedna kamera na půlce, a než přišla videokazeta do Prahy, hrálo se už další kolo.
Věděl jste hned, jestli se vám zápas povedl, nebo ne?
Ano. Na začátku ligové kariéry jsem byl v pondělí první na klice trafiky, abych si koupil noviny a četl si o mém zápase. Rozhodčí žije z týdne na týden. Když se vám utkání podaří, je to perfektní. Jenže za pět šest dní další zápas zkazíte, všechno dobré předtím padá a další týden se vám žije hůř.
Kdo vás nejvíc zlobil z hráčů?
Potkal jsem jich strašně moc. Začátky byly horší, ke konci jsme byli parťáci, kolegové. Vybudoval jsem si respekt. Karty jsem dával za zákroky, ne že by někdo na mě řval.
Co jste pískání obětoval?
Čas, rodinu. Hrál jsem fotbal v Blšanech, po zranění mi kamarád řekl, ať zkusím pískat. A už jsem u toho zůstal, víkend co víkend pryč. Teď volný čas věnuji rodině, začal jsem jezdit na kole, běhám půlmaratony.
