Někdejší kapitán brněnského týmu se do hry stihl vrátit včas. Zbrojovku zítra čeká první zápas baráže o účast v nejvyšší soutěži, hraje ho od 18 hodin doma, a Pavlík se nemůže dočkat. „Teď se ukáže, jestli na to máme, nebo ne. Dvojzápas s Příbramí je to nejdůležitější, co v sezoně máme. Ten nám ukáže, jestli sezona bude úspěšná, nebo ne,“ chystá se 31letý stoper.
Trenér Pavel Šustr řekl, že očekává válku. Vyhovuje vám takové pojmenování toho, co vás čeká?
Nemám problém s tvrdším stylem hry, mám ho rád. Trenér asi nemyslel válku jen v tom smyslu, že se to bude jen mydlit, ale válku se vším všudy – taktickou, herní, fanouškovskou... Je to boj o první ligu, proto jsme celou tuhle sezonu dřeli, a já věřím, že ukážeme víc jak v soubojích, tak v taktice a že postoupíme.
Podle předprodeje vstupenek se zdá, že vrchol sezony fotbalové Brno konečně pobláznil. Cítíte to?
Zájem je enormní, to k nám do kabiny dolehne. Kluci mají plno žádostí o lístky, fanoušci mají zájem, je to super. Všichni jsme natěšení a odhodlaní poprat se o vysněný postup.
Prožíváte tyhle dny víc, když jste se po čtvrt roce zase zapojil do hry?
I když jsem se snažil být v kabině skoro každý den a na zápasy jsem chodil pravidelně, tak potom si člověk sedne vedle střídačky nebo na tribunu a ten kousek k tomu úplnému vtažení do dění tam chybí. Pokud ale jdete do základní sestavy nebo na lavičku, což je pak už skoro jedno a to samé, pocity se hned zintenzivní. Zápasem žijete celý týden. Teď už si snažím nepouštět do hlavy nic jiného než dvojzápas proti Příbrami. Jsem rád, že můžu být k dispozici.
Co tohle soustředění obnáší? Přehráváte si v hlavě, co vás čeká, prohlížíte si sestavu soupeře, dumáte nad taktikou?
Každý hráč to má asi jinak. V mém případě to znamená, že nespekuluju nad tím, kde budu v příští sezoně hrát, jestli si budu hledat nový klub, neřeším s prominutím blbosti. Dávám si pozor na situace, které by mohly být nebezpečné. Nepůjdu sekat dřevo na zahradu, protože by se mohlo něco stát. Dávám si pozor na hloupé nešťastné náhody. Není to tak, že člověk ráno vstane, udělá si snídani a k ní si rozloží noviny s příbramskými zápasy. Zkrátka aby měl hráč v hlavě to, že k zápasu musí přistoupit maximálně zodpovědně.
Spoluhráč Šimon Šumbera říkal, že i když jste nemohl hrát, nosil jste do kabiny svačiny. Tedy když jste prý u sebe měl peníze navíc.
Nedělal si srandu? Stalo se, že když jsem šel ráno kolem pekárny, kterou mám vedle bytu, a kluci mi udělali radost, tak jsem jim koupil nějaké čerstvé pečivo. To ano.
Tou radostí jste asi myslel bodové zisky.
Jasně, ty především, ale dobrý byl i zápas s Ústím, kdy jsme sice remizovali, ale byli jsme jasně lepší. Neměli jsme tři body, ale herně mužstvo šlapalo. To se stane. My jsme to měli nastavené tak, že k výsledkům jsme se chtěli dopracovat kvalitním výkonem. Nehledíme napřed na výsledek a až pak na výkon, ale naopak.
Čím ještě jste mužstvo motivoval, aby se udrželo ve hře a vy jste měl větší naději na návrat ještě v této sezoně?
Snažil jsem se být v kabině co nejvíc. Když jsem nemohl být na hřišti, aspoň jsem se za klukama chodil dívat na tréninky. Svoje osobní tréninky jsem se snažil udělat dřív, než měli oni přípravu, a pak jsem byl k dispozici aspoň radou nebo názorem, pokud o to někdo stál.
Když jste parťáky odměňoval, chodil jste je i pucovat?
Pokud jsem měl k něčemu výhrady, tak jsem se ozval taky. Ne tak, že bych chodil někoho poučovat, co měl a neměl udělat. Od toho tam jsou trenéři a asistenti. Ale člověk chce pomoct. Z tribuny má jiný pohled a jsou to další oči, které vidí věci zase jinak než z hřiště.
Hecuje se mančaft jinak, když s ním v den D jdete tunýlkem na hřiště a do boje, než když jste na tribuně?
Je to něco jiného. Můžete se snažit burcovat, jak chcete, ale pokud nejste alespoň na lavičce náhradníků, což jsem ke konci sezony už mohl být, něco tomu chybí.
Takže pro vás muselo být složité zůstat v roli jednoho z vůdců mužstva i v době, kdy jste chodil o berlích.
Začátek po zlomenině nohy byl nepříjemný, ale věděl jsem, že to je fotbal, že se to může stát. Uvažoval jsem racionálně. Stalo se, zlomilo se to, tak to zase sroste. Ne že chci být co nejrychleji zpět, protože u tohoto zranění se to stejně nedá uspěchat. Říkal jsem si, že když to bude za X týdnů, tak fajn, beru to, a když Y týdnů, tak to beru taky. Chtěl jsem se hlavně dát do pořádku.
Líp to ale načasovat asi nešlo.
Přišlo to, jak to mělo přijít. Je fajn, že jsem mohl nastoupit do posledního zápasu, a jsem rád, že trenér se mnou může počítat jako s každým hráčem. Jsem natěšený a připravený.
Jak jste řekl, teď se ukáže. Jste připraveni na prvoligovou úroveň fotbalu, se kterou jste se během sezony nepotkali?
Můžeme říkat, že jsme nebo nejsme připraveni, ale až dvojzápas ukáže. Máme kvalitní mužstvo, které se formovalo celý rok, i když začátky byly těžké. Teď máme svoji tvář, svoji sílu, pracujeme jako jeden muž a jsme odhodlaní zopakovat výsledky, které nás provázely celým jarem. Zopakovat je a potvrdit, že Brno patří do první ligy.
Stihl jste si už Příbram pořádně nasledovat?
Každý z nás první ligu sleduje, každý z nás by ji chtěl hrát, takže na zápasy jsme se nějakým způsobem dívali všichni. Sledovat cíleně Příbram se ale nedalo, protože do posledních vteřin nebylo jasné, kdo na nás vyjde. My víme, co nás čeká.
Co to bude?
Kvalitní soupeř s rychlými útočníky, s kvalitními staršími zkušenými hráči, který má i mladé a běhavé kluky. Je to liga, to mluví za vše. Přesto věřím, že máme kvalitnější mužstvo a máme na to postoupit.
