První kolo? Myslí tím transplantaci ledviny, jíž se před pár dny podrobil.
"Následující dva tři měsíce budou rozhodující. Je hodně důležité, aby tělo novou ledvinu přijalo," hlásil Mikolanda do telefonu z nemocničního pokoje pražského Institutu klinické a experimentální medicíny.
Ještě v květnu 2007 patřil do ligového kádru Mladé Boleslavi, ale pak začal mít problémy. Měl nateklé kotníky a cítil se nezvykle unavený. Následoval horor: nefungující ledviny, dvě mozkové mrtvice, pásový opar. Deset měsíců strávil v nemocnici.
Vychovala ho Slavia, za Žižkov hrál v osmnácti ligu, koupil ho anglický West Ham, byť za rok v Premier League neodehrál ani jeden zápas. Teď je mu šestadvacet a je rád, že žije.
Když však loni v létě chodil na dialýzu, zároveň se chystal na návrat k fotbalu. "Fotbal je můj život. Když mi před lety řekli, že mám utrum, chtěl jsem se vzepřít osudu. Nikdy se nevzdávám," říkal.
Nakonec na návrat nedošlo, ale dozvěděl se jinou zprávu: transplantaci ledviny by nic nemělo stát v cestě! Šlo o to, najít vhodného dárce. Nakonec se našel, jeho maminka.
"Pro mě je to hrdinka. Šla do toho, když viděla, jak se několikrát operace odkládala. Zvládla to skvěle, z nemocnice už ji propustili. Dává se dohromady na chalupě," líčil Mikolanda pro webové stránky Viktorie Žižkov, které jako hráč patří.
Dál zůstává v nemocnici. "Ale už mám svůj pokoj. Předtím jsem ležel se čtyřmi dalšími pacienty, a tak jsem nemohl pořádně ani telefonovat."
Od operace uběhl týden. "A už jsem se byl sám projít po chodbách. I když nesmím ven, tak mi to nedalo a sjel jsem výtahem do přízemí. Asi na minutu jsem vyšel na sluníčko a byl to skvělý pocit," pochvaloval si.
"Lékaři jsou zatím spokojení, jen musím plnit jejich příkazy. Je dost těžké vydržet pouze ležet na zádech. Na boku mám sedmnáct centimetrů dlouhou jizvu a nemůžu se v posteli ani otočit. Držte mi palce."
