V osmadvaceti letech je Mathauser mezi trenéry druhé ligy výraznou výjimkou a v českolipské kabině má i hráče, kteří jsou starší než on.
„Pro mě je klíčové to, jak se odvádí práce, a ne to, jak je starý člověk, který ji odvádí,“ říká bývalý reportér Českého rozhlasu, ze kterého se stal nejmladší druholigový kouč.
Ústí nestačilo třígólové vedení, s Českou Lípou remizovalo. Příbram i Slavia otáčely |
Prostředí Arsenalu dobře znal už předtím, než mužstvo po postupu převzal. Působil v realizačním týmu Davida Jarolíma a právě od něj podle svých slov získal řadu zkušeností pro trenérskou práci.
Teď má za sebou nejbláznivější zápas své zatím krátké kariéry hlavního kouče. V Ústí nad Labem jeho svěřenci po mizerném prvním poločase prohrávali 0:3, během osmi minut po přestávce ale třemi góly vyrovnali.
Věřil jste vůbec v takový obrat?
Ano. Věřil jsem, protože tým je charakterově fantastický. Teď to, myslím, všem ukázal. Takže my jsme zbraně rozhodně neskládali. V kabině jsme si něco řekli, kluci zareagovali skvěle a ve druhém poločase jsme jednoznačně dominovali. Je ale potřeba říct, že to bylo ovlivněné i tím, že Ústí spadlo do nějakého defenzivnějšího mindsetu a my jsme toho víceméně jenom využili. To taky hrálo roli. Samozřejmě po prvním poločase byla velká nespokojenost, ale hráči si to prostě odpracovali a odčinili. A ve finále, když si vezmu průběh, jsem spokojený. Je ale potřeba pořád myslet na to, jak vypadala první půlka, která mi bude v hlavě vrtat ještě delší dobu, protože prostě nebyla dobrá.
O poločase jste byli zralí na ručník. Byla v kabině velká bouřka?
Bouřka nevím. Bylo to hlasitější než obvykle, ale i od hráčů mezi sebou, za což jsem taky rád. Já jsem toho moc říkat nemusel, protože kluci sami si uvědomovali, že to nebylo dobré, takže spíš si to nastavovali oni.
Jak cenný je pro vás nakonec ten bod?
Je to fantastický bod v kontextu utkání a toho, že Ústí bylo doteď stoprocentní a neztratilo ani jeden bod. My jsme první tým, který ho obral. Po třech kolech máme dva body a to je celkem fajn. Samozřejmě bychom chtěli víc, ale musíme to brát tak, že podle průběhu zápasu je pro nás bod z Ústí vlastně zlatý.
Jste jedním z mladých trenérů. Jak si vůbec užíváte možnost trénovat ve druhé lize?
Já si hlavně užívám to, že můžu trénovat Lípu a ten tým, který máme. Přál bych každému trenérovi, aby někdy měl možnost mít takovou kabinu, jakou máme v Lípě. Je opravdu výborná, a proto druhý poločas vypadal tak, jak vypadal. Tým se opravdu semkl a ukázal, jakou má nejen fotbalovou, ale i mentální sílu.
Co říkáte na podporu fanoušků? Na první domácí zápas přišlo dva a půl tisíce diváků, do Ústí za vámi také přijeli.
Podpora je úžasná. Nechci to srovnávat s jinými kluby, ale troufnu si říct, že v určitém slova smyslu byla nadstandardní už ve třetí lize a pokračuje to i ve druhé. Myslím si, že i fanoušci si užívají, že můžou jezdit opravdu na stadiony a ne na hřiště. A podpora tomu odpovídá. Říkal jsem v rozhovoru pro naše sítě, že jejich výkon by měl být svým způsobem příkladem i pro nás. Pro ně chceme ty body dělat, protože jejich podpora je fakt skvělá.
Vypípaný Oulehla: Z 3:0 na 3:3? Je to blbec, řeknou si lidi, když to neukočíruju |
Často padají otázky na vaše mládí. Neštve vás to už?
Ne, byl jsem na to připravený, je to logické. Prostě je mi osmadvacet, dalšímu nejmladšímu trenérovi v soutěži, myslím, čtyřiatřicet a pak už se bavíme o čtyřicátnících. Takže je jasné, že to každý bude zdvihat, srovnávat a přemýšlet nad tím. Ale je to věc, kterou já upřímně neřeším. Pro mě je klíčové to, jak se odvádí práce, a ne to, jak je starý člověk, který ji odvádí. Takže já si to moc neberu.
Ve vašem týmu jsou i hráči starší než vy sám. Jak to máte s autoritou?
Měl jsem výhodu v tom, že kluci mě znali a bylo to nějakým způsobem nastavené už za bývalého realizačního týmu s Davidem Jarolímem. Ten respekt tam od kluků byl vždycky a myslím si, že tam pořád je. Na tréninku je to od nich skvělé, v zápasech tím přístupem taky. Je to prostě super. Všichni máme stejný cíl. Jdeme si za naší věcí, která je společná, a tak nějak cítíme, jak by vztahy měly být nastavené. Zatím to funguje.
Ještě před rokem jste trénoval dorostenky ve Slavii. Pomáhá vám to při práci s mladými hráči?
Máme tam nějaké mladíky. Jsou to takoví vlčáci, ale myslím si, že je to dobrý mix. Máme jak ty fakt hodně mladé, tak i zkušené hráče. Myslím si, že je pro tým dobře, když je takhle věkově různorodý, protože pak má kabina takový správný drajv. V tomhle je to fajn.
Jak se vám líbí, že trénujete Arsenal? To je na české poměry poměrně nezvyklý název.
To jo. Já jsem ale fanoušek Tottenhamu, takže to musím kousat. Koušu to, koušu to, ale dobrý. Je to českolipský Arsenal, ne londýnský, tak to beru. Ale pro mě je to obrovská pocta. Užívám si každý den, kdy můžu říkat, že jsem trenérem Arsenalu Česká Lípa, protože je to něco, za čím jsem si strašně dlouho šel. Je potřeba si toho vážit a odpovědně pracovat. Takže já si to spíš užívám a neřeším, jestli se jmenujeme Arsenal, nebo jinak.
A kdyby přišla nabídka z Londýna?
Tak teď ne. Teď tady máme něco rozdělaného, takže teď to neberu. Dám Artetovi (trenérovi Arsenalu FC) ještě dva tři roky... (směje se) Ne, to je samozřejmě legrace. Já neřeším, jestli je klub takový nebo makový, nejsem nějaký vyhraněný srdcař.
Co vám před svým odchodem předal bývalý hlavní trenér David Jarolím?
Hodně věcí. Hlavně jak trénovat náročně. Ale řekl bych, že i ten přístup směrem ke kabině, jak s hráči komunikovat a jak všechno nastavit. Taková ta hlubší trenérská práce, co se týče analýzy, sestavování týdenních i vícetýdenních cyklů a tak dále. Těch věcí je strašně moc. Říkal jsem to a budu to říkat vždycky, že jsem za to strašně rád, protože mě to hrozně moc posunulo. Pomohlo mi to v kariéře ve smyslu znalostí a zkušeností, které jsem díky tomu nabral.
Fotbalový Červenka o mrzutém ústeckém konci, růstu Arsenalu a bratrově titulu |
Kde by se podle vás měla Česká Lípa v tabulce pohybovat a kam ji chcete herně dostat?
Myslím, že všem ukazujeme, že druhá liga je správně a že sem patříme. Rádi bychom se pohybovali v takových místech, abychom předváděli nějaký herní styl, se kterým budeme spokojení a který bude samozřejmě přinášet body. Nikdo nechce řešit záchranu a myslím si, že tým máme dostatečně silný na to, abychom třeba střed mohli uhrát. Letošní sezona, když se podíváte na výsledky, zatím slibuje, že bude extrémně vyrovnaná. Já budu hlavně rád, když x kol do konce nebudeme muset řešit, že tamhle Vlašim musí vyhrát a tamhle Slavia B musí remizovat a jsme zachránění. Chci, aby to bylo vždycky v našich rukou, měli jsme v tomhle směru klid a mohli se soustředit na práci.
Co se v klubu po postupu do druhé ligy změnilo? Jak je ekonomicky zajištěný?
Podívejte se na hráče, které máme. Navíc proběhla spousta změn v zázemí k lepšímu. Taky došlo k posílení realizačního týmu. Víc lidí už jede na full-time, takže podpora jak od pánů majitelů, tak od města je dobrá. Spoustu věcí je potřeba ještě udělat, ale cítím, že každým dnem je vůle to vylepšovat. To je pro nás taky pozitivní. Vidíme, že se věci hýbou. Po oslavách postupu jsme měli, řekněme, poničenější kabinu a nebyl problém ji zrekonstruovat.
Jak se zrodil příchod belgického brankáře Oliviera Vliegena, který dřív chytal ligu v Liberci?
Vilda Fendrich nám před posledním zápasem baráže oznámil, že se rozhodl ukončit kariéru. I to byl jeden z důvodů, proč jsme ho dali do brány – aby si užil svůj poslední zápas. V ten moment jsme věděli, že je potřeba hledat brankáře. Tady musím dát kredit našemu sportovnímu řediteli panu Bílkovi, který má na starosti tyhle transferové věci. Příchod Oliho Vliegena je zčásti jeho práce. Oli má navíc v našem týmu spoustu kamarádů, takže to samozřejmě taky hrálo roli. Přece jenom lákat hráče někam, kde se s lidmi zná, je vždycky jednodušší.
On mluví velice dobře česky, že?
Jo, jo. Mluví perfektně česky, má českou manželku. Už když chytal v Liberci, mluvil na tiskovce česky. Tenkrát jsem ještě neseděl za stolem jako dneska, ale mezi novináři.
Ano, dříve jste pracoval jako rozhlasový reportér. Užíval jste si tiskové konference víc tehdy, nebo teď coby trenér?
Jako trenér – a řeknu vám proč. Já jsem nesnášel čekání na trenéry, protože to bylo vždycky úmorné. Hlavně jsem chtěl vždycky vypadnout, být co nejdřív doma, udělat si příspěvek a mít klid. Proto se teď vždycky snažím přijít co nejdřív, i když to občas nevyjde. Ale asi je mi jedno, v jaké roli na tiskovce jsem. Jsem hlavně strašně rád, že můžu být u fotbalu. Tahle role je skvělá, ale i ta novinářská byla super.
