„Odcházet se mi úplně nechtělo, ale netřeba si lhát. Má kariéra se blíží ke konci, je mi 35 let a já si chci ještě zahrát v české lize,“ vypráví nová tvář druholigové Zbrojovky Brno, se kterou chce mezi elitu. Zkraje ledna se jí upsal na půl roku.
Je příprava pod trenérem Martinem Svědíkem taková rasovina, jak se říká?
Já pod ním fungoval už v Boleslavi, takže jsem věděl, do čeho jdu. Po pěti letech v cizině musím říct, že je to rozdíl a pořádná makačka. Celý trénink tady realizační tým vede v intenzitě, nedá vám prostor si odpočinout a vydechnout.
Lákal vás do Brna dlouho?
Zkoušel mě přivést zpět několikrát. A do ucha mi nic šeptat nemusel. Známe se, víme, co od sebe očekávat. On nemá žádný speciální klíč na hráče, stačí obyčejný zájem. Ten je pro mě nejvíc. Moc jsem nepřemýšlel a pokaždé říkal, že pod ním chci hrát, pokud mě klub pustí.
Petr Mareš jako posila Zbrojovky Brno
Jak moc se jeho práce liší od ostatních koučů? Při dnešních možnostech monitorování tréninku bych asi čekal, že už to bude napříč trenéry trochu jednotnější.
V Pobaltí byl trénink hlavně o taktice a nechodili jsme do intenzity. Tady cvičení za cvičením jedete téměř naplno, žádné prostoje. V Lotyšsku byly mezi jednotkami pauzy, ve Zbrojovce jedeme na maximum od první minuty.
Jak se posunul český fotbal?
Když jsem odcházel ven, rozdíl ve fyzické připravenosti nejprve poznali v Lotyšsku. Byl jsem naběhaný, vydržel jsem. Když jsem ale nabral opačný směr, zjistil jsem, že je česká liga dál. Připravenost hráčů je zase o kus lepší a já to teď doháním. Měl jsem po konci sezony měsíc volna, stěhoval jsem se a na chvíli ze všeho vypadl. Ten první měsíc tady byl těžší, než jsem čekal.
Proč jste před pěti lety odešel do Lotyšska?
Bylo to složité období s bývalým majitelem Mladé Boleslavi. Měli jsme dohodu, že mě pustí zadarmo, která se ale následně měnila. Když se totiž zajímaly kluby z české soutěže, bez odstupného to nešlo. Pak se ozvala cizina, tam to však také nedopadlo. Vše došlo do stavu, kdy jsem už opravdu nevěděl, co mám dělat. Řešil jsem to i se sportovní právničkou, jestli by mi nešlo nějak pomoci. Proběhla tam ale moje chyba, že jsem podepsal určitou dohodu. Pomohl mi nakonec můj agent, abych z toho mohl nějak vybruslit, a přišel s nabídkou z Lotyšska.
Byla to tedy jediná cesta ven?
Bylo mi řečeno, že je pan majitel ochotný mě pustit. Neřešil jsem ani, co to je za nabídku. Hlavní bylo vystoupit ze začarovaného kruhu. Upřímně, nebyl jsem přesvědčený, že to je pro mě volba. Očekával jsem jiný přestup, ale nedopadlo to a Riga byla vysvobozením.
Petr Mareš* Narodil se 17. ledna 1991 v Plané u Mariánských Lázní. * Pro velký fotbal jej vychovala pražská Slavia, za kterou ale v hlavním mužstvu odehrál jen dva zápasy. Jeden z nich v Evropské lize proti Janovu. * V české lize oblékal dresy Hradce Králové, Mladé Boleslavi a Teplic. * Následně zamířil do lotyšského RFS, se kterým třikrát ovládl ligu a dvakrát pohár, zahrál si také základní skupiny Evropské a Konferenční ligy. * Do Zbrojovky si levého obránce přivedl kouč Martin Svědík, se kterým se potkali v nejúspěšnější Marešově sezoně 2016/2017 v Mladé Boleslavi. |
Nakonec z toho bylo krásných pět let. Proč?
Všechno si sedlo a bylo takové, jak se řeklo. Klub vyhlásil útok na titul, přivedli hráče, kteří na to měli. Vyhráli jsme ligu i pohár. V mančaftu byla velmi dobrá atmosféra, s trenérem jsme si rozuměli, majitel je přátelský člověk. RFS je rodinný klub, ale má vize a každý rok se plnily. Mají nejlepší tréninkové zázemí v Pobaltí.
Jak se vám žilo v Lotyšsku?
Je to krásná země a Riga je malá Praha. Bezpečná, rostoucí. V létě nádherné počasí, parky, hřiště. Jezdili jsme na jezerní domečky. Pro mou rodinu to už navždycky bude druhý domov. Jen je tam opravdu strašlivá zima. Když jsem přijel, bylo minus 25.
A mentalita lidí?
Negativní a drsné přístupy jsem nezažil. Nicméně někteří Lotyši jsou tvrdší a věci možná neprožívají tak upřímně. Ale radovat se a slavit umí skvěle.
Jaký byl tlak od majitele Artjomse Milovse?
Tím, že jsme splnili vše, co si přál, byl tlak přiměřený. Až poslední rok jsme nezískali nic a tam jsem poprvé zažil hranici tlaku – ale na trenérovi. Majitel je obyčejný člověk, který pokrčí rameny a řekne, že to dokážeme příští rok.
Prezident klubu je tedy velká persona?
Je obrovsky lidský. Zkrátka chápe, že se nezdary mohou stát. Každý rok šel tak, jak chtěl. Před dvěma lety jsme naplnili jeho sen – liga, pohár a Evropská liga. Říkal mi, že kdyby si měl vybrat mezi titulem každý rok a tímhle jednou za pět let, má jasno.
Petr Mareš na tréninku Zbrojovky Brno
Dostal jste od něj rolexky. Kde je máte?
Jsou schované v trezoru a nebudou se nosit! Do kabiny bych si je nevzal. Okolo nich se bojí chodit i má žena. (směje se) Kluci z RFS je nosili normálně na tréninky. To si člověk řekne, že jsou solidní střelci.
Dostal je celý tým?
Ne. Jen brankář, který končil kariéru, já a ještě jeden kluk – tedy ti, co jsme tam byli pět let a u všech úspěchů.
Hrál roli při současném návratu do Česka i pocit, že vám chyběl domov?
Když jsem tam přijel, musel jsem být sám. Bylo období covidu. Ale od té doby, co přijela rodina, to bylo dobré. Dcera se naučila lotyšsky, narodil se nám syn. Děti jsou „víc Lotyši než Češi“. Odcházet se mi nechtělo, ale kariéra se blíží ke konci, je mi 35 let a chci si ještě zahrát českou ligu.
Čeká vás v Brně mentorská role? V Rize jste ji už plnil, ne?
Máte pravdu, že poslední dva roky asi ano. Zbyli jsme tam z původního jádra tři. Nyní přicházím do Zbrojovky s tím, že chci pomoci hlavně na hřišti. Ale když po mně trenér bude chtít, abych pomáhal klukům, jsem s tím v pohodě.
Kdy jste si uvědomil, že už nejste „jen“ hráč?
Nepocítíte na sobě, že se něco mění. Já se cítím pořád mladý, protože jsem měl kolem sebe pořád mladší kluky. Ale pak sedíte v kabině, slyšíte, co se řeší, a vy máte doma ty děti a jiný pohled... tak tam si to možná trochu uvědomíte. V zápasech musíte mlaďochy někdy usměrnit, tak tam to také přijde. Prostě se nestaráte jen o sebe.
Jaké to je vrátit se do české kabiny?
Máme strašně šikovné mladé kluky, co nic nevypouští a neremcají. V Rize to bylo složitější mixem národností. Někdy byli mladší hráči dotčení, když jsme jim něco říkali. Brali si to osobně. My ale jen chtěli, aby pomohli týmu.
POVEDENÝ DEBUT. Petr Mareš při prvním startu za fotbalovou reprezentaci nezklamal.
Jak se vám hrálo v tak pestré národnostní paletě?
My jsme byli hodně zvláštní mix. Hodně Balkánců, Afričanů. Já měl Brazilce před sebou pět let na lajně, takže brazilský stoper Kaká bude úplně v pohodě. Je navíc moc dobrý fotbalista. A maká. Není to namyšlený cizinec. Poslouchá, co mu říká trenér nebo zkušený parťák na stoperu Standa Hofmann, nebo co mu řeknu já.
Jak vás motivuje půlroční smlouva?
Je to pro mě hnací motor. Svými výkony bych si rád řekl o další rok. Aspoň všichni uvidí, jestli je problém hrát pět let v Lotyšsku a vrátit se, nebo na to ještě mám.
Máte plán po kariéře?
Trenéřinu ne, ale chtěl bych zůstat u fotbalu. Bavila by mě práce skauta. Byl jsem dlouho v Pobaltí, mohl bych působit třeba tam.
