V nižší soutěži, kterou – až na začátky v Hlučíně – taky nikdy nekopal.
„Beru to takhle: první ligu jsem už vyhrál, pohár taky, superpohár taky. Postup ještě ne, ten mi ještě chybí. Tak bych to chtěl změnit s Brnem,“ prohodil.
Když v srpnu po konci v ruské Ufě zakotvil v divizním béčku Zbrojovky, bylo to překvapení. Když se s klubem minulý týden dohodl na smlouvě, už to byl skoro až šok. V sobotu při brněnském derby se promění v realitu.
Máte představu, co vás čeká ve druhé lize?
(usmívá se) Zatím opravdu nevím. Zeptejte se mě v sobotu po zápase.
Hodně lidí bude zvědavých na vás. Jste připraven úroveň soutěže převyšovat tak, jak napovídá váš sportovní životopis?
Jedna věc jsou papírové předpoklady, druhá dění na hřišti. Pro mě je to taky výzva. Určitě jsem si na sebe upletl velký bič, očekávání bude velké. Připraven jsem, a snad Brnu pomůžu. Udělám všechno pro to, abych se v sobotu podepsal pod tři body a abych se stal jeho motorem, ke kterému se ostatní přidají.
Co říkáte na mužstvo, ke kterému jste se připojil?
Lidi mě na to už chystali. Neviděl jsem sice ani jeden zápas, ale na tréninku kluci vypadají dobře. Říká se, že v zápasech mají na sobě nějakou deku. Samozřejmě je to tím, že plno kluků tady dřív nehrálo pod tlakem a nevědí, co to tlak je. Hrají za Zbrojovku a mají cíl postoupit. Pod tlakem je těžší hrát, znám to z Plzně. Hrát o něco je vždycky těžší než hrát střed tabulky. Psychika dělá hrozně moc. Doufám, že kluky strhnu.
I pro vás nastává tlak?
(usmívá se) Je mi devětadvacet, prošel jsem různými věcmi a tlak si nepřipouštím.
Chcete být takovým lídrem nejen na hřišti, ale i v šatně?
Oproti devadesáti procentům kluků ve Zbrojovce mám něco za sebou, mám zkušenosti z reprezentace i ze zahraničí. Můžu spoluhráčům něco předat, bude se to ode mě i čekat. Nemám moc na výběr. Já se toho ale nebojím, chopím se toho. Chtěl bych to v Brně táhnout. Ale nechci o tom teď nějak obšírně mluvit, počkejme si na sobotu na zápas. V sobotu na hřišti se ukáže pravda.
„Neviděl jsem zápasy, ale na tréninku kluci vypadají dobře. Říká se, že v zápasech mají na sobě deku. Chápu to. Neznají ten tlak, který tu je.“ |
Sázíte na to, že s vaším příchodem nastanou lepší časy pro Zbrojovku?
Věřím, že jo. Na tréninku vidím u kluků kvalitu, kluci chtějí. Slyšel jsem o zápasech, jak vypadaly, a soudím, že to je opravdu hodně o hlavě. Když ji kluci budou mít nastavenou správně a potvrdí to proti Líšni, tak věřím, že se to zlomí. Myslím si, že to bude dobrý zápas.
Vítáte derby coby první svůj zápas v novém dresu?
Hrával jsem takové zápasy i v Rusku, na Spartak Moskva přišlo 40 tisíc lidí. Dobré to bude v tom, že je to v rámci Brna. Přijde hodně diváků, což přinese další motivaci. Čekám dobrý zápas s dobrým koncem pro Zbrojovku.
Usnadní vám důležitost střetnutí vstup do neznámé soutěže?
To asi ano, ale teď je jedno, s kým hrajeme. Musí se zabrat. Díval jsem se na los, že máme tři těžké zápasy za sebou, a když je zvládneme, můžeme odčinit i špatný start do sezony. Pak se chytí fanoušci. Když uvidí, že dřeme a chceme vyhrávat, tak chodit budou, tak to v Brně je. Brno má rádo sport. Kometa taky hrávala první ligu a zvedla se, taky to tak bylo. Lidi v Brně mají sport rádi, zároveň se všechno odvíjí od výsledků.
Jste v Brně do konce podzimu, nebo do konce sezony?
Do konce sezony, ale jsme domluvení, že kdyby se něco zajímavého naskytlo v zimě, nebudou mi bránit. Jsem rád, že tady můžu být, a tímto chci poděkovat (majiteli klubu) panu Bartoňkovi, že mi tu možnost tady dal.
Jaká to pro vás byla po konci v Rusku zkušenost, trénovat s divizním béčkem? Neostýchali se mladí hráči před vámi?
Nééé. (usmívá se) Měli respekt, což je běžné. Taky si pamatuji, jak to vypadalo, když mi bylo osmnáct a do kabiny přišel někdo známější. Ale v klidu. Snažil jsem se jim pomoct, třeba poradit, jak si mají nabíhat. Tihle kluci začínají s velkým fotbalem. Pokud se mě někdo na něco zeptá, rád mu nějakou radou pomůžu.
Zároveň vás už tou dobou vábila Zbrojovka. Šla na to zvolna, nebo nastal moment, kdy se vás trenéři zeptali rovnou, jestli budete v Brně hrát?
Od prvního týdne mě naťukávali, zvolna, jestli bych tady nezůstal. Pak to bylo vážnější a vážnější. Řekl jsem, že když se nedomluvím na ničem pořádném venku a když se domluvím tady, tak budu rád, že jsem doma. Je to dlouho, co jsem z Brna pryč, a nikdy jsem tady pořádně nehrál. To hrálo taky roli. Beru jako svoji výzvu možnost vytáhnout Zbrojovku do první ligy, tak jsem se k tomu přiklonil. Snad ta očekávání naplním.
Do první ligy jste nechtěl?
S (manažerem) panem Paskou jsme to vůbec neřešili. Pomýšlel jsem na odchod ven, s tím, že kdybych měl hrát v Česku, řešil bych tři první top kluby. Zároveň jsem věděl, že právě tyhle top kluby mají přetlak v záloze, tam prostor nebyl. Nepřemýšlel jsem o tom, že bych v Česku hrál jinde než ve Zbrojovce. Jsem zbrojovák, jsem tady doma.
Prý jste na starém stadionu za Lužánkami chodil jako žáček na zápasy dospělých podávat balony.
Balony jsem podával i tady trenérovi Šustrovi. Je to už fakt dlouho. Párkrát jsem byl za Lužánkami, víc pak na Srbské v Králově Poli. I zápasy si víc pamatuji ze Srbské, třeba když se tady hrálo proti Villarrealu. Byl to Intertoto Cup a Brno tehdy došlo dost daleko.
I když jste byl v Plzni a odtud odcházel do zahraničí, považoval jste Brno za svůj domov?
Jistě! Říkal jsem, že není šance, abych po kariéře bydlel jinde. Mám tu kamarády, rodinu, mám to tady rád. Teď tady mám i sportovní výzvu. Ať si kdo chce říká, co chce, Brno je druhé největší město republiky a liga sem patří. Pro mě je ostuda, že ji nehraje, a chci pomoct tomu, aby to za rok bylo jinak.
